Vydání 5/2007

Žalobkyně v žalobě namítla, že podle výrokových částí příslušných rozhodnutí správní orgány obou stupňů nevydaly kolaudační rozhodnutí na část B obchodního centra, ačkoliv byla navržena pouze její sekce 3. Rovněž tak tvrdila, že v kolaudačním řízení se část stavby schopná samostatného užívání posuzuje samostatně a není nutné přihlížet k vlivu dalších stavebních činností na ni. Jen v podmínce samostatného užívání je pak nutné zkoumat vliv dalších nedokončených částí stavby, v dalším řízení se na část stavby hledí jako na stavbu celou a zkoumá se její soulad se stavební dokumentací a dalšími zákonnými hledisky. V dané věci je přitom příslušná část stavby samostatně uživatelná, jelikož jde o jednu ze tří samostatných sekcí, které mají vlastní vchod, nejsou vzájemně funkčně propojeny, a tudíž ostatní nedokončené sekce nemají na uživatelnost sekce 3 vliv. Na základě těchto žalobních tvrzení pak soud učinil závěr, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění, které není soud oprávněn provádět v přezkumném řízení, neboť by tím nahrazoval činnost správního orgánu. S ohledem na zásadní povahu dále konkretizovaného pochybení se pak již nemusel zabývat dalšími tvrzeními, která žalobkyně uvedla v žalobě.

Dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání, lze totiž užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační řízení se zahajuje na návrh stavebníka. V něm stavební úřad zejména zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Zjistí-li pak stavební úřad při kolaudačním řízení na stavbě závady bránící jejímu užívání, zejména nejsou-li splněny podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení k zabezpečení užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, stanoví lhůtu pro jejich odstranění a přeruší řízení. Užívání stavby k určenému účelu se povoluje kolaudačním rozhodnutím, v němž se stanoví podmínky pro užívání stavby, je-li to zapotřebí. Stavební úřad však může na žádost stavebníka vydat časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby i před jejím dokončením, pokud to nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby a předčasné užívání neohrožuje bezpečnost a zdraví osob (§ 76 odst. 1, § 79 odst. 1 věta první, § 81 odst. 1 a 3, § 82 odst. 1, § 83 věta první stavebního zákona).

Z těchto zákonných ustanovení je zřejmé, že v kolaudačním řízení o části stavby je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zda-li tato část je schopná samostatného užívání. Za tímto účelem musí zkoumat, jestli ostatní části stavby mají nějaký vliv na využití její užitné hodnoty. Pokud pak stavební úřad dojde k závěru, že navrženou část stavby samostatně užívat lze, ověří, zda tato byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále zkoumá, zda skutečné provedení této části stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Tato kritéria uvedená v § 81 odst. 1 stavebního zákona však posuzuje toliko ve vztahu k navržené části stavby, a nikoliv celé stavbě. Proto závady bránící užívání ostatních částí stavby nemají vliv na kolaudaci té části stavby, kterou stavebník navrhl.

V projednávané věci však stavební úřad takto nepostupoval. Ve svém rozhodnutí prvního stupně totiž ve skutečnosti posuzoval stavbu části B obchodního centra jako jeden celek, ačkoliv v kolaudačním řízení byla navržena pouze její sekce 3. Proto uvedl, že jednotlivé sekce části B obchodního centra na sebe navazují včetně přilehlého okolí a projektová dokumentace neřešila možnost jejich dílčí . Návaznost jednotlivých sekcí na sebe a obsah projektové dokumentace však nikterak nedokládají, že ostatní sekce stavby znemožňují samostatné užívání sekce 3. Podle dalšího závěru stavebního úřadu nejsou dokončeny příjezd k obchodnímu centru i terénní úpravy okolních ploch a staveniště nelze oddělit od části pro bezpečné užívání z hlediska ochrany a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce apod. Tyto poznatky se však opět vztahují k celé části B obchodního centra, a proto nelze spolehlivě dovodit, že by zjištěné závady bránily i užívání její sekce 3. Žalovaný se pak v napadeném rozhodnutí s uvedenými závěry stavebního úřadu ztotožnil.

V dané věci tedy správní orgány obou stupňů neposuzovaly, zda žalobkyní navržená část stavby je schopná samostatného užívání a zda toliko ve vztahu k ní existují závady bránící jejímu užívání uvedené v § 81 odst. 1 stavebního zákona. Lze tedy konstatovat, že stavební úřad i odvolací orgán nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřily potřebné podklady pro rozhodnutí, čímž porušily § 32 odst. 1 správního řádu z roku 1967.