Vydání 10/2004

Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2000 potvrdilo Prezidium Komise pro cenné papíry (s menší změnou, pokud jde o lhůtu k podání žádosti o povolení přeměny na otevřený podílový fond pro případ, že valná hromada o této přeměně rozhodne) rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též "Komise") ze dne 23. 7. 1999. Tímto rozhodnutím bylo žalobci z důvodu porušení § 35k odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"), uloženo zjednat nápravu; ta měla spočívat v tom, že žalobce svolá bez zbytečného prodlení, a to nejpozději do 10 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, mimořádnou valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 40 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a v případě, že by nebyla mimořádná valná hromada usnášeníschopná, svolá náhradní valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 70 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, s tím, že na programu valné hromady bude mimo jiné buď rozhodnutí o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond a rozhodnutí o uložení povinnosti představenstvu realizovat odprodej movitých a nemovitých věcí, odprodej nelikvidních cenných papírů atp., vše bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů od rozhodnutí valné hromady, nebo rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora pro případ, že valná hromada o přeměně na otevřený podílový fond nerozhodne.

Žalobce se u Vrchního soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí prezidia Komise ze dne 3. 4. 2000, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Komise z 23. 7. 1999. V žalobě namítal, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon v § 37 odst. 1, kde jsou taxativně vypočtena nápravná opatření, která může Komise uložit. Mezi vypočtenými opatřeními není uvedeno oprávnění uložit osobám uvedeným v § 36 odst. 1 zákona, aby svolaly mimořádnou valnou hromadu, stanovit lhůty k jejím konáním a stanovit program.

I pokud by však byla dána pravomoc žalované k rozhodnutí o uložení svolání mimořádné valné hromady, pak žalovaná porušila ustanovení § 184 odst. 4 obchodního zákoníku, neboť v důsledku nevhodně krátce stanovené lhůty konání valné hromady žalobci znemožnila platné svolání valné hromady. Ve výroku pod bodem 1 rozhodnutí Komise bylo stanoveno, že žalobce je povinen svolat valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 40 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo v důsledku jeho potvrzení prezidiem žalované právní moci 18. 4. 2000. V souladu s tímto rozhodnutím se představenstvo sešlo v desetidenní lhůtě dne 28. 4. 2000. Představenstvo rozhodlo téhož dne o svolání valné hromady a termín jejího konání stanovilo, vázáno rozhodnutím žalované, na den 27. 5. 2000. Podle článku VIII odst. 4 stanov žalobce je však žalobce povinen svolat valnou hromadu (v souladu s § 184 odst. 4 obchodního zákoníku) nejméně 30 dní předem, a to oznámením na vývěsní desce společnosti, v Obchodním věstníku a jiném vhodném celostátně distribuovaném periodiku. V důsledku rozhodnutí žalované, která nepřihlédla k tomu, že žalobce je povinen uveřejnit oznámení mimo jiné v Obchodním věstníku (i přesto, že žalobce zadal redakci Obchodního věstníku uveřejnění oznámení o konání valné hromady již dne 28. 4. 2000, toto oznámení mohlo být uveřejněno až dne 10. 5. 2000), byla tedy valná hromada svolána neplatně v rozporu s § 184 odst. 4 obchodního zákoníku. Ustanovení § 181 odst. 2 obchodního zákoníku o zkrácení lhůty ke svolání valné hromady na 15 dní nelze v tomto případě použít, neboť nejde o svolání mimořádné valné hromady na základě žádosti akcionářů ve smyslu § 181 odst. 1, případně § 193 obchodního zákoníku. Ve všech ostatních případech, a tedy i v tomto případě, se svolávání mimořádné valné hromady řídí ustanovením § 184 obchodního zákoníku, včetně běhu lhůt v tomto ustanovení uvedených. Žalovaná tak navodila situaci, kdy každá z osob uvedených v § 131 odst. 1 obchodního zákoníku může požádat soud, aby vyslovil neplatnost valné hromady podle § 183 obchodního zákoníku.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě mj. uvedla, že ustanovení § 37 odst. 1 zákona obsahuje výčet prostředků, které je žalovaná oprávněna použít, jestliže zjistí porušení povinností některou z osob podléhajících státnímu dozoru. Jiný prostředek než zde uvedený použít nelze. Jedním z těchto prostředků je opatření k nápravě podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona. Toto ustanovení obecně zakotvuje možnost uložit uvedeným subjektům, aby ve stanovené lhůtě zjednaly nápravu, jejíž konkrétní podobu poté pod body 1 - 3 příkladmo uvádí. Z výše uvedeného plyne, že výčet opatření k nápravě v § 37 odst. 1 písm. a) pod body 1 - 3 zákona je demonstrativní. Konkrétní podobu opatření k nápravě tak stanovuje vždy správní orgán, a to v rámci svého správního uvážení.

Meze tohoto správního uvážení jsou dány i samotným rozsahem pojmu "opatření k nápravě". Rozhodujícím kritériem pro volbu konkrétní podoby opatření k nápravě je to, zda toto opatření skutečně k nápravě povede. Správní orgán tak nemůže uložit opatření, které by k nápravě stavu vzniklého porušením povinností dozorovaným subjektem nesměřovalo. V žalobcově případě se jedná o porušení § 35k odst. 1 zákona tím, že žalobce bez zbytečného odkladu po splnění zákonných podmínek neprovedl přeměnu na otevřený podílový fond. Opatření uložené v napadených rozhodnutích ukládá povinnost tuto přeměnu provést a uvést stav do souladu se zákonem, a směřuje tedy k nápravě stavu vzniklého porušením žalobcovy povinnosti. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaná za to, že při ukládání opatření k nápravě nevybočila z mezí správního uvážení, nepřekročila svou pravomoc, ale naopak postupovala v souladu se zákonem.

Žalovaná vyjádřila též přesvědčení, že v žalobcově případě bylo objektivně možné svolat valnou hromadu ve stanovených lhůtách, jak uvedeno a odůvodněno v napadeném rozhodnutí o rozkladu. Vzhledem k tomu, že všichni členové představenstva žalobce mají podle výpisu z obchodního rejstříku trvalé bydliště v Praze nebo blízkém okolí, je podle žalované devítidenní prodlení se svoláním představenstva neodůvodněné. Pokud by členové představenstva postupovali při výkonu své funkce s odbornou péčí, rozhodli by o svolání mimořádné valné hromady bez zbytečného odkladu (například druhý den po nabytí právní moci rozhodnutí) tak, aby bylo možné třicetidenní lhůtu podle § 184 odst. 4 obchodního zákoníku dodržet.

Nejvyšší správní soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).