1676/2008
Kompetenční spory: pojem sporu; postoupení věci jinému orgánu
Kompetenční spory: pojem sporu; postoupení věci jinému orgánu
k § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
k § 104 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 519/1991 Sb. a č. 30/2000 Sb.
k § 46 odst. 1 písm. a) a § 64 soudního řádu správního
Nelze-li podřadit podání s návrhem na zahájení řízení o kompetenčním sporu pod § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, zvláštní senát takový návrh odmítne [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Pro postoupení věci jinému orgánu se přiměřeně užije § 104 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a § 4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 4. 6. 2008, čj. Konf 20/2007-8)
Věc:
Marie H. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu.Městskému soudu v Praze bylo prostřednictvím žalované (dopisy ze dne 23. dubna a 25. dubna 2007) předloženo podání navrhovatelky ze dne 11. dubna 2007 nazvané
„odvolání proti rozhodnutí ve věci finančního výměru mého předčasného starobního důchodu ze dne 8. března 2007“
. Z průvodního dopisu žalované ze dne 23. dubna 2007 bylo zřejmé, že uvedené podání směřuje proti jejímu rozhodnutí ze dne 8. března 2007, jímž rozhodla o předčasném starobním důchodu navrhovatelky. Lustrací provedenou Městským soudem v Praze bylo zjištěno, že u téhož soudu probíhá řízení ve věci navrhovatelky proti žalované o přezkoumání téhož rozhodnutí žalované ze dne 8. března 2007, a to na základě návrhu navrhovatelky došlého soudu dne 13. dubna 2007.Městský soud v Praze proto podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu navrhovatelky podanou prostřednictvím žalované usnesením ze dne 30. dubna 2007 odmítl s odůvodněním, že o téže věci již řízení u soudu probíhá. Současně žalobkyni poučil, že proti usnesení může podat do dvou týdnů kasační stížnost.
Navrhovatelka se poté obrátila podáním ze dne 13. června 2007 na předsedu Nejvyššího správního soudu s žádostí, aby postoupil její podání zvláštnímu senátu, který by měl sloučit všechny věci vedené navrhovatelkou proti žalované a poté podle § 5 odst. 1, 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon“), zrušit dosavadní
„veškerá rasově diskriminační usnesení Městského soudu v Praze a ČSSZ“
, a rozhodnout, kdo je příslušný vydat nová rozhodnutí v těchto věcech.Zvláštní senát návrh odmítl a rozhodl, že věc bude postoupena Nejvyššímu správnímu soudu.
Z odůvodnění:
V předmětné věci podala navrhovatelka žalobu u Městského soudu v Praze proti rozhodnutí žalované, kterým jí byl přiznán předčasný starobní důchod. Podle § 7 odst. 3 s. ř. s. je k řízení ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody příslušný krajský soud ve správním soudnictví, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Přípustným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační stížnost (§ 102 s. ř. s.), o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 109 odst. 1 s. ř. s.). V tomto směru byla také navrhovatelka poučena.
Obsah podání navrhovatelky ze dne 13. června 2007 nelze podřadit pod citované ustanovení § 1 odst. 1 a 2 zákona, nejde tak o návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 4 zákona a § 64 s. ř. s.) jej zvláštní senát posoudil jako kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud. Vzhledem k tomu, že tak není dána pravomoc zvláštního senátu, nezbylo než podání navrhovatelky podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
K dalšímu postupu zvláštního senátu je třeba uvést, že soudní řád správní, na který odkazuje § 4 zákona, nemá výslovné ustanovení o postoupení věci ze soudnictví správního příslušnému orgánu, jak tomu je v civilním i trestním soudnictví [viz § 104 odst. 1 věta druhá, § 221 odst. 1 písm. c) a § 243b odst. 4 o. s. ř.; § 171, § 222 odst. 2, § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Absencí této úpravy se již zabýval Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2007, čj. Nad 39/2006-16, kde se přiklonil k výkladové alternativě přímého postoupení věci soudem správnímu orgánu podle § 104 odst. 1 věta druhá o. s. ř., systematicky zařazeného do části třetí občanského soudního řádu, jež se (vedle části první) podle § 64 s. ř. s., případně podle tohoto ustanovení ve spojení s § 120 s. ř. s., použije pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně, nestanoví-li soudní řád správní jinak. Svůj postup mimo jiné odůvodnil tím, že
„přímé postoupení věci soudem správnímu orgánu [děje-li se tak podle § 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř., dokonce s tím, že právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány] je rychlé, hospodárné a z hlediska ,uživatelské přívětivosti‘ postupu orgánů rozhodujících o právech a povinnostech a právního řádu jako takového i nejúčelnější. Ve správním soudnictví přitom nelze vidět žádné zvláštnosti, pro které by takový postup nebyl vhodný či dokonce možný“.
Zvláštní senát je toho názoru, že uvedený postup lze přiměřeně použít i na řízení před tímto senátem. Proto věc postoupil podle § 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Nejvyššímu správnímu soudu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.