485/2005
Kompetenční spory a pohledávky popřené v konkurzním řízení
Ej 610/2004
Kompetenční spory: pohledávky popřené v konkursním řízení; rozhodný právní a skutkový stav
k § 23 a § 24 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v původním znění a ve znění zákonů č. 12/1998 Sb. a č. 105/2000 Sb.
k zákonu č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
I. Rozhodování ve sporu o pravost pohledávky vzniklé z titulu úroku z prodlení z nezaplaceného cla, popřené v konkursním řízení, náleželo správnímu orgánu podle speciální úpravy § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to až do účinnosti novely provedené zákonem č. 105/2000 Sb. Po této novele, která stanovila napříště pro rozhodování těchto sporů výlučnou pravomoc konkursního soudu, náleží věc do pravomoci soudu, a to i v řízeních zahájených před účinností novely; její přechodná ustanovení na tento případ nedopadají.
II. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18)
Věc:
Spor o pravomoc mezi Ministerstvem financí - Generálním ředitelstvím cel a Městským soudem v Praze (dříve Krajským obchodním soudem v Praze) ve věci žaloby o určení existence pohledávky.U bývalého Krajského obchodního soudu v Praze dne 23. 2. 1998 napadla žaloba, v níž se žalobce (Česká republika - Celní ředitelství Praha) domáhal určení existence pohledávky popřené Ing. Vítězslavem V., správcem konkursní podstaty úpadce společnosti V., spol. s r. o., a to ve výši 275 693 Kč, představující úrok z prodlení z nedoplatku cla vyměřeného ve výši 656 772 Kč za dovoz zboží.
Žalobce tuto svou pohledávku přihlásil v konkursním řízení vedeném Krajským obchodním soudem v Praze ve věci prohlášení konkursu na majetek společnosti V. Správce konkursní podstaty tuto pohledávku popřel s tím, že vznikla více než tři roky před prohlášením konkursu. Žalobce se tedy u Krajského obchodního soudu v Praze domáhal incidenční žalobou určení, že jeho konkursní pohledávka ve výši 275 693 Kč je po právu a v konkursu vedeném proti úpadci V. patří do II. třídy.
Krajský obchodní soud v Praze řízení o této žalobě usnesením ze dne 11. 12. 1998 zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena příslušnému správnímu orgánu, kterým je "Generální ředitelství cel ČR". V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že konkursní věřitelé pohledávek, které zůstaly sporné, se mohou domáhat určení svého práva (§ 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k datu vydání tohoto usnesení). Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu, rozhodne o pravosti pohledávky příslušný správní orgán.
Orgán takto označený (Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel) se nepovažoval za kompetentní o věci rozhodnout a dne 10. 8. 2001 se obrátil na Vrchní soud v Praze s návrhem na řešení sporu o pravomoc podle tehdy platného a účinného ustanovení § 8a o. s. ř., který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze (dříve Krajským obchodním soudem v Praze).
Řízení u vrchního soudu nebylo do 31. 12. 2002 skončeno a věc převzal podle § 6 zákona č. 131/2002 Sb. k dokončení zvláštní senát.
Po odstranění některých nedostatků a nejasností návrhu zvláštní senát rozhodl tak, že příslušný o věci rozhodnout je soud; současně zrušil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze o zastavení řízení.
Z odůvodnění:
V opraveném návrhu na řešení kompetenčního sporu správní úřad upřesnil, že jde o spor o určení existence pohledávky, kterou představují úroky z prodlení z nezaplaceného celního dluhu. Dodal, že správní úřad i přes rozhodnutí obchodního soudu o příslušnosti ve věci dosud nerozhodl, neboť se nejedná o celní řízení. Argumentoval tím, že zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla v § 24 odst. 1 nově upravena výlučná pravomoc konkursního soudu rozhodovat spory o nárok, výši nároku a právní důvod pohledávek popřených správcem konkursní podstaty. Přechodná ustanovení obsažená v čl. II novelizujícího zákona umožňují postupovat podle novelizovaných ustanovení i u řízení zahájených před jeho účinností, to je před datem 1. 5. 2000.
Rovněž žalobce (Česká republika - Celní ředitelství Praha) ve svém vyjádření k návrhu na řešení kompetenčního sporu upozornil na zákon č. 105/2000 Sb. a na jeho přechodná ustanovení a vyslovil závěr, že rozhodnout ve věci by měl soud. K témuž závěru, ač z jiných důvodů, spočívajících v požadavku na nestranném rozhodování těchto sporů, ve svém vyjádření dospěl i žalovaný.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Pohledávka žalobce vůči dlužníkovi V. vznikla v důsledku nezaplacení cla ve lhůtě splatnosti. Jestliže poté žalobce po prohlášení konkursu na majetek dlužníka přihlásil svoji pohledávku do konkursu, je třeba právní věc posoudit z hlediska zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Právní úprava obsažená v ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 105/2000 Sb.), svěřovala pravomoc rozhodovat spory o pravost, pořadí a výši popřených pohledávek jednak soudu a jednak, nepatřila-li věc do pravomoci soudu, rozhodoval o pravosti a výši pohledávek příslušný správní orgán; o takový případ v dané věci šlo. Spor o pravomoc k rozhodnutí této věci, jejímž předmětem je incidenční žaloba o určení pravosti pohledávky ve výši 275 693 Kč vzniklé z titulu úroku z prodlení z nezaplaceného cla, byl vyvolán aplikačními problémy, které bránily správnímu orgánu o incidenční žalobě rozhodnout, neboť tehdejší procesní úprava to neumožňovala.
Tyto problémy vyřešila novela zákona o konkursu a vyrovnání, provedená zákonem č. 105/2000 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 5. 2000. Novela stanovila výlučnou pravomoc konkursního soudu rozhodovat všechny spory o nárok, výši nároku a právní důvod popřených pohledávek. Přechodná ustanovení obsažená v čl. II citované novely stanovila, že podle novelizovaných ustanovení se postupuje - až na některé výjimky, o něž však v dané věci nejde - i u řízení zahájených před její účinností.
Zvláštní senát vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho rozhodování.
Z vyložených důvodů proto rozhodl tak, že k vyřízení věci je příslušný soud.
Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení bývalého Krajského obchodního soudu v Praze, které odporuje výroku, jímž byla
kompetence
soudů určena. Po zrušení zmíněného usnesení bude v řízení pokračovat Městský soud v Praze, který převzal agendu, práva a závazky Krajského obchodního soudu v Praze (čl. II přechodných ustanovení zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů).(aza)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.