Vydání 11/2006

Žalobkyně se obrátila na zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů a požádala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc (v dalším textu "kompetenční spor"), vzniklý mezi Krajským soudem v Brně a Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Brně ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Brně o zamítnutí návrhu na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí.

Ze spisů soudních a správních vyplynulo:

Katastrální úřad v Blansku rozhodnutím ze dne 16. 9. 2003 zamítl návrh žalobkyně a žalovaných na vklad zástavního práva pro zajištění budoucích pohledávek k nemovitostem v rozhodnutí blíže určených. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu podle páté části občanského soudního řádu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud usnesením ze dne 29. 3. 2005 řízení o žalobě pro chybějící podmínku řízení zastavil a věc postoupil katastrálnímu úřadu. Ten věc předložil jako odvolání k rozhodnutí Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně; inspektorát rozhodnutím ze dne 24. 6. 2005 odvolání jako nepřípustné zamítl.

Krajský soud v usnesení o zastavení řízení uvedl, že od 1. 1. 2003 je proti rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu práva přípustné odvolání (§ 53 správního řádu). Žaloba podle § 244 a násl. o. s. ř. je pak přípustná až tehdy, jestliže rozhodnutí katastrálního úřadu nabylo právní moci poté, co žalobce využil v řízení před správním orgánem řádný opravný prostředek ve správním řízení, tj. odvolání nebo rozklad [§ 247 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. XXV bodem 1 zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního (dále jen "čl. XXV bod 1")]. Platí tedy podle krajského soudu, že od 1. 1. 2003 jsou všechna správní řízení, jejichž předmětem je věc soukromoprávní, dvoustupňová.

Krajský soud argumentoval článkem XXV bodem 1, který stanoví, že ve věcech uvedených v § 244 o. s. ř., v nichž zvláštní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu za podmínek jím stanovených. Jednu z podmínek přípustnosti žaloby podle § 244 o. s. ř. stanoví § 247 odst. 2 o. s. ř.; žaloba je přípustná, nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci za předpokladu, že žalobce využil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky v linii správního řízení. Aby žalobce mohl využít řádný opravný prostředek, musí být tento opravný prostředek přípustný. Ustanovení § 247 odst. 2 o. s. ř. výjimku nepřipouští, a proto je proti rozhodnutím správních orgánů ve věcech soukromoprávních přípustný opravný prostředek v linii správního řízení. V § 247 odst. 2 o. s. ř. je tak zřetelně vyjádřen úmysl zákonodárce. Podle § 53 správního řádu má účastník právo podat proti rozhodnutí správního úřadu odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 5 odst. 4 věta třetí zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb."), které stanoví, že o podaném opravném prostředku rozhoduje soud, sice nebylo přímo novelizováno, nicméně se dnem 31. 12. 2002 stalo obsoletním. Od 1. 1. 2003 totiž neexistuje soud, který by měl pravomoc o takovém opravném prostředku rozhodnout. Opravným prostředkem proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva je proto podle názoru krajského soudu odvolání. Proto také žalobu, která u něho byla podána, posoudil jako odvolání podle § 53 správního řádu, o němž musí rozhodnout příslušný zeměměřický a katastrální inspektorát [§ 4 písm. d) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech].

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně (dále jen "inspektorát") jako druhá strana sporu ale odvolání žalobce rovněž věcně nepřezkoumal a jako nepřípustné je zamítl. Zdůvodnil to tím, že účastník řízení sice má právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, avšak jen tehdy, pokud zákon nestanoví jinak. V daném případě takový zákon existuje a je jím zákon č. 265/1992 Sb., který v § 5 odst. 4 stanoví, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva lze podat opravný prostředek, o kterém rozhoduje soud. Inspektorát nesouhlasil s tím, že od 1. 1. 2003 je toto ustanovení neaplikovatelné. Skutečnost, že novelou občanského soudního řádu byla podmínka přípustnosti žaloby stanovena tak, že je tato podmínka za současné platnosti § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. nesplnitelná, nemusí nutně vést k závěru, že je posledně jmenované ustanovení neaplikovatelné. Naopak může jít o opomenutí zákonodárce odpovídajícím způsobem upravit i související právní předpis, nikoli o jeho záměrný úmysl, jak se domnívá krajský soud. Inspektorát upozornil i na odlišnou judikaturu jiných krajských soudů.

Žalobkyně jako navrhovatelka v návrhu na řešení kompetenčního sporu upozornila na skutečnost, že ani jedna ze stran kompetenčního sporu se její věcí nezabývala meritorně, a bylo jí tak odňato právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto důvodu je třeba, aby zvláštní senát rozhodl, v čí pravomoci je věc projednat a rozhodnout o ní. Sama žalobkyně se kloní k závěru, že věc by měl projednat a meritorně o ní rozhodnout krajský soud.

Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud v občanském soudním řízení. Současně proto usnesení Krajského soudu v Brně o zastavení řízení zrušil.