Vydání 5/2014

Soud podanou žalobu posoudil podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, současně ji však s ohledem na znění žalobního petitu posuzoval i jako žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle části třetí hlavy druhé dílu třetího soudního řádu správního. Po zhodnocení listin předložených žalobcem a listin obstaraných v této souvislosti soudem prostřednictvím elektronického přístupu do katastru nemovitostí však soud dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná a jako taková musí být odmítnuta. Primárním důvodem je žalobcovo nepochopení postupu při zápisu poznámky o zatížení vlastnického práva do katastru nemovitostí a postupu navazujícího na podání žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu a z toho plynoucí nesprávná volba procesního postupu. Žalovanému lze pouze vytknout, že v tomto směru žalobce o algoritmu procesního postupu podle § 8 katastrálního zákona nepoučil, samotný nedostatek tohoto poučení však nemůže mít za následek jiný výsledek řízení před soudem.

Postup navazující na podání žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu upravuje § 8 katastrálního zákona. Podle odstavce 1 zmíněného ustanovení katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly

“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení katastrální úřad opraví také „“. „“ (§ 8 odst. 3). „“ (§ 8 odst. 4). „“ (§ 8 odst. 5).

Z textu katastrálního zákona vyplývá, že katastrální úřad bez dalšího buď zapíše ve stanovené lhůtě opravu do katastru, nebo takovou opravu neprovede. V obou případech navrhovateli zašle oznámení. Od doručení tohoto oznámení běží navrhovateli 30denní lhůta k podání případného nesouhlasu s vyřízením jeho návrhu. Teprve pokud katastrální úřad obdrží nesouhlas oprávněné osoby s výsledkem vyřízení jejího návrhu, vydá správní rozhodnutí, které lze napadnout opravným prostředkem (odvoláním). Teprve na základě takového nesouhlasu dochází k zahájení správního řízení (viz též Kolektiv autorů. Komentář ke katastrálnímu zákonu. , 1995, č. 11, s. 36).

Pokud by měla být žaloba posouzena jako žaloba proti správnímu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., je nutné uzavřít, že zde doposud žádné soudem přezkoumatelné rozhodnutí vydáno nebylo, a správní soud tak nemá co podrobit přezkumu. Napadené oznámení žalovaného nemá žalobcem namítané náležitosti správního rozhodnutí právě proto, že rozhodnutím správního orgánu (v souladu s právní úpravou obsaženou v katastrálním zákoně) není. Žalobu domáhající se zrušení vyjádření žalovaného ze dne 27. 8. 2013 je tudíž třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) a § 70 písm. a) s. ř. s. jako žalobu nepřípustnou.

Soud neměl důvod žalobce vyzývat k opravě podané žaloby s ohledem na obsah jejího odůvodnění, z něhož plyne, že ve věci podával odvolání a že v tomto směru obdržel i „“ odvolacího orgánu. Jednak žaloby výslovně požaduje zrušení „“ žalovaného a nikoliv zrušení „“ ZKI, jednak i pro vyjádření ZKI ze dne 18. 10. 2013 platí, že není rozhodnutím napadnutelným žalobou před správními soudy [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 70 písm. a) s. ř. s.]. Proti oznámení katastrálního úřadu podle § 8 odst. 4 katastrálního zákona totiž není odvolání přípustné, a podání žalobce tak nemohl ZKI věcně projednávat. Odvolání žalobce ze dne 27. 9. 2013 však mělo být posouzeno ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu podle svého obsahu právě jako nesouhlas s oznámením žalovaného ve smyslu § 8 odst. 5 katastrálního zákona a ve věci mělo být vydáno správní rozhodnutí, jež by již odvoláním u ZKI napadnutelné bylo.

V tomto směru však z přípisu ZKI vyplynula podstatná informace, že ve věci sporné poznámky je již vedeno řízení o opravě chyby pod sp. zn. OR-308/2013-101 Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha. Jak soud dále zjistil z informací o řízení, v daném případě již na základě nesouhlasu žalobce bylo zahájeno správní řízení, nicméně ve věci samé ještě nebylo vydáno rozhodnutí, neboť panují nejasnosti o místní příslušnosti katastrálních úřadů k rozhodování o opravě chyby, jež má spočívat v zapsání poznámky o nařízení .

Podle § 48 odst. 1 správního řádu „[z]“.

Podle § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem^xxx) (dále jen „zákon o zápisech“), zapíše katastrální úřad poznámku mj. i na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu či soudního exekutora či k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána, a to „“, pokud povinným není stát. Poznámka pod čarou 6e) odkazuje na § 44 odst. 3 exekučního řádu^xxxxxx), v jehož druhé větě se určuje, že „[s]“. Podle § 44 odst. 4 exekučního řádu se dále stanoví, že „[j]“.

Z kontextu ustanovení exekučního řádu a navazujícího ustanovení zákona o zápisech předně plyne, že poznámka o nařízení se nezapisuje k dílčí, v rozhodnutí určené nemovitosti, nýbrž ke všem nemovitostem povinného, jež jsou v katastru nemovitostí evidovány. Je to tak ve své podstatě spíše poznámka k osobě (než poznámka k evidované nemovitosti) projevující se napříč všemi údaji evidovanými pro povinného v evidenci katastru nemovitostí, na což reaguje i specifický § 44 odst. 4 exekučního řádu zakládající speciální místní příslušnost jediného katastrálního úřadu pro zápis takové poznámky bez ohledu na to, v jakých obvodech jsou umístěny poznámkou dotčené nemovitosti. Z uvedeného pak vyplývá, že není ani vyloučena shodně fungující místní příslušnost k vedení řízení o opravě chyby spočívající právě v údajném nesprávném zápisu poznámky o nařízení , neboť jinak by byl navrhovatel v případě vlastnictví nemovitostí v obvodech několika různých katastrálních úřadů nesmyslně zatěžován nutností podávat návrh na provedení opravy u každého z dotčených katastrálních úřadů (a obdobně by byla zatěžována veřejná správa několikanásobným řešením obdobného problému týkajícího se většího množství nemovitostí totožného povinného). Proto ani skutečnost, že se řízení před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, týká jiných nemovitostí žalobce v katastrálním území Benice, nemá za následek odlišnost předmětu obou řízení.

Dále je třeba uvést, že fakt, že v totožné věci již běží řízení u jiného katastrálního úřadu, zakládá tzv. překážku , která brání správnímu orgánu zahájit správní řízení, a to bez ohledu na to, zda již dříve zahájené řízení probíhá u něj nebo u správního orgánu jiného, a bez ohledu na skutečnost, zda jiný správní orgán je či není k vedení řízení místně či věcně příslušný. Pokud již k zahájení řízení došlo, pak později zahájené řízení musí být zastaveno podle § 66 odst. 2 správního řádu. Případné vady v příslušnosti správního orgánu, u něhož bylo řízení v totožné věci zahájeno dříve, budou řešeny běžným způsobem podle § 11, § 12 a dalších ustanovení správního řádu, nikoliv zastavením dříve zahájeného správního řízení ve prospěch řízení pozdějšího u správního orgánu, jenž je k řízení příslušný.

Z uvedeného tak plyne, že námitka žalobce, že řízení vedené před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, zahájené dne 8. 7. 2013 v návaznosti na (pravděpodobně) odstranění vad nesouhlasu žalobce s oznámením katastrálního úřadu, je pro řízení vedené u žalovaného irelevantní, není důvodná. Protože obsahem uvedeného správního řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona je zápis totožné poznámky, nemohl žalovaný ani ZKI reagovat jinak, než právě formou sdělení, neboť ani případný nesouhlas žalobce s oznámením žalovaného (resp. posouzení podaného odvolání podle jeho obsahu jako nesouhlas) nemohl již s ohledem na překážku uvedenou v § 48 odst. 1 správního řádu zahájit v pořadí druhé správní řízení podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona. Byť přípis ZKI není odůvodněn zrovna nejlépe, neboť problém překážky výslovně nepojmenovává (lze jej vytušit spíše jen „“), je správným řešením procesně spletité kauzy žalobce. Řešení žalobcem namítané nesprávnosti zápisu poznámky o nařízení totiž musí vzejít z řízení před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, jež bylo zahájeno jako první.

Zatímco oprava chyb v katastrálním operátu se provádí (v případě vyhovění návrhu) bez vydání správního rozhodnutí (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2006, čj. 2 As 58/2005-125, č. 986/2006 Sb. NSS) a tímto úkonem katastrální úřad může zasáhnout do práv osob, jejichž práva jsou v katastru nemovitostí evidována, lze provedení opravy považovat za (nezákonný) zásah podle § 82 a násl. s. ř. s. V případě neprovedení opravy však o nezákonný zásah jít nemůže, neboť v takové situaci, využije-li navrhovatel procesní postup podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona, je ochrana navrhovatele zajištěna prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí vydanému katastrálním úřadem. Pokud by na základě nesouhlasu navrhovatele rozhodnutí podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona vydáno nebylo, má pro svou ochranu k dispozici žalobu na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. s. ř. s.

Z uvedeného tak vyplývá, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu, jíž by snad mohla odpovídat část žalobního petitu domáhající se uložení povinnosti žalovanému do 3 dnů odstranit v údajích katastru nemovitostí poznámku o nařízení , je taktéž nepřípustná, a to s ohledem na prostředky ochrany popsané v předchozím odstavci, jež jsou žalobci k dispozici přednostně. Z § 85 s. ř. s. se totiž podává, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má subsidiární povahu a je nepřípustná všude tam, kde se lze domoci ochrany jinými právními prostředky. (...)