Vydání 6/2019

(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 3. 2019, čj. Konf 45/2018-12)

Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 8. 11. 2018 se Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl kompetenční spor ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 101/2017.

Žalobce požádal dne 13. 2. 2017 pomocí tiskopisu „Žádost/opatření adresáta v souvislosti s dodáním poštovních zásilek a poukázaných peněžních částek v místě určeném v poštovní adrese“ o změnu místa dodání (dosílku) veškerých zásilek. Podle žalobního tvrzení pracovníci žalované na tuto žádost nereagovali a chaoticky rozesílali nebo vraceli doručované zásilky na jiné adresy. Proto se žalobce obrátil se žalobou na Okresní soud v Olomouci a domáhal se zaplacení částky 95 000 Kč jako odškodnění za nemajetkovou újmu, neboť s pracovníky žalované není možné se dohodnout na způsobu doručování zásilek.

Usnesením ze dne 9. 5. 2017, čj. 12 C 109/2017-5, vyslovil Okresní soud v Olomouci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 1. 2018, čj. 23 C 101/2017-37, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) ve věci odvolání žalobce usnesením ze dne 10. 5. 2018, čj. 28 Co 133/2018-48, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud uvedl, že se v daném případě žalobce domáhá náhrady škody (majetkové a nemajetkové újmy), kterou mu žalovaná měla způsobit porušením smluvního ujednání účastníků v souvislosti s dodáním poštovních zásilek. Na základě § 6a zákona o poštovních službách ve spojení s § 36a odst. 1 písm. e) téhož zákona dospěl odvolací soud k závěru, že soudům nenáleží projednávat a rozhodovat reklamace vad poskytované poštovní služby. Do pravomoci soudů náleží rozhodovat o žalobách občanů o náhradu škody podaných vůči poště až poté, co nároky tohoto druhu nebyly žalobci (poškozenému) přiznány rozhodnutím Úřadu.

Úřad v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu uvedl, že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu o částku 95 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy, neboť v rámci námitkového řízení je oprávněn rozhodnout o vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby (tj. posoudit, zda reklamace byla vyřízena řádně, či nikoliv) a o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách. Z uvedeného zákona přitom dle Úřadu vyplývá, že může rozhodovat o náhradě škody vzniklé ztrátou, poškozením nebo úbytkem obsahu poštovní zásilky, případně, pokud to bylo sjednáno, i o náhradě jinak vzniklé škody na poštovní zásilce.

Žalobce se dožaduje „“. Ze žaloby ani jejího doplnění dle Úřadu nevyplývá, že by žalobce uplatnil reklamaci vad poskytované poštovní služby, resp. že podává námitku proti vyřízení takové reklamace. O právech a povinnostech vyplývajících z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách může Úřad rozhodnout pouze v rámci námitkového řízení. Poštovní podmínky žalované ani zákon o poštovních službách přitom nepočítají s náhradou nemajetkové újmy (ve smyslu § 2894 odst. 2 občanského zákoníku z roku 2012), ale pouze s náhradou škody vzniklé na poštovní zásilce.

Na základě uvedeného má Úřad za to, že není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu, neboť mu zákon o poštovních službách nedává kompetenci rozhodnout o náhradě nemajetkové újmy.

Zvláštní senát rozhodl, že v dané věci má pravomoc rozhodovat soud. Zároveň zrušil výše citovaná rozhodnutí čj. 23 C 101/2017-37 a čj. 28 Co 133/2018-48.