324/2004
Kolektivní investování a odborná péče
Ej 326/2004
Kolektivní investování: odborná péče osob jednajících jménem investiční společnosti
k § 5a odst. 2, § 17a odst. 2 písm. b) a § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona č. 151/1996 a č. 14/1998 Sb.
Jestliže předseda představenstva zrušeného podílového fondu jednající vlastním jménem nabízel uzavření smlouvy o úplatném postoupení pohledávek za podílovým fondem vzniklých v důsledku zrušení tohoto fondu za cenu, která byla oproti skutečné hodnotě podílu třetinová, nejednal čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků, jak mu ukládá § 5a odst. 2 a § 17a odst. 2 písm. b) zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a Komise pro cenné papíry postupovala správně, jestliže mu za porušení jeho povinností uložila pokutu ve smyslu § 37k citovaného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2004, čj. 6 A 14/2000-83)
Věc:
Akciová společnost O. v S. a JUDr. Lubor A. v O. proti Komisi pro cenné papíry o pokutu.Rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 8. 10. 1999, byla JUDr. Luboru A. podle § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „zákon“), uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti podle § 5a odst. 2 zákona ve spojení s § 17a odst. 2 písm. b) zákona tím, že jako předseda představenstva investiční společnosti O., a.s., nejednal čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků podílového fondu investiční společnosti O., a.s. (dále jen „podílový fond“), zrušeného rozhodnutím Komise ze dne 10. 3. 1999. Investiční společnosti O., a.s., byla pak podle § 37 odst. 2 zákona uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za porušení povinnosti podle § 5a odst. 3 zákona a § 14 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedbala na ochranu zájmů podílníků zrušeného podílového fondu a dala přednost zájmům předsedy svého představenstva před jejich zájmy. Vedle toho byla investiční společnosti O., a.s., uložena další opatření k nápravě.
Rozhodnutím prezidia Komise ze dne 3. 1. 2000 byl k rozkladu, který podali oba žalobci, potvrzen výrok rozhodnutí Komise o uložení pokuty oběma žalobcům a výrok o uložení opatření k nápravě byl změněn.
Žalobci podali u Vrchního soudu v Praze žalobu. V té oba namítli nezákonnost napadeného rozhodnutí, mj. proto, že nebyla náležitě rozlišena odpovědnost prvého žalobce jako právnické osoby a žalobce druhého jako osoby fyzické. I když právnická osoba nemůže jednat navenek jinak než prostřednictvím svých statutárních orgánů nebo osob uvedených v § 20 odst. 2 občanského zákoníku, nelze z toho vyvodit, že každé jednání takové osoby je jednáním právnické osoby. Vždy je třeba zkoumat, zda taková osoba jedná za právnickou osobu, nebo sama za sebe jako fyzická osoba, byť i s využitím poznatků získaných z působení v právnické osobě. Z obsahu dopisů, které byly zaslány jednotlivým majitelům podílových listů, vyplývá zcela jednoznačně, že nešlo o úkon, který by druhý žalobce učinil za společnost, nýbrž o nabídku, kterou učinil jako fyzická osoba.
Prvý žalobce - investiční společnost O., a.s. - se ohradil také proti výši uložené sankce, a to ve vztahu k pokutě, která byla uložena druhému žalobci.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě především uvedl, že důvodem pro uložení pokuty druhému žalobci byl správní delikt spočívající v tom, že tento žalobce jako člen představenstva prvního žalobce zaslal podílníkům dopisy obsahující návrh na uzavření smlouvy nevýhodné pro podílníky. Podle § 17a odst. 2 písm. b) zákona znamená vynaložení odborné péče osobami jednajícími jménem investiční společnosti zejména to, že osoby jednají čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků obhospodařovaných fondů. Členové představenstva investiční společnosti tedy mají podle § 17a odst. 2 zákona povinnost jednat při výkonu své funkce s odbornou péčí, což mimo jiné zahrnuje povinnost jednat čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků obhospodařovaných fondů. Za zaviněné závažné nebo opětovné porušení ustanovení § 17a odst. 2 písm. b zákona členem představenstva investiční společnosti je Komise podle § 37k zákona oprávněna uložit členovi představenstva pokutu podle stupně závažnosti porušení právní povinnosti a formy zavinění až do výše 100 000 Kč. Zasílané dopisy, jichž je několik založeno ve správním spisu, mají hlavičku s firmou prvního žalobce, druhý žalobce je na nich podepsán jako člen představenstva prvního žalobce, dále je zde uvedeno, že podílníci mohou smlouvy zasílat na adresu prvního žalobce, popřípadě se na tuto adresu dostavit osobně, a dále že jakékoliv informace jsou k dispozici na adrese prvního žalobce. Pokud by druhý žalobce jednal jako fyzická osoba, nepoužil by dopisního papíru s hlavičkou prvního žalobce a nepodepsal by se jako předseda představenstva prvního žalobce. Z uvedeného je nanejvýš zřejmé, že při zasílání uvedených dopisů jednal druhý žalobce jako předseda představenstva prvního žalobce. Podle názoru žalovaného jsou to právě žalobci, jejichž závěry jsou zcela v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Je nesporné, že druhý žalobce jednal v situaci střetu zájmů - na jedné straně stál zájem podílníků (který měl jako předseda představenstva prvního žalobce povinnost hájit), na druhé straně jeho zájem osobní. Druhý žalobce dal přednost svému zájmu. První žalobce místo toho, aby hájil zájmy podílníků, dal přednost zájmu druhého žalobce, což žalovaný také považuje za porušení zákona, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Jednání druhého žalobce kvalifikuje žalovaný jako úmyslné s cílem obohatit se na úkor podílníků, a to z důvodů popsaných v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Z obsahu správního spisu vyplývá, že na základě oznámení o zahájení správního řízení ze dne 16. 9. 1999 Komise pro cenné papíry zahájila správní řízení s oběma žalobci a se spořitelnou Č., a.s., ve věci porušení ustanovení § 5a odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a) a § 17a odst. 2 písm. b) zákona. Porušení uvedených ustanovení zákona bylo spatřováno v tom, že investiční společnost O., a.s., zastupovaná JUDr. Luborem A. jako předsedou představenstva zaslala podílníkům zrušeného podílového fondu nabídku na postoupení jejich pohledávky za investiční společností O., a.s., vzniklé v důsledku uvedeného zrušení fondu. Podílníkům byla nabídnuta odkupní cena ve výši 300 Kč za jeden podílový list. Přílohu výše uvedené písemné nabídky tvořil návrh smlouvy o úplatném postoupení pohledávek, kde jako postupník je uveden JUDr. Lubor A. jako fyzická osoba, přičemž podílníci jsou v nabídce vyzváni k zaslání podepsané smlouvy na adresu sídla investiční společnosti O., a.s. V nabídce je uvedeno, že ji lze využít do 24. 9. 1999.
Takto zjištěný skutkový stav, jenž je doložen řadou nabídek jednotlivým podílníkům a smlouvami o úplatném postoupení pohledávek uzavřenými mezi jednotlivými podílníky a druhým žalobcem jako fyzickou osobou, žalobci nijak nezpochybňují. V nabídce o úplatném postoupení pohledávek nejsou podílníci informováni, že hodnota podílu se bude pohybovat přibližně ve výši 1173 Kč a že na výplatu svého podílu mají právo nejpozději do 6. 11. 1999. Lze tedy považovat za správný závěr Komise, že informace, které získal druhý žalobce jako předseda představenstva investiční společnosti O., a.s., nepoužil ve prospěch podílníků zrušeného podílového fondu, ale výlučně ve prospěch svůj. Lze souhlasit s tím, že druhý žalobce byl veden snahou obohatit se na úkor jednotlivých podílníků, neboť za situace, kdy mu musela být známa hodnota majetku připadající na jeden podílový list, chtěl podílníky zkrátit o částku téměř 900 Kč z jednoho podílového listu.
Je tak zcela evidentní, že druhý žalobce nejednal čestně, odpovědně a ve prospěch podílníků, jak mu ukládá § 5a odst. 2 a § 17a odst. 2 písm. b) zákona. Komise proto postupovala správně, když mu za porušení jeho povinností uložila ve smyslu § 37k zákona pokutu ve výši 100 000 Kč. S ohledem na závažnost jednání druhého žalobce a s přihlédnutím k předpokládané výši finančních prostředků, které hodlal protiprávně na úkor podílníků získat, lze považovat výši pokuty pohybující se na horní hranici sazby za zcela přiměřenou.
Rovněž správný je závěr Komise, že první žalobce nedbal na ochranu zájmů podílníků zrušeného podílového fondu a dal přednost zájmům předsedy svého představenstva před zájmy podílníků, čímž porušil povinnosti podle § 5a odst. 3 a § 14 odst. 1 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu, že podle § 37 odst. 2 zákona lze uložit pokutu až do výše 100 000 000 Kč, nelze pokutu v částce 300 000 Kč považovat za nepřiměřeně vysokou.
K námitce prvního žalobce o nepřiměřenosti výše pokuty uložené jemu, ve vztahu k pokutě, která byla uložena druhému žalobci, Nejvyšší správní soud uvádí, že druhému žalobci byla uložena pokuta v maximální možné výši, kdežto prvnímu žalobci byla pokuta uložena ve výši pohybující se na spodní hranici zákonné sazby.
(zdi)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.