Vydání 7/2007

V posuzovaném případě žalobce namítal, že opravou v katastrálním operátu měl katastrální úřad napravit chybu, k níž došlo při zakládání evidence nemovitostí v roce 1967, kdy nedošlo k převzetí zápisu práva odpovídajícího věcnému břemeni učiněného v pozemkové knize.

Oprava údajů v katastrálním operátu je upravena v § 8 katastrálního zákona. Podle § 8 odst. 1 písm. a) tohoto zákona katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Z kontinuální návaznosti katastrálního operátu na operát evidence nemovitostí (dle § 29 odst. 1 katastrálního zákona se operát evidence nemovitostí považuje za operát katastru nemovitostí) se obecně dovozuje, že postupem dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona lze opravit i chyby vzniklé při zakládání a vedení bývalé evidence nemovitostí, zakládané a vedené podle zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, od 1. 4. 1964 (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 15 Ca 110/2001, publ. v Soudní judikatuře ve věcech správních pod č. 870/2001).

Zakládání evidence nemovitostí upravovala vyhl. Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se prováděl zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. Zápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí byly prováděny postupně, od roku 1967 byly v tzv. druhé etapě zakládání evidence nemovitostí postupně zapisovány dosud nevyznačené právní vztahy. V této druhé etapě tak mělo dojít k vyznačení dosud nevyznačeného věcného břemene. Pro zápis právního vztahu mělo být dle § 4 odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb. podpůrně použito zápisů v dosavadních pozemkových knihách, orgány geodézie však byly povinny zapsat do evidence nemovitostí toho, kdo byl podle výsledků šetření oprávněným nebo povinným. V souladu s § 10 zákona o evidenci nemovitostí postupovaly orgány geodézie při postupném zapisování dosud nevyznačených právních vztahů za součinnosti organizací, národních výborů, státních notářství a občanů, jichž se právní vztahy týkaly. Pokud bylo předmětem zápisu omezení vlastníka nebo uživatele, byly orgány geodézie povinny podle § 6 odst. 5 vyhl. č. 23/1964 Sb. zapsat současně s omezením i právo vlastnictví nebo užívání. Z právě uvedeného vyplývá, že při zapisování právních vztahů v druhé etapě zakládání evidence nemovitostí byly tehdejší orgány geodézie nadány oprávněním posuzovat, kdo je oprávněným a povinným z právního vztahu, byly tak oprávněny uvádět zápisy právních vztahů do souladu se skutečným stavem a společně s omezením právního vztahu byly povinny zapisovat i tomu odpovídající práva. To vše z důvodu, že od 1. 1. 1951 byla přerušena konstitutivních zápisů do pozemkových knih a docházelo k tomu, že zápisy v pozemkových knihách se mohly odlišovat od skutečného stavu, neboť vlastnická práva, jakož i práva odpovídající věcným břemenům, vznikala samotnou smlouvou, byť se do pozemkových knih následně zapisovala.

Pokud ze strany orgánů geodézie došlo při zakládání evidence nemovitostí k chybě, lze ji však postupem dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona napravit jen tehdy, pokud se jedná o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí. V daném případě však nelze považovat za zřejmý omyl, pokud orgán geodézie neučinil do evidence nemovitostí zápis ohledně věcného břemene a tomu odpovídajícího práva, když v pozemkové knize bylo zapsáno pouze věcné břemeno u nemovitosti služebné v knihovní vložce č. 63 pozemkové knihy. Pokud stav zápisů v pozemkové knize byl takový, že bylo zapsáno pouze věcné břemeno v knihovní vložce č. 63 a tomu odpovídající právo již v pozemkové knize zapsáno nebylo (z takto zjištěného stavu vyšla rozhodnutí správních orgánů a žádným z účastníků řízení nebyl tento skutkový stav zpochybněn) a výsledkem šetření orgánu geodézie dle § 4 odst. 1 písm. b) a odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb. bylo neprovedení zápisu právního vztahu do evidence nemovitostí, nelze dospět k závěru, že by se jednalo o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí.

O zřejmý omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona totiž nepůjde tam, kde by katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval chybnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního vztahu, učiněnou v rámci šetření dle § 4 odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb. O zřejmý omyl nepůjde rovněž tam, kde by katastrální úřad takové šetření orgánu geodézie zcela nahrazoval v případě, kdy není mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, jak měl být dotčený právní vztah vyznačen. Institut opravy chyby vzniklé zřejmým omylem zásadně nemůže sloužit k posouzení, zda byl zápis do katastrálního operátu – a v důsledku návaznosti katastrálního operátu na operát evidence nemovitostí, případně zápis do operátu evidence nemovitostí – učiněn správně, či nikoli. Řízením o opravě chyby zásadně nelze řešit spory o existenci a obsah vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti, tedy ani spor o existenci a obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni. Přitom z podané žaloby i obsahu správního spisu (viz návrhy důkazů ze strany žalobce k tomu, jak byly a jsou ze strany oprávněných užívány povinné pozemky, vyjádření zúčastněných osob ohledně dělení pozemků a přístupu k nim a ohledně obsahu a případného promlčení věcného břemene) je zřejmé, že mezi žalobcem a zúčastněnými osobami a ostatními účastníky řízení o opravě chyby jde právě o takový spor. Takový spor může řešit pouze obecný soud v občanském soudním řízení dle příslušných právních předpisů občanského práva.

Soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal ze strany katastrálního úřadu a žalovaného porušení § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, když správní orgány nevyhověly návrhu žalobce na opravu v katastrálním operátu provedením zápisu věcného břemene a práva tomu odpovídajícího, a žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

Pokud žalobce žalovanému vytýkal, že nesprávně vyšel z toho, že katastrální úřad posuzoval existenci věcného práva z hlediska skutečného stavu, lze dát žalobci za pravdu. Katastrální úřad, jak vyplývá z prvostupňového rozhodnutí, žádné takové šetření nečinil, vyšel pouze z toho, že zápisy v knihovních vložkách č. 63 a č. 149 pozemkové knihy byly rozporné a nepřevzetí zápisu z knihovní vložky č. 63 do evidence nemovitostí nelze považovat v takovém případě za chybu dle § 8 katastrálního zákona. Takový nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí však nemohl být důvodem zrušení napadeného rozhodnutí, když – jak soud vysvětlil shora – právní závěr ohledně posouzení návrhu žalobce na opravu katastrálního operátu byl ze strany katastrálního úřadu i žalovaného učiněn v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.