Vydání 4/2010

Osoba zúčastněná na řízení podala dne 24. 5. 2008 u Rady Jihomoravského kraje žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žádost se vztahovala k výroku náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Milana Venclíka, který na 24. zasedání Zastupitelstva Jihomoravského kraje prohlásil, že zdůvodnění, proč byla R 52 v Bruselu vyhlášena třetím nejhorším projektem z hlediska ekologie, údajně bylo, že R 52 vede přes Mikulov a Lednicko-valtický areál. Dále měl uvést, že lidé, kteří toto tvrdí, se dostávají do velkých problémů, protože poskytují chybné informace, aniž znají alespoň základní data o území. Osoba zúčastněná na řízení žádala poskytnout informace o tom, kdy a kdo zdůvodnil vyhlášení R 52 ekologicky špatným projektem tím, že vede přes Lednicko-valtický areál. Domáhala se předání kopií dokumentů dokládajících výše uvedené tvrzení. V neposlední řadě žádala o sdělení, ze kterých dokumentů vycházel náměstek hejtmana Ing. Milan Venclík, když informoval tímto způsobem zastupitelstvo i veřejnost.

Krajský úřad Jihomoravského kraje sdělil osobě zúčastněné na řízení přípisem ze dne 4. 6. 2008, že žádost obsahově nespadá pod zákon o svobodném přístupu k informacím, nýbrž se jedná o informace o životním prostředí ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Z toho důvodu byla žádost předána odboru životního prostředí krajského úřadu. Následně dne 20. 6. 2008 sdělil krajský úřad osobě zúčastněné na řízení přípisem, že nemá k dispozici požadované informace, ani není povinen je mít k dispozici.

Osoba zúčastněná na řízení podala stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť oslovený povinný subjekt, tj. Rada Jihomoravského kraje, na žádost v zákonné lhůtě nereagovala. Na žádost o informace odpověděl pouze krajský úřad, což je jiný povinný subjekt. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinnými subjekty mj. územní samosprávné celky a jejich orgány. Rada kraje je tedy povinným subjektem ve smyslu tohoto zákona odlišným od krajského úřadu.

Krajský úřad postoupil stížnost spolu se spisovým materiálem žalovanému, který stížnost vrátil bez vyřízení zpět krajskému úřadu s odůvodněním, že požadované informace nejsou informacemi o životním prostředí, nýbrž informacemi ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, který je v gesci žalobce. Krajský úřad proto předložil stížnost k rozhodnutí žalobci, který ji však přípisem ze dne 24. 2. 2009 postoupil žalovanému. Žalovaný nato sdělil žalobci přípisem ze dne 26. 3. 2009, že není věcně příslušným orgánem v dané věci, a proto mu vrátil spis zpět k vyřízení.

Žalobce podal kompetenční žalobu. Uvedl, že dle § 16a odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je k vyřízení stížnosti proti postupu povinného subjektu příslušný nadřízený správní orgán. Jelikož § 20 odst. 4 téhož zákona odkazuje výslovně na § 178 správního řádu, vychází se pro určení nadřízeného správního orgánu z tohoto ustanovení. V dané věci nelze aplikovat § 178 odst. 1 správního řádu, neboť zvláštní zákonná úprava neřeší, kdo by měl rozhodnout o podané stížnosti, a proto je nezbytné postupovat dle odst. 2 téhož ustanovení. V takovém případě je určující otázka, zda se žádost o informace týká samostatné, nebo přenesené působnosti, neboť dle § 20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím se informace z oblasti přenesené působnosti povinného subjektu poskytují v přenesené působnosti. Poskytování informací nepředstavuje zvláštní veřejnosprávní agendu, která by byla plně v gesci Ministerstva vnitra, ale naopak je integrální součástí určité věcné působnosti v oblasti veřejné správy, a to v závislosti na tom, z jaké oblasti jsou informace požadovány. Uvedený materiální přístup zajišťuje, že o zákonnosti postupu povinných subjektů rozhodne věcně příslušný orgán, který je odborně vybavený a je schopen posoudit, zda má povinný subjekt povinnost disponovat určitou informací z dané oblasti veřejné správy. Opačný přístup, podle něhož by rozhodujícím kritériem pro určení nadřízeného správního orgánu bylo, že se jedná o postup dle zákona o svobodném přístupu k informacím, by znamenal, že nadřízeným orgánem by byl vždy žalobce. Takový přístup by vedl ke stavu, že by žalobce plnil vůči krajům úlohu nadřízeného správního orgánu vždy, tj. i ve vztahu k vysoce specializovaným agendám, jako je např. ochrana přírody a krajiny. Tím by byl popřen odvětvový princip, na němž jsou založeny instanční vztahy ve veřejné správě. Informace požadované osobou zúčastněnou na řízení se vztahují k působnosti Jihomoravského kraje na úseku životního prostředí, resp. ochrany přírody a krajiny upravené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon svěřuje krajům a jejich orgánům celou řadu úkolů, z nichž pouze část patří do samostatné působnosti (§ 77a odst. 1). Požadované informace se nevztahovaly k žádnému z úkolů náležejících krajům v samostatné působnosti. Výstavba rychlostních komunikací je záležitostí státu, nikoliv samosprávy. Základní působností krajského úřadu v této oblasti je podávání stanovisek z pozice dotčeného orgánu ve smyslu příslušných stavebních předpisů a stanovisek v rámci výkonu svěřené přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny [§ 77a odst. 3 písm. w) ve spojení s § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.]. Pokud krajský úřad disponuje informací, že projekt trasy rychlostní silnice R 52 byl vyhodnocen jako třetí nejhorší ekologický projekt, jedná se o informaci související s výkonem přenesené působnosti coby orgánu ochrany přírody. Jelikož se požadované informace týkají výkonu přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny, vyřizoval kraj tuto žádost s ohledem na § 20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím v přenesené působnosti. Nadřízeným správním orgánem je dle § 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, žalovaný. Do jeho věcné působnosti totiž spadá ochrana přírody a krajiny (shodně § 79 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny).

Žalovaný ve vyjádření k žalobě souhlasil se žalobcem v tom, že vyřizování žádostí o informace je součástí výkonu té působnosti, jíž se týkají. Požadovanou informaci je třeba zařadit nejen do určité věcné oblasti výkonu veřejné správy, ale též určit, zda se jedná o samostatnou, či přenesenou působnost. Posledně uvedené hledisko žalobce přehlíží. Podle žalovaného žalobce nesprávně interpretuje, jakých informací se osoba zúčastněná na řízení domáhá. Předmětem žádosti byly informace o „nějaké soutěži v Bruselu o ekologicky prospěšné a ekologicky špatné projekty“, pořádání této soutěže však není z povahy věci výkonem přenesené působnosti svěřené orgánům kraje. Lze důvodně předpokládat, že „projekt R 52“ do předmětné soutěže nepřihlásil kraj, ale určitý subjekt zvenčí. Podkladem soutěže pravděpodobně nebyly oficiální dokumenty vztahující se k výkonu státní správy při plánování a přípravě výstavby R 52, jelikož z nich je objektivně zjistitelné, že R 52 nevede přes Mikulov ani Lednicko-valtický areál. Dle názoru žalovaného se nejedná o informaci vztahující se k působnosti povinného subjektu podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Z toho vyplývá, že pokud orgán kraje (rada kraje) disponuje informací týkající se dané soutěže, jistě to není z titulu výkonu přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny. Informací o tom, z čeho náměstek hejtmana při svém vystoupení vycházel, může disponovat pouze on sám, resp. rada kraje. Informace se jednoznačně týká činnosti rady kraje jako výkonného orgánu kraje v oblasti samostatné působnosti.

Žalobce v replice přitakal žalovanému, že požadované informace přímo nesouvisí s výkonem státní správy, nicméně se podle něj jedná o informace související s výkonem přenesené působnosti kraje. Informace o hodnocení projektu R 52 jinými subjekty mají nepochybně vztah k jeho realizaci, která náleží do výkonu přenesené působnosti. Současně mají tyto informace úzký vztah k hodnocení projektu z hlediska jeho dopadů na životní prostředí, což je opět výkon státní správy. Zákon o svobodném přístupu k informacím nepožaduje, aby příslušná informace beze zbytku spadala do určité působnosti povinného subjektu, anebo vznikla výkonem takové působnosti. Naopak postačuje existence prokazatelného vztahu dané informace k působnosti povinného subjektu.

Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušné vydat rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti postupu Rady Jihomoravského kraje při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podané dne 24. 5. 2008 ve věci projevu náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. zasedání Zastupitelstva Jihomoravského kraje týkajícího se hodnocení plánované trasy rychlostní silnice R 52 v Bruselu je Ministerstvo vnitra.