Ejk 106/2007
Kolaudační řízení: stanovení lhůty pro odstranění závad
k § 81 odst. 3, § 82 a § 83 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*)
Stavební úřad vydá kolaudační rozhodnutí podle § 82 stavebního zákona z roku 1976, pokud se v průběhu kolaudačního řízení nevyskytnou skutečnosti, které by bránily řádnému užívání stavby. Jestliže naopak takové závady shledá, je povinen podle § 81 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976 stanovit lhůtu pro jejich odstranění a kolaudační řízení přerušit. Teprve poté, co se tyto závady nepodaří odstranit a stavbu uvést do náležitého stavu, ani není možné situaci řešit vydáním časově omezeného povolení k jejímu předčasnému užívání podle § 83 stavebního zákona z roku 1976, je stavební úřad oprávněn návrh stavebníka na vydání kolaudačního rozhodnutí zamítnout.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, čj. 15 Ca 221/2004-39)
Věc:
Společnost s ručením omezeným B. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, za účasti Magistrátu města Mostu, o kolaudační rozhodnutí na část stavby schopné samostatného užívání.
Žalobkyně je stavebníkem obchodního centra. Stavbu postupně po částech dokončuje a má zájem na postupném zprovoznění každé její dokončené části. Magistrát města Mostu (dále jen „stavební úřad“) však s odkazem na § 82 odst. 2 stavebního zákona rozhodnutím ze dne 7. 4. 2004 zamítl její žádost o vydání kolaudační rozhodnutí na část A obchodního centra (část pozemní komunikace zajišťující příjezd k budově obchodního centra) s tím, že je stále využívána pro staveništní dopravu. Odvolání žalobkyně Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutím ze dne 5. 8. 2004 zamítl.
V žalobě ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně domáhala zrušení obou uvedených rozhodnutí. Především namítala, že se správní orgány patrně zabývaly celým objektem stavby, nikoli pouze navrženou částí, jakož i fakt, že stavební úřad nevzal v úvahu její žádost o povolení předčasného užívání části komunikace podle § 83 stavebního zákona v případě nevydání kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný pak v tomto směru neshledal žádné pochybení, ačkoliv stavební úřad ve svém rozhodnutí neuvedl, proč se žádostí o povolení předčasného užívání nezabýval.
Krajský soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Z těchto zákonných ustanovení tedy vyplývá, že stavební úřad vydá kolaudační rozhodnutí, pokud se v průběhu kolaudačního řízení nevyskytnou skutečnosti, které by bránily řádnému užívání stavby. Jestliže naopak takové závady shledá, je povinen stanovit lhůtu pro jejich odstranění a kolaudační řízení přerušit. Teprve až tehdy, když se tyto závady nepodaří odstranit a stavbu uvést do náležitého stavu, ani není možné situaci řešit vydáním časově omezeného povolení k jejímu předčasnému užívání, je stavební úřad oprávněn návrh stavebníka na vydání kolaudačního rozhodnutí zamítnout.
Z obsahu správního spisu však vyplývá, že žalobkyně podala stavebnímu úřadu žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí na příslušnou stavbu. V případě nevyhovění tomuto návrhu pak žádala o povolení k předčasnému užívání části komunikace sloužící jako přístup k části B obchodního centra. Po ústním jednání spojeném s místním šetřením stavební úřad shledal, že stavba je opatřena betonovou zámkovou dlažkou a silničními panely bez konečného povrchu z asfaltobetonu a její část by navíc byla nadále využívána staveništní dopravou k dostavbě obchodního centra, a proto zjištěné skutečnosti brání řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu a mohly by ohrozit zdraví a bezpečnost osob, které by komunikaci využívaly pro přístup a příjezd k obchodnímu centru. Tyto poznatky stavební úřad zaznamenal v rozhodnutí o nevydání kolaudačního rozhodnutí, kterému však nepředcházelo stanovení lhůty pro odstranění uvedených závad bránících v užívání stavby a přerušení kolaudačního řízení. Rovněž tak se správní orgán prvního stupně vůbec nezabýval eventuálním návrhem stavebníka na povolení k předčasnému užívání části komunikace, když neuvedl žádné procesní či věcné důvody, které by bránily mu vyhovět.
Stavební úřad tedy vydal
meritorní
rozhodnutí, aniž předtím učinil zákonem stanovené procesní úkony. Kvůli tomuto pochybení pak byla žalobkyně zbavena možnosti učinit opatření k odstranění závad bránících v užívání stavby, kterými by dosáhla vydání kolaudačního rozhodnutí. Uvedeným způsobem by přitom mohl stavební úřad postupovat pouze v případě zjištění, že žalobkyně požaduje kolaudaci části stavby, která není schopna samostatného užívání, neboť v takovém případě by se stavebník domáhal vydání rozhodnutí bez právního podkladu. V nyní projednávané věci však stavební úřad své zamítavé rozhodnutí o takový závěr neopřel, jak již bylo zmíněno. Správní orgán prvního stupně dále nemusel stanovit lhůtu k odstranění závad bránících užívání stavby a přerušit kolaudační řízení, jestliže by stavebník navrhl kolaudaci rozestavěné stavby, neboť kolaudovat lze pouze dokončenou stavbu či její část schopnou samostatného užívání, takže § 81 odst. 3 stavebního zákona se vztahuje pouze na závady bránící užívání již ukončené stavby. K takové situaci však nedošlo, neboť žalobkyně v dané věci požádala o kolaudaci části komunikace, která byla provozuschopná a toliko nebyla opatřena konečným povrchem.