2498/2012
Kompetenční spory: nepřípustnost žaloby
Kompetenční spory: nepřípustnost žaloby
k § 99 písm. a) soudního řádu správního
Kompetenční žaloba, v níž si žalobce osobuje pravomoc vydat rozhodnutí, které bylo před podáním žaloby zrušeno, je nepřípustná [§ 99 písm. a) s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2011, čj. Komp 6/2010-123)
Prejudikatura:
č. 1428/2008 Sb. NSS, č. 1457/2008 Sb. NSS, č. 1725/2008 Sb. NSS, č. 1911/2009 Sb. NSS a č. 2306/2011 Sb. NSS.Věc:
Magistrát města Brna proti Ministerstvu financí, za účasti akciové společnosti ENDL + K, o určení příslušnosti mezi správními orgány.Akciové společnosti ENDL + K (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2008 povolil provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím centrálního loterijního systému „
Interaktivní loterijní systém
“ v Herně Campanula na Mendlově náměstí v Brně.Osoba zúčastněná na řízení dále podala žalovanému dne 23. 12. 2009 žádost o schválení provozování a umístění nových interaktivních videoloterijních terminálů. Žalovaný jí rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 (ve znění opravného rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010) povolil provozovat v Herně Campanula tři videoloterijní terminály. Toto rozhodnutí formálně doplnilo rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008, kterým bylo osobě zúčastněné na řízení povoleno provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím centrálního loterijního systému.
Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010 žalovaný změnil rozhodnutí ze dne 30. 4. 2008 ve znění všech pozdějších rozhodnutí. Tato změna spočívala v tom, že na žádost osoby zúčastněné na řízení bylo zrušeno povolení k provozování všech tří videoloterijních terminálů umístěných v Herně Campanula.
Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010 tedy byl zrušen výrok společného rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008 ve znění rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010. Tak bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010. Práva osoby zúčastněné na řízení, která byla předmětem rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010 zanikla. Osoba zúčastněná na řízení se opětovného přiznání práv nedomáhala.
Žalobce si v kompetenční žalobě osoboval pravomoc vydat rozhodnutí o povolení uvedených videoloterijních terminálů. Tvrdil, že žalovaný si svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 neoprávněně osoboval pravomoc k vydání rozhodnutí o povolení výherních hracích přístrojů, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o výlučnou pravomoc žalobce plynoucí z § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Pravomoc povolovat provoz výherních hracích přístrojů je dle § 18 odst. 1 zákona o loteriích rozdělena mezi tři správní úřady podle šíře provozované činnosti. Regulace provozu výherních hracích přístrojů je svěřena obcím, v jejichž správním obvodu se přístroj nalézá. Žalovaný reguluje provoz výherních hracích přístrojů na cizí měnu nebo přístrojů umístěných v kasinech. Vydávání povolení k umístění výherních hracích přístrojů obci zároveň napomáhá ke splnění jednoho ze základních úkolů obecní samosprávy, tedy zachování veřejného pořádku a péči o své obyvatele.
Žalobce napadl postoj žalovaného, který rozlišuje hrací přístroje na výherní hrací přístroje a videoloterijní terminály. Rozdíl má spočívat v tom, jestli je automat napojen na nějaký centrální systém. Takový výklad je však zcela účelový a není opodstatněn ani z hlediska legislativního, ani z hlediska technického. Ze znaleckého posudku, který žalobce předložil soudu spolu s žalobou, vyplývá, že tzv. videoloterijní terminály splňují bez dalšího všechny definiční znaky výherních hracích přístrojů dle § 17 odst. 1 zákona o loteriích. Jejich jedinou odlišností je připojení na centrální systém, jehož dosah však není z hlediska hry samé
relevantní
.Žalobce dále poukázal na to, že zákon o loteriích neobsahuje žádné ustanovení, kromě § 18, které by zmocňovalo žalovaného k povolování „
jiných
“ nebo „ostatních
“ výherních hracích přístrojů. Ustanovení § 50 odst. 3 tohoto zákona míří na situaci, kdy by z hlediska mechanismu hry a vyplácení výhry byl dodatečně vyvinut jiný systém, na který zákon nepamatoval. Žalobce se domníval, že vyčlenění povolování umístění videoloterijních terminálů z jeho pravomoci není opodstatněné. Definice daná vyhláškou na tom nemůže s ohledem na čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod nic změnit, neboť jde o podzákonný předpis.Na závěr žalobce navrhl, aby soud určil, že příslušným k rozhodnutí o povolení k provozování výherních hracích přístrojů v podobě terminálů „
Interaktivního loterijního systému
“ je žalobce. Dále navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010.Žalovaný ve vyjádření k žalobě mimo jiné sdělil, že osoba zúčastněná na řízení již na uvedené adrese videoterminály neprovozuje. Předmětné povolení bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010.
Nejvyšší správní soud žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
V. Existence kompetenčního sporu
(...) [20] Žalobce podal kompetenční žalobu teprve dne 8. 10. 2010, tj. v okamžiku, kdy rozhodnutí, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo již zrušeno. Předmět kompetenčního sporu, kterým je určení orgánu příslušného vydat rozhodnutí o právech osoby zúčastněné na řízení vymezených v její žádosti ze dne 23. 12. 2009, odpadl. Skutečnost, že sporné rozhodnutí bylo součástí společného (a stále existujícího) rozhodnutí žalovaného, je pro nyní posuzovanou věc bez významu. Předmětem sporu bylo právě a jen označené rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010; jen k vydání tohoto rozhodnutí si žalobce osobuje pravomoc.
[21] Podle § 98 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je žalobu oprávněn podat správní orgán, „
který si v kladném kompetenčním sporu osobuje pravomoc o věci vydat rozhodnutí a popírá pravomoc správního orgánu, který ve věci vede řízení nebo rozhodl
“. Souladně s tím § 97 odst. 2 s. ř. s. definuje kladný kompetenční spor jako „spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem
“. Z obou uvedených ustanovení plyne, že kompetenční spor ve smyslu části třetí hlavy II. dílu 6 soudního řádu správního je sporem, který není pouze akademickou disputací o tom, kdo měl vydat nějaké rozhodnutí v minulosti. Jeho smyslem je určit, který správní orgán je příslušný vydat v konkrétní věci rozhodnutí. Opačný výklad by vedl k nevyhnutelnému závěru, že by správní orgán mohl vyvolat kompetenční spor k jakémukoliv rozhodnutí, které bylo vyneseno v minulosti, třebaže bylo mezitím již dávno zrušeno.[22] Obdobné závěry jsou plně v souladu též se zákonným vymezením záporných kompetenčních sporů. Z § 97 odst. 3 a § 98 odst. 2 s. ř. s. jasně plyne, že i v takovém případě musí jít o spor o rozhodnutí, které může žalobce, žalovaný nebo jiný orgán ve smyslu § 98 odst. 3 s. ř. s. s ohledem na okolnosti daného případu reálně vydat (srov. usnesení NSS ze dne 17. 12. 2008, čj. Komp 1/2008-107, č. 1911/2009 Sb. NSS, ze dne 9. 11. 2007, čj. Komp 1/2006-127, č. 1457/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 24. 4. 2009, čj. Komp 3/2009-11). Nejde tedy o rozhodnutí, které bylo třeba vydat v minulosti, důvody pro jeho vydání však mezitím pominuly (např. žadatel vzal zpět žádost k vydání rozhodnutí). Stejně tak vydáním rozhodnutí se stává řízení ve věci negativního kompetenčního sporu bezpředmětným (srov. usnesení NSS ze dne 19. 8. 2008, čj. Komp 4/2008-49, č. 1725/2008 Sb. NSS, ve věci
Oživení, o. s.
).[23]
Judikatura
jasně rozlišuje mezi spory, které směřují k vydání určitého rozhodnutí, a spory jinými (např. usnesení NSS ze dne 20. 12. 2006, čj. Komp 3/2004-40, č. 1428/2008 Sb. NSS, ve věci Městský úřad města Kadaň proti České inspekci životního prostředí
).[24] Koncepce pozitivních i negativních kompetenčních sporů je tedy založena na existenci konkrétního řízení, v němž jde o práva či povinnosti individuálně určených účastníků řízení (srov. k dalšímu usnesení NSS ze dne 30. 3. 2009, čj. Komp 5/2008-85, č. 2306/2011 Sb. NSS, body 13 a 14, shodně usnesení ze dne 27. 1. 2010, čj. Komp 7/2009-17, ve věci
Městský úřad Chrastava proti Ministerstvu financí
). Proto také je výrokový potenciál soudu definován v § 100 odst. 2 s. ř. s. tak, že soud rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě. Taková situace však v daném případě zjevně nenastala. S ohledem na procesní vývoj celé kauzy podaný shora se od počátku nejedná o kompetenční spor v konkrétní věci, nýbrž o spor v abstraktní
otázce kompetence
rozhodovat o povolení videoloterijních terminálů. Je tak zcela zřejmé, že žalobce se na soudu nedomáhá rozhodnutí konkrétního kompetenčního sporu, nýbrž obecného řešení problému, pod který orgán spadá rozhodování o obdobných žádostech. Rozhodnutí žalovaného, na něž se žalobce formálně odvolává a jímž bylo rozhodnuto o právech osoby zúčastněné na řízení, bylo ještě před podáním žaloby zrušeno. Pro další rozhodování o právech osoby zúčastněné na řízení ve věci, které se týkalo rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, neexistují procesní podmínky (nebyla podána nová žádost o povolení videoloterijních terminálů). Žaloba, která není podložena konkrétním předmětem, o němž by účastníci kompetenčního sporu mohli reálně vydat rozhodnutí, je nepřípustná [§ 99 písm. a) s. ř. s.].[25] Shora uvedené je v souladu též se záměrem historického zákonodárce. Ten chtěl právní úpravou kompetenčních sporů docílit toho, aby soud nerozhodoval takové spory, „
které by měly jen teoretickou hodnotu
“ (viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu soudního řádu správního ze dne 15. 4. 2002, tisk č. 1080/0, dostupná v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny Parlamentu, www.psp.cz).[26] Trvání kompetenčního sporu se zásadně posuzuje ke dni vydání soudního rozhodnutí (§ 100 odst. 1 s. ř. s.). Pro nyní posuzovanou věc však má význam to, že podmínky řízení o kompetenční žalobě nebyly splněny již k okamžiku podání této žaloby (viz bod [20] shora). (...)
[28] Soud tedy uzavírá, že se v dané věci nejedná o kompetenční spor, neboť rozhodnutí žalovaného, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo zrušeno. Soud nemůže vzhledem ke skutkovým okolnostem tohoto případu určit, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí o právech osoby zúčastněné na řízení. Práva založená rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 osobě zúčastněné na řízení zanikla a dalšího rozhodnutí o těchto právech se osoba zúčastněná na řízení ke dni rozhodování soudu žádným způsobem nedomáhá. Kompetenční žaloba je tudíž na základě § 99 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Proto ji soud odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodl přitom bez jednání (§ 49 odst. 1 s. ř. s. ). (...)
a contrario
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.