Vydání 5/2019

(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 22. 1. 2015, čj. Konf 11/2014-11)

K návrhu žalobkyně byla usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 1. 2. 2006, čj. 9 Nc 3718/2006-5, nařízena na majetek povinného pro pohledávku ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Exekučním příkazem byly postiženy mimo jiné nemovitosti ve vlastnictví povinného.

Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „navrhovatel“) přihlásil k rozvrhu výtěžku podle § 337c odst. 1 o. s. ř. své pohledávky vůči povinnému sestávající z nedoplatku na dani z příjmu fyzických osob a na dani z přidané hodnoty. K zajištění svých pohledávek vůči povinnému zřídil navrhovatel rozhodnutími o uplatnění zástavního práva ze dne 19. 2. 2002 a ze dne 2. 7. 2002 k nemovitostem ve vlastnictví povinného zástavní právo.

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 9. 2. 2007 u Okresního soudu v Lounech určení, že daňové pohledávky navrhovatele neexistují a vylučují se z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí ve vlastnictví povinného prováděného Okresním soudem v Lounech. V žalobě uvedla, že pohledávky navrhovatele sestávající z nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob a z nedoplatku na dani z přidané hodnoty byly zcela zaplaceny ve splátkách ke dnům 18. 12. 2002 a 16. 7. 2003.

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. 6. 2008, čj. 11 C 33/2007-64, řízení o žalobě zastavil a rozhodl, že věc bude po právní moci usnesení postoupena navrhovateli. Odkázal na § 7, § 267a odst. 1 a § 104a odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že pravomoc projednat a rozhodnout spor o pravost nebo výši jiných pohledávek, např. daňových, mají příslušné správní orgány. Dále uvedl, že na otázku pravomoci správního orgánu nemá vliv okolnost, že procesní normy správního práva výslovně neupravují postup daňových a jiných správních orgánů k projednání a rozhodnutí takového sporu. Nemá na ni vliv ani skutečnost, že orgán, v jehož pravomoci je spor rozhodnout, může být současně v postavení věřitele, jehož pohledávka byla popřena.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 4. 2010, čj. 9 Co 540/2008-77, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry, že k odporové žalobě je dána pravomoc soudu, týká-li se popření pravosti, nebo výše takové pohledávky, o níž jsou ve věci samé oprávněny rozhodovat soudy (dle § 7 odst. 1 o. s. ř.). Patří-li rozhodování o přiznání pohledávky do pravomoci jiného orgánu, rozhoduje tento orgán také o popření její pravosti a výše. Jedná-li se v daném případě o pohledávku na dani z příjmů fyzických osob a na dani z přidané hodnoty, pak právo činit správu daně podle § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jíž se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době, má správce daně, jímž jsou v první řadě územní finanční orgány (§ 1 odst. 3 téhož zákona).

Navrhovatel odmítl svou kompetenci k rozhodnutí uvedeného sporu a navrhl, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl o tomto kompetenčním sporu tak, že příslušným v předmětné věci je soud. V průběhu řízení před Okresním soudem v Lounech navrhovatel prokázal existující daňové nedoplatky (pohledávky) a jejich zajištění zástavním právem. Vydané platební výměry, jakož i rozhodnutí o zřízení zástavního práva, byly řádně doručeny a povinný neuplatnil žádné řádné ani mimořádné opravné prostředky; platební výměry i rozhodnutí o zřízení zástavního práva byly proto v právní moci i vykonatelné. Navrhovatel v této souvislosti poukázal na to, že skutečnost, že ve věci, v níž vydal správní orgán rozhodnutí, které je v právní moci, nemůže opětovně rozhodnout, vyplývá i z celé řady judikátů Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel může pouze vydat osvědčení o stávajících skutečnostech, tj. že daňové nedoplatky stále trvaly a byly zajištěny zástavním právem na základě rozhodnutí vydaného v souladu s právními předpisy. Navrhovatel dále poukázal na to, že listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, jakož i listina, která je zákonem prohlášena za veřejnou, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu veřejné moci, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzuje i pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno. Navrhovatel v neposlední řadě uvedl, že správní orgán – finanční úřad může vydat jen taková rozhodnutí, která nařizují nebo umožňují vydat platné právní předpisy. Rozhodnutí o žalobě na existenci přihlášené daňové pohledávky a platnosti jejího zajištění zástavním právem přísluší pouze soudu.

Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci popření pravosti pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku je soud, a usnesení Okresního soudu v Lounech a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil.