372/2004
Kompetenční spory a rozhodnutí o vlastnictví podle zákona o půdě
Ej 362/2004
Kompetenční spory: rozhodnutí o vlastnictví podle zákona o půdě
k § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v textu též "zákon o půdě")
k § 244 a násl. občanského soudního řádu
k § 1 a násl. zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
Rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, o tom, že určitá osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003-7)
Věc:
Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Českých Budějovicích a Okresním soudem v Pelhřimově ve věci žalobce Matthiase T.-W. proti Pozemkovému úřadu v Pelhřimově o vydání nemovitosti.Žalobce Matthias T.-W. uplatnil u Pozemkového úřadu v Pelhřimově nárok na vydání nemovitostí, jejichž původním vlastníkem byl zemřelý žalobcův otec
Dr.
Josef Karel T.-W.Pozemkový úřad dne 2. 9. 2003 rozhodl, že žalobce není vlastníkem označených nemovitostí (§ 9 odst. 4 zákona o půdě), neboť jeho otec byl vyhláškou ONV v Ledči nad Sázavou ze dne 20. 8. 1945, čj. 11097/45, označen za osobu německé národnosti ve smyslu § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.
Žalobce poté podal u Okresního soudu v Pelhřimově žalobu s označením "...žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne..." a domáhal se jí, aby soud vydal rozsudek, jímž bude žalovanému pozemkovému úřadu uloženo nemovitosti vydat (ve věci samé namítal a dovozoval, že jeho otec neměl být označen za osobu německé národnosti).
Okresní soud usnesením rozhodl tak, že věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu věcně i místně příslušnému ve věcech správního soudnictví. V odůvodnění uvedl, že z obsahu žaloby s ohledem na stanovenou osobu žalovaného, osoby zúčastněné na řízení i samotný název žaloby se jedná o žalobu podanou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, neboť podle tohoto ustanovení vymezuje žalobce v žalobě název žaloby, ve smyslu § 33 a § 34 stanovuje okruh účastníků na straně žalobce i osob zúčastněných na řízení. Z tohoto je patrné, že žaloba není podávána podle části páté občanského soudního řádu. Dovodil pak věcnou i místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích podle § 7 odst. 1, 2 a 5 soudního řádu správního.
Krajský soud v Českých Budějovicích po dodání spisů z okresního soudu podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Poukázal v něm na to, že o návrhu nemůže krajský soud jako soud působící ve správním soudnictví podle soudního řádu správního rozhodovat: nejde o žalobu proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy (pravomoc soudu stanovena v § 4 s. ř. s.), protože rozhodnutí, které bylo vydáno, je rozhodnutím v soukromoprávní záležitosti. Žalobce správně postupoval podle § 244 o. s. ř., jestliže se obrátil na soud, který měl rozhodnout v civilním nalézacím řízení v plné jurisdikci a instančním postupem. Jde o nové projednání stejné věci, která byla pravomocně rozhodnuta správním orgánem, a to v civilním nalézacím řízení před soudem. Tím je zajišťována soudní ochrana před rozhodnutím správního orgánu ve věcech soukromého práva v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takové rozhodování není založeno pouze na kontrole zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, jehož výsledkem by bylo kasační rozhodnutí soudu.
Zvláštní senát usnesením vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud v občanském soudním řízení, a dalším výrokem zrušil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově, jímž tento soud svou příslušnost k rozhodování popřel.
Z odůvodnění:
K návrhu se vyjádřil pouze žalovaný. Uvedl, že jeho rozhodnutí řešilo otázku vlastnictví v něm označených nemovitostí podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., tedy otázku vyplývající z občanskoprávních vtahů ve smyslu § 244 o. s. ř. Nešlo tedy o rozhodnutí o právech a povinnostech fyzických či právnických osob v oblasti veřejné správy. Proto se v případě projednávání žalob proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle citovaného ustanovení zákona o půdě postupuje podle § 244 a násl. o. s. ř., a nikoli podle soudního řádu správního. V tomto smyslu žalovaný žalobce poučil s tím, že proti rozhodnutí pozemkového úřadu není přípustné odvolání. To žalovaný dovodil z toho, že ustanovení § 9 odst. 6 zák. č. 229/1991 Sb., o možnosti podat opravný prostředek k soudu proti rozhodnutí podle § 9 odst. 4 zákona, nebylo dosud novelizováno. Žaloba byla podána v souladu s poučením v zákonné lhůtě k příslušnému okresnímu soudu podle § 250 odst. 2 o. s. ř. Žaloba podle § 244 a násl. o. s. ř. by měla požadovat přímo vydání předmětných nemovitostí na osobě povinné, ale nikoli již zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu, protože podle § 250j o. s. ř. soud - shledá-li, že o věci měl správní orgán rozhodnout jinak - rozhodnutí správního orgánu neruší, ale vydá rozsudek, kterým jej zcela nebo zčásti nahradí. Proto je nepochybné, že jde o žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř. a Okresní soud v Pelhřimově je příslušný k jejímu projednání.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem ve správním soudnictví a soudem v občanském soudním řízení se zvláštní senát řídil následující úvahou:
V projednávané věci se žalobce domáhá vydání v žalobě označených nemovitostí poté, co Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Pelhřimov, předchozím rozhodnutím nevyhovělo požadavku na jejich vydání a určilo, že žalobce není vlastníkem těchto nemovitostí. Žaloba obsahuje náležitosti předepsané ustanovením § 246 odst. 2 o. s. ř., včetně toho, jak má být spor rozhodnut. Žalobce se podanou žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu navrhovaným výrokem soudního rozsudku (§ 250j o. s. ř.). Při posouzení tohoto právního úkonu žalobce ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., tedy podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, je tak zřejmé, že jde o žalobu podle části páté občanského soudního řádu ("Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem") podle § 244 a násl. o. s. ř. Na tomto závěru nemůže ničeho měnit ani to, že žalobce v žalobě (nadbytečně) předpokládá zrušení označeného rozhodnutí správního orgánu, přehlížeje, že v řízení podle části páté občanského soudního řádu při rozhodnutí věci rozsudkem podle § 250j nedochází ke zrušení správního rozhodnutí, nýbrž právě k jeho nahrazení, a to v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. dále zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o sporu rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Druhým výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu, které výroku, jímž byla
kompetence
určena, odporuje.(aza)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.