2469/2012
Kompetenční spory: náhrada nákladů výkonu kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Kompetenční spory: náhrada nákladů výkonu kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
k § 322 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
O žalobě na náhradu škody vzniklé neuhrazením nákladů, které odborové organizaci vznikly výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci (§ 322 odst. 4 zákoníku práce z roku 2006), je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 11. 11. 2010, čj. Konf 5/2010-34)
Prejudikatura:
nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb.Věc:
Spor o pravomoc mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 2, za účasti žalobkyně Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu a žalované České republiky - Ministerstva práce a sociálních věcí, ve věci náhrady nákladů výkonu kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.Žalobkyně tvrdila, že provedla u Národního památkového ústavu, pracoviště hrad Bouzov, kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále také "kontrola BOZP") podle § 322 odst. 1 zákoníku práce. Náklady, které vznikly výkonem kontroly, vyčíslila na 1 200 Kč. Protože podle § 322 odst. 4 zákoníku práce hradí náklady vzniklé výkonem kontroly stát, požádala žalobkyně žalovaného o jejich zaplacení.
Žalovaný informoval žalobkyni o tom, že náklady uhradí pouze v případě, že bude uzavřena smlouva o přidělení finančních prostředků. Poskytnuté prostředky je možné použít pouze na úhradu nákladů, které vznikly svazovým inspektorům, a tím žalobkyně není. Před uzavřením smlouvy je dále nutné předložit k žalovanému žádost odborové organizace o poskytnutí finančních prostředků podle § 322 odst. 4 zákoníku práce a splnit další podmínky.
Žalobkyně podala žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2. Namítala, že právo na náhradu nákladů za uskutečněnou kontrolu vzniká ze zákona bez dalšího, aniž by musela uzavírat smlouvu se žalovaným či plnit další podmínky.
Obvodní soud usnesením ze dne 5. 5. 2009 vyslovil svou věcnou nepříslušnost a postoupil ji Městskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že vzhledem k tomu, že si dozorovou činnost nad oblastí bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyhrazuje stát, je výkon kontroly také výkonem státní moci. Jedná se o veřejný zájem, který v tomto konkrétním případě naplňují odborové organizace. Tento závěr podporuje i skutečnost, že kontrolu mohou odborové organizace provádět u jakéhokoli zaměstnavatele, na kterého dopadá zákoník práce, aniž by tato odborová organizace u něj působila. Požaduje-li odborová organizace po státu náhradu nákladů, které jí vznikly výkonem kontroly nad ochranou a bezpečností při práci, pak lze tento vztah mezi státem a odborovou organizací považovat za vztah v oblasti veřejné správy. Protože žalovaný náhradu nákladů žalobkyni ještě stále nezaplatil, domáhá se pak žalobkyně fakticky v žalobě ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné.
Městský soud v Praze s postoupením věci a závěry obvodního soudu nesouhlasil, a proto podal návrh na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi ním a výše uvedeným obvodním soudem zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Podle názoru městského soudu se lze žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhat ochrany před nečinností spočívající pouze v nevydání rozhodnutí ve věci samé a nevystavení osvědčení. Žalobkyně naopak žádá, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci. K rozhodnutí o takové žalobě je věcně příslušný soud v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci náhrady nákladů vzniklých výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci je soud v občanském soudním řízení.
Z odůvodnění:
Kontrola bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prostřednictvím odborových organizací a úhrada nákladů s tím spojených je upravena v § 322 zákoníku práce. Tímto ustanovením se zabýval i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, č. 55/2008 Sb. ÚS, č. 116/2008 Sb., uvedl, "
že kontrolu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, resp. kontrolu bezpečnostních předpisů, lze považovat za součást obhajoby hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, což je hlavním úkolem odborových organizací. V oblasti BOZP, která se bezprostředně dotýká života a zdraví zaměstnanců, by měli mít zaměstnanci (a tedy i organizace vystupující jejich jménem) možnost upozornit zaměstnavatele na existující nedostatky, a to i na základě vlastních poznatků a způsobem co nejrychlejším. Ustanovení § 322 odst. 1 zákoníku práce lze tedy vnímat také jako realizaci základního práva zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky ve smyslu čl. 28 Listiny.
"Odborové organizace jsou proto oprávněny kontrolu BOZP provádět a následně žádat úhradu nákladů, které v souvislosti s výkonem této činnosti vznikly. Kontrola BOZP a následné žádání finančních prostředků však musí splňovat určitá pravidla, aby hrazení nákladů bylo dostatečně transparentní a aby žalovaný mohl stanovit, jaké prostředky bude čerpat ze státního rozpočtu a komu je bude vyplácet.
Ze soudního spisu, vyjádření žalovaného a předložených podkladů vyplynulo, že žalovaný k zajištění těchto úkolů vydal Zásady pro úhradu nákladů vzniklých odborovým organizacím výkonem kontrolní činnosti nad stavem BOZP u jednotlivých zaměstnavatelů (dále jen "Zásady"). V těch je uvedeno, že "
úhrada nákladů vzniklých odborovým organizacím je rozpočtovým výdajem ve smyslu § 7 odst. 1 písm. v) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Podle tohoto zákona se z prostředků státního rozpočtu hradí další výdaje stanovené zákonem, mezi které patří také náklady vzniklé odborovým organizacím v souvislosti s kontrolou BOZP. Celkový objem prostředků, který může Ministerstvo práce a sociálních věcí použít v daném rozpočtovém roce, je limitován částkou schválenou ve státním rozpočtu v rámci kapitoly 313-MPSV.
"Odborová organizace zašle žalovanému žádost o poskytnutí finančních prostředků podle § 322 zákoníku práce a žalovaný s ní uzavírá smlouvu o úhradě nákladů vzniklých odborovým organizacím podle § 322 zákoníku práce. Smlouva určuje přesná pravidla pro čerpání finančních prostředků za provedenou kontrolu BOZP, je v ní také stanovena částka, kterou mohou odborové organizace vyčerpat, jakým způsobem mají náklady prokazovat, atd. Takto poskytnuté finanční prostředky mohou odborové organizace použít pouze na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s touto kontrolou. Žalovaný hradí pouze skutečně vynaložené náklady a neposkytuje úhradu odborovým organizacím předem.
V případech, kdy odborová organizace podala u žalovaného žádost a uzavřela s ním smlouvu a jednala v souladu s ní, není žalovaný oprávněn rozhodovat, zda úhradu nákladů za provedenou kontrolu zaplatí, či nikoli. Pokud odborová organizace splnila podmínky pro úhradu skutečně vynaložených nákladů uvedené ve smlouvě, tedy prokázala, že kontrolu skutečně provedla, předložila Výkaz nákladů vynaložených na kontrolu BOZP atd., žalovaný jí peníze předá bez dalšího. Nemůže finanční prostředky libovolně zadržovat ze subjektivních důvodů, protože odborová organizace, která naplnila všechny předpoklady, má na úhradu nákladů právo ze zákona. Zvláštní senát upozorňuje, že v nyní posuzovaném případě však žalobkyně žádný z požadavků stanovených v Zásadách nesplnila.
Po skončení kalendářního roku odborová organizace, které byly poskytnuty finanční prostředky, vyhotoví v rámci účetní závěrky vyúčtování celkového objemu těchto prostředků, případně odvede částku, na kterou jí podle § 322 zákoníku práce nevznikl nárok, zpět žalovanému, a předloží souhrnnou zprávu o vyhodnocení kontrolní činnosti za příslušný rok. Všechny tyto podklady žalovaný nežádá z důvodu zamezení práva odborové organizace na kontrolu BOZP. Žádost totiž přezkoumá pouze z formálních důvodů a není oprávněn vyloučit určitou odborovou organizaci z kontroly BOZP, pokud formální podmínky splňuje. Žádost a smlouva se uzavírají pouze kvůli zajištění průhlednosti financování, dále také aby žalovaný nevyplácel náklady subjektům, které nejsou odborovými organizacemi, kontrolu BOZP ve skutečnosti neprovádějí či jinak tyto finanční prostředky zneužívají.
Ze spisu vyplývá, že žalovaný veškeré podmínky pro úhradu nákladů žalobkyni sdělil, zaslal jí potřebné formuláře, dokonce prodloužil lhůtu, ve které byla žalobkyně oprávněna žádost podat. Potvrdil žalobkyni, že po doručení těchto podkladů náklady vynaložené při kontrole BOZP uhradí, a nevyhrazoval si žádné jiné podmínky pro to, aby je mohl vyplatit.
Zvláštní senát dále poznamenává, že v žádosti o poskytnutí finančních prostředků podle § 322 zákoníku práce je nutné uvést pouze identifikační údaje týkající se organizace, dále počet registrovaných členů, počet svazových inspektorů bezpečnosti práce, a pokud tyto inspektory odborová organizace nemá, jakým způsobem bude kontrolu BOZP zabezpečovat. Přílohou žádosti je kopie stanov odborové organizace. Všechny výše uvedené údaje se vztahují k provádění kontroly BOZP.
Žalobkyně v nyní řešené věci nepředložila žalovanému ani žádost, ani s ním neuzavřela smlouvu. Z toho vyplývá, že není možné posuzovat porušení smluvního vztahu mezi žalovaným a žalobkyní, který nikdy nevznikl; soud proto nemusí zkoumat, zda se jedná o veřejnoprávní smlouvu podle § 159 a násl. správního řádu, a z toho vyvozovat, zda by měl ve věci rozhodovat soud správní nebo soud rozhodující v občanském soudním řízení.
Obvodní soud uvedl, že k řízení o žalobě o 1 200 Kč není příslušný, protože se jedná o žalobu proti nečinnosti správního orgánu podle soudního řádu správního. S tímto závěrem však zvláštní senát nesouhlasí. Soudní řád správní v § 79 jasně stanovuje, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti, se může žalobou domáhat, aby soud uložil povinnost správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Zvláštní senát proto zkoumal, co žalobkyně konkrétně v žalobě u obvodního soudu žádala. Jak vyplývá z textu žaloby, nepožadovala žalobkyně vydání rozhodnutí či osvědčení, ale navrhovala, aby obvodní soud rozhodl, že je "
žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 1 200 Kč jako náhradu škody vzniklou neuhrazením nákladů výkonu kontroly BOZP podle § 322 odst. 4 zákoníku práce
". Obvodní soud proto nesprávně odvodil, že se jedná o žalobu na nečinnost, a věc postoupil soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. Žalobkyně žádá náhradu škody vzniklou neuhrazením nákladů, což je soukromoprávním nárokem. Správní soudy podle § 4 s. ř. s. pravomoc k rozhodování v této věci nemají. K rozhodování o náhradě škody je proto příslušný soud v občanském soudním řízení.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.