Vydání 3/2008

Dne 16. 11. 2005 požádal žalobce katastrální úřad o bezúplatné vyhotovení výpisu z katastru nemovitostí pro zajištění samostatné působnosti kraje (hospodaření s majetkem kraje) s odkazem na § 14 odst. 2 a § 15 odst. 3 krajského zřízení. Katastrální úřad dne 28. 11. 2005 vyzval žalobce k zaplacení správního poplatku ve výši 100 Kč. Žalobce poplatek zaplatil a proti výzvě podal dne 5. 12. 2005 odvolání, kde argumentoval opět § 15 odst. 2 krajského zřízení a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2004, čj. 33 Odo 234/2004.^*)

Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 13. 1. 2006. Kraj dle § 15 krajského zřízení má právo na bezúplatné poskytování údajů z katastru jen za ty formy úkonů, za které je současně ve vyhlášce č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky (dále jen "vyhláška"), stanovena úplata. Jedná se tak o formy uvedené v § 3 písm. d), e), f), g), h) a i) vyhlášky. Výpis z katastru je však formou vymezenou v § 3 písm. b) vyhlášky, za kterou úplata není stanovena vyhláškou, ale zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích (dále jen "zákon č. 634/2004 Sb."). Od správních poplatků je kraj osvobozen jen v případech vymezených tímto zákonem v § 8 odst. 1 písm. c), tj. jen při výkonu působnosti přenesené. Tyto skutečnosti podtrhuje i § 22 odst. 5 katastrálního zákona, který uvádí, že údaje ve formě podle odstavců 3 a 4 se poskytují územně samosprávným celkům k výkonu jejich působnosti bezúplatně. Odst. 3 se přitom týká údajů ve formě počítačových souborů a odst. 4 jiné formy stanovené prováděcím předpisem. pak znamená formu odlišnou od těch, které jsou uvedeny v § 22 odst. 1 a 2 katastrálního zákona.

Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 3. 2006 odmítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2005, čj. 2 Azs 252/2004-93 (publikovaný pod č. 540/2005 Sb. NSS). Soud dospěl k závěru, že zaplatil-li žalobce poplatek, o kterém se domnívá, že je nezákonný, může se domáhat jeho vrácení. Pokud žádosti správní orgán nevyhoví, je oprávněn domáhat se ochrany ve správním soudnictví.

Dne 10. 4. 2006 podal žalobce u katastrálního úřadu žádost o vrácení zaplaceného správního poplatku, kterou katastrální úřad zamítl rozhodnutím ze dne 5. 5. 2006. V odvolacím řízení pak žalovaný rozhodnutí katastrálního úřadu dle § 50 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád", "d. ř.") zrušil. Dospěl k závěru, že nemůže rozhodnout o návrhu žalobce na vrácení správního poplatku poté, co byla vydána výzva katastrálního úřadu k zaplacení poplatku, poplatek byl zaplacen a bylo již rozhodováno i o odvolání proti výzvě k zaplacení poplatku.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, ve které zejména namítá, že požadoval výpis z katastru nemovitostí pro zajištění výkonu samostatné působnosti kraje. Katastrální úřad žalobce vyzval k zaplacení správního poplatku, přičemž žalobce s výzvou nesouhlasil, proto (byť poplatek současně zaplatil) podal proti výzvě odvolání zamítnuté rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2006. Jakkoli se proti rozhodnutí ze dne 13. 1. 2006 bránil žalobou ve správním soudnictví, byla usnesením ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 22 Ca 74/2006, odmítnuta s tím, že se žalobce může domáhat vrácení správního poplatku a až takové jeho žádosti nebude vyhověno, může se žalobou domáhat ochrany ve správním soudnictví. Žalobce tvrdí, že má nárok na bezúplatné poskytování všech údajů katastru pro výkon samostatné i přenesené působnosti, proto má nárok na vrácení zaplaceného správního poplatku. Dále uvádí, že napadeným rozhodnutím popřel žalovaný cestu nastíněnou Krajským soudem v Ostravě v usnesení ze dne 9. 3. 2006, pokud uvedl, že katastrální úřad překročil své zákonné zmocnění a v téže věci nelze vydat dvě rozhodnutí. V tomto směru nesouhlasí s názorem žalovaného, když v prvém případě rozhodoval v řízení o vyměření poplatku, podruhé v řízení o jeho vrácení.

Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.