Kompetenční spory: poskytování dotací
Nelze směšovat poskytnutí
dotace
a následné použití, resp. využití peněžních
prostředků
z poskytnuté
dotace
investorem. Právní vztah vzniklý poskytnutím
dotace
je veřejnoprávním
vztahem,
podléhajícím ustanovením zákona č.
576/1990 Sb.,
rozpočtová
pravidla republiky, porušení podmínek čerpání
dotace
představuje porušení rozpočtové
kázně podle
§ 30 citovaného
zákona.
Pokud však investor, jemuž byly peněžní prostředky podle tohoto zákona poskytnuty,
tyto prostředky
následně využívá k naplnění cíle schválené investiční akce, jedná se o soukromoprávní
vztah mezi
investorem a osobou, jež se na naplnění účelu investiční akce podílí.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č.
131/2002 Sb.,
o rozhodování
některých kompetenčních sporů, ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010-8)
Věc: Spor o pravomoc mezi Finančním úřadem v Ústí nad Labem a Krajským
soudem v Hradci
Králové, za účasti 1) žalobce statutárního města Ústí nad Labem a 2) žalovaného Oldřicha
D, ve věci
žaloby o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím.
Statutární město Ústí nad Labem uzavřelo s žalovaným dne 30. 11. 1999 „smlouvu
o poskytnutí
investiční dotace“, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 800 000 Kč
za účelem
realizace stavby „Komunikace, chodníky a infrastruktura pro 24 rodinných domů v Krásném
Březně“. V
důsledku neplnění smlouvy žalovaným, žalobce dne 13. 9. 2004 od smlouvy (v souladu
s článkem VII.)
odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení částky 800 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes výzvu žalobce částku 800 000 Kč neuhradil,
podal žalobce
dne 26. 11. 2004 návrh na vydání platebního rozkazu u Krajského soudu v Hradci Králové.
Krajský soud
platebním rozkazem ze dne 25. 7. 2006 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci
částku 800 000 Kč
s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalovaný dne 22. 8. 2006 odpor, v němž namítal,
že svoje
povinnosti podle smlouvy o poskytnutí investiční
dotace
plnil, nicméně že
kolaudace
stavby nemohla
být provedena, protože předmětný areál byl prodán v rámci konkursu.
Následně byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti,
neboť
krajský soud se domníval, že žalobce není podnikatelem, a o věci by tak měl rozhodovat
místně
příslušný okresní soud. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2007 věc přikázal
k projednání
Okresnímu soudu v Semilech jako soudu věcně a místně příslušnému. Ten rozsudkem ze
dne 20. 3. 2009
podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 800 000 Kč s
příslušenstvím a
náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 10.
2009, zrušil
rozsudek okresního soudu a řízení o žalobě zastavil; současně rozhodl, že se věc
postupuje k dalšímu
řízení Finančnímu úřadu v Semilech a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému
náhradu nákladů
řízení. Krajský soud konstatoval, že mezi účastníky došlo v souladu s
§ 5 odst. 2
a
odst. 3 písm.
a) zákona č.
576/1990 Sb. k uzavření smlouvy o poskytnutí
dotace
ze státních prostředků.
Dojde-li v
souvislosti s poskytnutím
dotace
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu
§ 30 tohoto
zákona,
rozhodne územní finanční orgán o odvodu neoprávněně použitých dotací. Z tohoto důvodu
je podle
krajského soudu rozhodování o vrácení poskytnuté
dotace
ze státních prostředků výlučně
v pravomoci
příslušného finančního úřadu, nikoliv v pravomoci soudu.
Finanční úřad v Semilech zjistil, že příjemcem
dotace
nebyl žalovaný, nýbrž
žalobce statutární
město Ústí nad Labem, proto věc postoupil Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem jako
finančnímu úřadu
místně příslušnému.
Finanční úřad v Ústí nad Labem poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí
záporného
kompetenčního sporu. Navrhovatel vycházel z toho, že předmětem žaloby bylo plnění
povinností
vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi statutárním městem Ústí nad Labem a Oldřichem
D.; tato
smlouva však nebyla smlouvou o poskytnutí
dotace
ve smyslu zákona č.
576/1990 Sb.,
přestože byla
nazvána jako „smlouva o poskytnutí investiční dotace“. Účastníkem předmětné smlouvy
nebyl stát a
případné porušení této smlouvy nemůže být porušením rozpočtové kázně. Žalovaný nezískal
peněžní
prostředky ze státního rozpočtu, proto mu nelze uložit jejich odvod zpět do tohoto
rozpočtu.
Předmětem žaloby bylo plnění z občanskoprávní smlouvy, proto musí být spor z této
smlouvy
vyplývající projednán soudem v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci je soud
a zrušil usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát se nejprve musel zabývat skutečnou povahou „smlouvy o poskytnutí
investiční
dotace“ uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, neboť pro určení orgánu pravomocného
rozhodovat spory z
této smlouvy vyplývající není
relevantní
, jak byla předmětná smlouva formálně označena,
nýbrž její
skutečný obsah. Zvláštní senát tedy zkoumal, zda se jednalo o smlouvu o poskytnutí
dotace
ve smyslu
zákona č. 576/1990
Sb.
Podle § 5
odst. 1 písm. d)
zákona č. 576/1990 Sb. se ze státního rozpočtu republiky hradí mj.
dotace
obcím a okresním
úřadům. Ze státního rozpočtu se však mohou poskytovat
dotace
rovněž fyzickým osobám
vyvíjejícím
podnikatelskou činnost [§
5
odst. 3 písm. a) tohoto zákona]. Kontrolu používání dotací ze státního rozpočtu
provádějí
územní finanční orgány za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem
(§ 20 téhož
zákona).
Rozhodné v posuzovaném případě je, komu byla
dotace
ze státního rozpočtu poskytnuta,
zda příjemcem
dotace
byla obec, nebo žalovaný jako fyzická osoba vyvíjející podnikatelskou činnost.
Z předloženého spisového materiálu okresního soudu lze dovodit, že Ministerstvo
pro místní rozvoj
dne 13. 10. 1999 rozhodlo o účelovém určení prostředků státního rozpočtu na investiční
akci „TI 24
Ústí nad Labem - Krásné Březno“, kde jako investor bylo označeno město Ústí nad Labem.
Celkové
náklady investiční akce byly vyčísleny na 1 600 000 Kč, přičemž vlastní zdroje investora
činily 800
000 Kč a systémová
dotace
ze státního rozpočtu 800 000 Kč. Nedílnou součástí citovaného
rozhodnutí
byly podmínky čerpání prostředků státního rozpočtu, z nichž vyplývá, že příjemce
dotace
investor -
mj. zabezpečí hospodárné nakládání s prostředky určenými na realizaci stavby a při
jejím zadávání
bude dodržovat zákon č. 199/1994
Sb., o zadávání veřejných zakázek.
1) Nesplnění podmínek
a závazků
vyplývajících pro investora z uvedeného rozhodnutí je porušením rozpočtové kázně
ve smyslu
§ 30 zákona č.
576/1990 Sb.
Dále je ve spise založeno oznámení rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky ze dne
2. 11. 1998,
podle něhož byla jako nejvýhodnější nabídka v souladu se stanovenými kritérii vybrána
nabídka
uchazeče STAVOMAT Ústí nad Labem (firma žalovaného jako podnikající fyzické osoby).
V předloženém sporu o pravomoc bylo na zvláštním senátu, aby posoudil, zda předmětná
smlouva
uzavřená dne 30. 11. 1999 mezi žalobcem a žalovaným byla smlouvou o poskytnutí
dotace
podle zákona
č. 576/1990 Sb.,
nebo smlouvou
uzavřenou za účelem využití peněžních prostředků získaných formou
dotace
v souladu
s cílem
investiční akce, na niž byla
dotace
poskytnuta. Ze spisového materiálu je zřejmé,
že předmětem
uvedené smlouvy ze dne 30. 11. 1999 nebylo poskytnutí
dotace
žalovanému jako podnikající
fyzické
osobě podle §
5 odst. 3 písm.
a) zákona č. 576/1990 Sb., jak konstatoval Krajský soud v Hradci Králové,
nýbrž zhotovení
investiční akce, jež byla předmětem
dotace
poskytnuté ze státního rozpočtu městu
Ústí nad Labem.
Krajský soud ve shora uvedeném usnesení opomněl význam rozhodnutí Ministerstva pro
místní rozvoj o
poskytnutí
dotace
statutárnímu městu Ústí nad Labem, které bylo pro posouzení pravomoci
stěžejní.
Smlouva uzavřená následně mezi žalobcem a žalovaným, byť nazvaná jako „smlouva o
poskytnutí
investiční dotace“, nebyla dotací ve smyslu zákona č.
576/1990 Sb.,
ale toliko
smlouvou obchodněprávní, jak správně uvedl okresní soud.
Nelze směšovat pojmy poskytnutí
dotace
a následné použití, resp. využití, peněžních
prostředků z
poskytnuté
dotace
investorem. Právní vztah vzniklý poskytnutím
dotace
, tj. v tomto
případě právní
vztah mezi Českou republikou a statutárním městem Ústí nad Labem týkající se poskytnutí
dotace
ve
výši 800 000 Kč, je veřejnoprávním vztahem podléhajícím ustanovením zákona č.
576/1990 Sb.;
porušení
podmínek čerpání
dotace
představuje porušení rozpočtové kázně podle
§ 30 citovaného
zákona.
Pokud však investor, jemuž byly peněžní prostředky podle zákona č.
576/1990 Sb.
poskytnuty, tyto
prostředky následně využívá k naplnění cíle schválené investiční akce, jedná se o
soukromoprávní
vztah mezi investorem a osobou, jež se na naplnění účelu investiční akce podílí (v
tomto případě
stavebník). Z výše uvedeného vyplývá, že
dotace
ve smyslu zákona č.
576/1990 Sb.
byla ze státního
rozpočtu České republiky poskytnuta statutárnímu městu Ústí nad Labem, které v souladu
s rozhodnutím
Ministerstva pro místní rozvoj o poskytnutí
dotace
vybralo podle zákona č.
199/1994 Sb.
nejvýhodnější
nabídku a pověřilo stavebníka (žalovaného) zhotovením stavby „Komunikace, chodníky
a infrastruktura
pro 24 rodinných domů v Krásném Březně“ smlouvou uzavřenou dne 30. 11. 1999.