Vydání 7/2011

Číslo: 7/2011 · Ročník: IX

2326/2011

Katastr nemovitostí: výmaz údaje o zástavním právu; oprava chyb v katastrálním operátu

Katastr nemovitostí: výmaz údaje o zástavním právu; oprava chyb v katastrálním operátu
I. Zda se jednalo o zřejmý omyl při vedení katastru ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, spočívající ve výmazu zástavního práva záznamem na podkladě listin, které zřejmě neměly být podkladem pro takový postup katastrálního úřadu, je třeba posoudit s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a prováděcí vyhlášky účinné v době, kdy katastrální úřad výmaz zástavního práva provedl. Pravomocná rozhodnutí soudů o neplatnosti zástavní smlouvy nejsou listinami ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., neboť nepotvrzují ani neosvědčují právní vztahy, tedy nepotvrzují ani neosvědčují samotné zástavní právo.
II. Pokud katastrální úřad provedl výmaz údaje o zástavním právu na základě listin, které nesplňují požadavky stanovené § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, je možné zápis údaje o zástavním právu obnovit cestou opravy chyb v katastrálním operátu dle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
III. Opravu údaje o zástavním právu postupem dle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, lze učinit pouze u stále existující nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 2. 2010, čj. 59 Ca 23/2009 – 46) 1)
1) Rozsudek Krajského soudu byl napaden kasační stížností, kterou NSS rozsudkem ze dne 28. 2. 2011, čj. 2 As 22/2010, zamítl.
Prejudikatura: č. 2098/2010 Sb.NSS
Věc: Společnost s ručením omezeným Global Financial Restructuring Czech proti Zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu v Liberci, za účasti 1) společnosti s ručením omezeným Euroform a 2) společnosti s ručením omezeným Skanska Transbetom, o provedení opravy v katastrálním operátu.
Žalobce podal dne 22. 7. 2008 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Ústí nad Labem, návrh na opravu chybných údajů v katastru nemovitostí. Návrh odůvodnil tím, že výmaz zástavního práva k budovám v k. ú. Trmice provedený v roce 2003 na základě návrhu zástavního dlužníka a rozsudků o neplatnosti zástavní smlouvy byl učiněn ve zjevném omylu. Katastrální úřad vydal dne 26. 8. 2008 oznámení o neprovedení opravy, pro němuž vyjádřil žalobce nesouhlas.
Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 3. 11. 2008 nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy v katastrálním operátu nevyhověl a ponechal dané budovy evidovány v katastru nemovitostí bez omezení zástavním právem. K výmazu zástavního práva došlo na základě návrhu společnosti Euroform, s.r.o., ze dne 13. 2. 2003, který byl doložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2002, čj. 51 Cm 47/94 – 81, Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2003, čj. 5 Cmo 358/2002 – 139, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, čj. 51 Cm 47/94 – 95. Těmito rozhodnutími byla vyslovena neplatnost smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26. 2. 1992. Katastrální úřad dále uvedl, že předmětné budovy zanikly.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání k žalovanému, který je rozhodnutím ze dne 19. 1. 2009 zamítl. Ztotožnil se závěrem, že výmaz zástavního práva nelze v daném případě považovat za zřejmý omyl, neboť návrh na výmaz byl podán vlastníkem budov a doložen výše citovanými rozhodnutími soudů, která jsou způsobilá být podkladem k provedení výmazu zástavního práva z katastru.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v níž uvedl, že k provedení výmazu zástavního práva došlo na základě listin, které zjevně neprokazují zánik ani neexistenci zástavního práva. Výše citovaná rozhodnutí městského a vrchního soudu pouze deklarují, že předmětná zástavní smlouva je neplatná. Neurčují však, zda zástavní právo i přes tuto neplatnost existuje. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2207/2003, kterým byly uvedené rozsudky zrušeny. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 1992 (podle které byla uzavřena předmětná smlouva) vznikalo k nemovitostem zástavní právo nejen podle platné zástavní smlouvy, ale i na základě neplatné zástavní smlouvy (§ 151d odst. 1 občanského zákoníku), byla-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V této souvislosti odkázal žalobce také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 328/99. Žalobce proto tvrdil, že i v roce 1992 mohlo vzniknout zástavní právo na základě neplatné zástavní smlouvy, a z tohoto důvodu je rozhodnutí vyslovující pouze neplatnost zástavní smlouvy pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nedostačující. Provedl-li tedy katastrální úřad na základě rozsudků výmaz, jedná se o chybu, která vznikla zřejmým omylem při vedení katastru.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zástavní právo v katastrálním operátu nebylo vymazáno na základě rozsudků, jak uvádí žalobce, ale na základě písemného ohlášení zástavce, které bylo doloženo pravomocným rozhodnutím soudu. Pokud je rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost zástavní smlouvy, nebrání provedení odpovídajícího zápisu (na rozdíl od vyslovení neplatnosti v případě smluv kupních apod.) vyřešení otázky, jaký zápis a ve prospěch jaké osoby má být v katastru proveden. Katastrální úřad byl oprávněn záznamem zástavní právo vymazat, proto se nejedná o chybu.
K žalobě se rovněž vyjádřila společnost Euroform, jako osoba zúčastněná na řízení, která měla za to, že napadené rozhodnutí je zákonné a správné. Tato společnost je vlastníkem nemovitostí, kterých se návrh na opravu chyb týká. Upozornila na skutečnost, že žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 328/99 se týká věci movité. U nemovitostí nikdy nemůže nastat situace, že by na základě neplatné zástavní smlouvy vzniklo zástavní právo k nemovitostem, neboť předání nemovitosti nemá na vznik zástavního práva k nemovitostem žádný vliv. Z výroku shora uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze vyplývá, že, je-li smlouva neplatná, nejsou tu a nikdy nebyly právní vztahy neplatným titulem domněle založené. Bez platné zástavní smlouvy nikdy nemohlo vzniknout zástavní právo k nemovitostem, a proto se katastrální úřad nedopustil zřejmého omylu, když listiny (rozsudky o určení neplatnosti zástavní smlouvy) považoval za listiny způsobilé podle § 7 zákona č. 265/1992 Sb.
Společnost Euroform dále tvrdila, že institut opravy chyby v katastru nemovitostí neslouží k zakládání a změně právních vztahů k nemovitostem a není možné v řízení podle § 8 katastrálního zákona dojít k závěru, že omylem katastrálního úřadu by mohl být postup podle pravomocného a vykonatelného rozsudku. Nelze jej použít ani k posouzení přechodu zástavního práva na nového nabyvatele. Žalobce navíc žádal znovuobnovení zápisu zástavního práva k nemovitostem, ačkoliv tyto budovy fakticky neexistují, neboť byly odstraněny. Společnost Euroform zastávala názor, že žalobce chtěl formou institutu opravy chyby v katastru nemovitostí dosáhnout obnovy zápisu zástavního práva, aby se nemusel domáhat určení existence zástavního práva v soudním řízení. Institut opravy chyby v katastru nemovitostí však neslouží k řešení sporů o existenci věcných práv k nemovitostem.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) V daném případě je podstatou sporu posouzení, zda výmaz zástavního práva k budovám na parcelách v k. ú. Trmice na základě návrhu zúčastněné osoby společnosti Euroform doloženého pravomocnými rozsudky městského a vrchního soudu o neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 26. 2. 1992, byl zřejmým omylem při vedení katastru a zda jej lze napravit cestou opravy chyby v katastrálním operátu dle § 8 katastrálního zákona. Napadená rozhodnutí totiž stojí na tom, že předložené rozsudky byly listinami způsobilými pro výmaz zástavního práva. (...)
Co je chyba vzniklá zřejmým omylem při vedení katastru zákon nestanoví. Jak uvádí doktrína, může to být chybný přepis údajů z listin do písemného operátu katastru, chybný zákres do katastrální mapy v rozporu s měřičskými podklady, zápis na základě listiny, která zcela zřejmě nic neprokazuje a na základě které neměl být zápis nikdy učiněn. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 – 103, č. 2098/2010 Sb.NSS, uvedl, že „[n]eurčitý pojem „zřejmý omyl“ obsažený v § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 334/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), je třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (
error
facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (
error iuris
– např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečností na základě listitny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu).
Zda se v daném případě jednalo o zřejmý omyl při vedení katastru spočívající ve výmazu zástavního práva záznamem na podkladě listin, které zřejmě neměly být podkladem pro takový postup katastrálního úřadu, je třeba posoudit s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. a prováděcí vyhlášky účinné v době, kdy katastrální úřad výmaz zástavního práva provedl. Podle § 7 odst. 1 věty prvé zákona č. 265/1992 Sb. „[p]ráva uvedená v § 1 (tedy i právo zástavní), která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují záznamem (...) údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy, do katastru“. Podle § 36 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb. (účinné v době, kdy katastrální úřad výmaz zástavního práva provedl) „[z]áznamem se do katastru zapisují právní vztahy k nemovitostem na základě listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy k nemovitostem, a) předložených příslušnými státními orgány přímo k zápisu do katastru, nebo b) přiložených k ohlášení vlastníka či jiného oprávněného“. Podle odstavce 2 písm. c) citovaného ustanovení „[l]istinou, která podle zvláštních předpisů potvrzuje právní vztahy, se rozumí také vykonatelné rozhodnutí státního orgánu“.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že katastrální úřad mohl výmaz zástavního práva na návrh společnosti Eroform provést pouze na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu jako státního orgánu, které potvrzovalo či osvědčovalo právní vztah, tedy potvrzovalo či osvědčovalo zánik či neexistenci zástavního práva, které se jako údaj zapisuje do souboru popisných informací katastrálního operátu. Rozsudky Městského soudu v Praze čj. 51 Cm 47/94 – 81 a Vrchního soudu v Praze čj. 5 Cmo 358/2002 – 139 však za takové listiny nebylo možné považovat, neboť nepotvrzují existenci zástavního práva k budovám. Nelze souhlasit ani se závěrem, že neexistenci zástavního práva lze dovodit z odůvodnění těchto rozsudků. Rozsudky městského a vrchního soudu se nevěnovaly existenci zástavního práva a otázce jeho vzniku, trvání či zániku, zabývaly se a vyslovily se pouze k otázce platnosti zástavní smlouvy. Pouze dovozovaly naléhavý právní zájem na určení platnosti zástavní smlouvy a existenci zástavního práva.
Z tohoto závěru však nelze dovozovat, že neplatnost zástavní smlouvy soudy automaticky spojily s neexistencí zástavního práva. Předložené rozsudky, na základě kterých byl výmaz zástavního práva proveden, podle názoru soudu neodpovídají požadavkům § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. a prováděcí vyhlášky, neboť nejsou listinami – vykonatelnými rozhodnutími soudu jako státního orgánu, které by potvrzovaly neexistenci zástavního práva, a výmaz zástavního práva na základě nich neměl být katastrálním úřadem proveden. V tomto směru si soud dovoluje odkázat na známou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se neexistence naléhavého právního zájmu na vyslovení neplatnosti smlouvy, která se netýká pouze věcí movitých, ale také smluv zástavních k nemovitostem. Katastrální úřad tedy zcela zřejmě pochybil, pokud k návrhu společnosti Eurofor jako spoluvlastníka zatížených nemovitostí na základě těchto listin, které neexistenci zástavního práva nepotvrzují, v roce 2003 provedl výmaz zástavního práva záznamem.
Neobstojí ani argumentace žalovaného, že katastrální úřad je oprávněn, pokud jde o listiny podle § 7 zákona č. 265/1992 Sb., kontrolovat pouze formální náležitosti. To je jistě pravda a toto oprávnění vyplývá z § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., nicméně pokud se jedná o listinu, která není listinou podle § 7 odst. 1 citovaného zákona a neodpovídá požadavkům uvedeným v prováděcí vyhlášce, katastrální úřad není oprávněn záznam na základě takové listiny provést a jako nezpůsobilou pro záznam ji vrátí tomu, kdo ji předložil. Rovněž ani argument, že výmazu zástavního práva nebránil výrok soudu určující neplatnost zástavní smlouvy, neboť není třeba řešit, jaký jiný zápis má být v katastru nemovitostí, neobstojí. Podstatou zůstává, že rozsudky soudů znějící na neplatnost smluv, ať kupních, darovacích nebo zástavních, nejsou listinami potvrzujícími právní vztahy ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. a vyhlášky č. 190/1996 Sb., na základě kterých může katastrální úřad provést záznam o daném právním vztahu, neboť nepotvrzují samotné právní vztahy, ale pouze dané smlouvy. Do katastru nemovitostí se však samotné smlouvy nezapisují, zapisují se, ať vkladem či záznamem nebo naopak výmazem, právní vztahy.
Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na § 5 odst. 7 katastrálního zákona uváděl, že návrh na opravu je třeba doložit listinou a tou není rozsudek Nejvyššího soudu čj. 21 Cdo 2207/2003 – 187, soud k tomu uvádí následující. Vztah citovaného ustanovení k § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona není zcela zřejmý a v praxi působí potíže. Žalovaný správně dovozuje, že opravený údaj týkající se právního vztahu musí korespondovat nějaké listině uložené ve sbírce listin katastrálního úřadu, která opravený údaj v katastrálním operátu odůvodňuje. Je třeba přihlédnout i k tomu, že provedením opravy v katastrálním operátu se skutečný právní vztah nijak nemění. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu skutečně nehovoří o tom, že dané zástavní právo existuje, existence zástavního práva, jeho vznik či zánik ale není otázkou, kterou by katastrální orgány mohly řešit v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Žalovaný však zcela odhlédl od skutečnosti, že údaj o zástavním právu k budovám před jeho výmazem v roce 2003 existoval a byl podložen smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26. 2. 1992. Ta byla v souladu s § 151b odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 1992 registrována státním notářstvím a vznik zástavního práva byl dle § 151b odst. 6 občanského zákoníku vyznačen v evidenci nemovitostí.
Podle § 16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. „[z]ápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí provedené podle dosavadních předpisů prokazují pravdivost skutečností v nich uvedených, pokud není prokázán jejich opak“. Pokud byl tedy údaj o zástavním právu vyznačen v evidenci nemovitostí, jednalo se o pravdivý údaj o jeho existenci, dokud nebyl prokázán opak.
Údaj o zástavním právu se pak stal údajem katastrálního operátu podle § 29 katastrálního zákona. Pokud tedy rozsudek Nejvyššího soudu zrušil pravomocná rozhodnutí soudů o neplatnosti zástavní smlouvy, nastal zde právní mocí tohoto rozsudku stav, kdy zástavní smlouva, na základě které se zástavní právo k budovám stalo údajem evidence nemovitostí (a následně katastru nemovitostí z důvodu kontinuity mezi operátem evidence nemovitostí a operátem katastru nemovitostí), stále existuje, byla katastrálnímu úřadu předložena a nebyla prokázána její neplatnost. Lze tak dospět k závěru, že návrh na opravu chybného údaje týkajícího se zástavního práva je podložen listinou, a to zástavní smlouvou, která byla registrována státním notářstvím, a na základě této skutečnosti se údaj o zástavním právu stal součástí evidence nemovitostí a následně katastru nemovitostí. Platnost a existence této listiny nebyla v důsledku vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu pravomocně zpochybněna.
Jak katastrální úřad tak žalovaný postupovali v rozporu s § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, pokud výmaz zástavního práva v roce 2003 neposoudili jako chybný údaj v katastru, který vznikl zřejmým omylem při vedení katastru. Lze uzavřít tím, že pokud katastrální úřad provedl výmaz údaje o zástavním právu na základě listin, které nesplňují požadavky stanovené § 7 zákona č. 265/1992 Sb., je možné zápis údaje o zástavním právu obnovit cestou opravy chyb v katastrálním operátu dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
Soud nemohl odhlédnout od tvrzení zúčastněné osoby, společnosti Euroform, že budovy bez č.p. na specifikovaných parcelách byly zbourány, zanikly. K takovým budovám nelze provádět žádné zápisy ani vést řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, a z tohoto důvodu je rozhodnutí o neprovedení opravy v tomto rozsahu správné a zákonné. Napadené rozhodnutí také konstatovalo, že pro úplnost je třeba uvést, že nemovitosti na parcelách p. č. 1449/4, 1449/8, 1449/9, 1449/40, 1449/41 a 1449/49 byly vymazány v řízní Z-10796/2004.
Podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona je soubor údajů o nemovitostech s tím, že jeho součástí je i evidence věcných práv k nemovitostem. Rovněž je třeba vycházet z § 170 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, podle kterého zástavní právo zanikne zánikem zástavy. Z uvedeného vyplývá, že opravu údaje o zástavním právu postupem dle § 8 odst. 1 katastrálního zákona lze učinit pouze u stále existující nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí. Pokud by bylo rozhodnutí o neprovedení opravy správné, neboť zápis o věcném právu v katastru nemovitostí se může vztahovat pouze k určité nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí. Jak ale vyplývá z porovnání odůvodnění napadeného rozhodnutí, rozhodnutí Městského úřadu v Trmicích ze dne 5. 5. 2004 a dne 5. 6. 2004 o povolení opravy údaje v katastrálním operátu, podloženého výpisem z katastru nemovitostí ke dni před provedením výmazu zástavního práva, tento závěr nelze vztáhnout na všechny budovy, ke kterým bylo zástavní právo zaspáno. Z obsahu správního spisu tak, jak byl předložen, tedy vyplývá, že ne všechny budovy, u kterých byla navrhována oprava chybného údaje, byly zbourány a nejsou již zapsány v katastru nemovitostí. U zbývajících budov bez č.p. na některých parcelách, kterých se výmazové řízení Z-10796/2004 netýkalo, je tak postup dle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona možný.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.