Vydání 7/2008

Číslo: 7/2008 · Ročník: VI

1613/2008

Katastr nemovitostí: patronátní právo; opravy chyb v katastrálním operátu

Ej 226/2008
Katastr nemovitostí: patronátní právo; opravy chyb v katastrálním operátu
k § 1 a § 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa
Podle § 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích konfiskovaných podle § 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace.
Protože patronátní právo je souhrn práv a povinností, které nezávisle na hierarchickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu, nemají patronátní práva a povinnosti nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene odkazem na § 5 odst. 2 uvedeného dekretu nelze.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, čj. 6 As 45/2006-87)
Prejudikatura:
č. 1246/2007 Sb. NSS, Soudní
judikatura
č. 828/2001.
Věc:
a) Ing. Ondřej K. a b) Ing. Vít K. proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Liberci o opravu chyb v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2005 Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou (dále jen "katastrální úřad"), provedl v souboru popisných informací na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území Albrechtice v Jizerských horách, kde je vyznačeno vlastnické právo žalobců, výmaz v části B 1 (jiná práva) - "
chůze a jízda po poz. PK č. 1888/2 pro čp. 22 - Mariánská Hora a pro dočasného vlastníka poz. PK č. 1888/1
". V odůvodnění mimo jiné uvedl, že při kontrole popisných informací dne 8. 11. 2004 zjistil, že zápis v části B 1 (jiná práva) "
chůze a jízda po poz. PK č. 1888/2 pro čp. 22 - Mariánská Hora a pro dočasného vlastníka poz. PK č. 1888/1
" na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území Albrechtice v Jizerských horách, kde je mimo jiného veden poz. č. 1888/1, neměl být v katastru nemovitosti vyznačen. Výsledný evidenční stav, kdy u strany povinné z věcného břemene zaniklo omezení odpovídající věcnému břemeni ze zákona a u strany oprávněné z věcného břemene byl zápis práva z téhož věcného břemene proveden, byl objektivně i nesporně chybný i v době platnosti předpisu pro vedení evidence nemovitostí, která se podle § 29 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), považuje za katastrální operát. Proto katastrální úřad opravil chybu v katastrálním operátu, a to bez návrhu, o čemž vydal oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
S obsahem oznámení o opravě chyby vyjádřili nesouhlas žalobci, katastrální úřad však po opětovném přezkoumání dosavadního průběhu řízení o opravě chyby dospěl k závěru, že nesouhlasu s opravou chyby nelze vyhovět. Opětovnou kontrolou bylo zjištěno, že k chybnému zápisu práva do katastru nemovitostí došlo v roce 1968 při zápisu právních vztahů k nemovitostem, a to chybným vyšetřením existence věcného břemene v rozporu s § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, kde bylo stanoveno, že pro zápis právních vztahů o nemovitostech bude podpůrně použito zápisu v dosavadních pozemkových knihách, železničních knihách, v jednotné evidenci půdy a v bývalém pozemkovém katastru. Orgány geodézie pak zapíší do evidence nemovitostí toho, kdo podle výsledku šetření je oprávněným nebo povinným. Přes tento stanovený zákonný rámec však při tomto šetření bylo do evidence nemovitostí zapsáno chybně právo, jemuž neodpovídala žádná povinnost. Pozemek PK č. 1888/2 v katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách, který byl původně věcným břemenem zatížen, byl jako zemědělský majetek konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Katastrální úřad pak poukázal na § 5 odst. 2 uvedeného dekretu, podle něhož zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích, konfiskovaných podle § 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Tím podle katastrálního úřadu došlo k tomu, že u strany povinné zaniklo omezení odpovídající věcnému břemeni ze zákona, avšak u strany oprávněné byl zápis práva z téhož věcného břemene proveden, což bylo objektivně i nesporně chybné i v době platnosti předpisů pro vedení evidence nemovitostí, která se podle § 29 odst. 1 katastrálního zákona považuje za katastrální operát.
Odvolání žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2005 zamítl. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že věcné břemeno a spolu s ním věcné právo mu odpovídající zaniklo ze zákona konfiskací, a o jeho zániku tedy nebylo rozhodováno v tomto správním řízení. Zánik věcného práva měl být středisky geodézie vyšetřen a pokud se tak při zápisu změny vlastnického práva ve prospěch státu nestalo, jedná se o chybu v operátech katastru nemovitostí. Ve správním řízení byla pouze opravena chyba vzniklá při vedení bývalé evidence nemovitostí, kdy neměl být převzat žádný zápis týkající se zaniklého právního vztahu.
Rozhodnutí ze dne 17. 3. 2005 napadli žalobci žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2006 rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že pokud ze strany orgánů geodézie došlo při zakládání evidence nemovitostí k chybě, lze ji postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona napravit jen tehdy, pokud se jedná o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí. O zřejmý omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona však nepůjde tam, kde by katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval nesprávnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního vztahu, učiněnou v rámci šetření podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. V daném případě byl stav zápisu v pozemkové knize takový, že ve vložce č. 480 byla u osoby oprávněné služebnost zapsána, tento zápis u oprávněné osoby byl orgánem geodézie převzat do evidence nemovitostí při jejím zakládání jako výsledek šetření podle § 4 odst. 2 uvedené vyhlášky, zároveň však orgán geodézie nevyznačil odpovídající omezení u vlastníka povinného pozemku ve smyslu § 6 odst. 5 uvedené vyhlášky. Takový postup podle názoru krajského soudu nelze považovat za zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí, neboť se jedná o výsledek šetření orgánu geodézie o tom, kdo je oprávněným či povinným z právního vztahu, který je v tomto případě, vzhledem k rozdílným zápisům na LV č. 277 a LV č. 146, nejasný. Za chybu vzniklou zřejmým omylem při zakládání evidence nemovitostí by bylo možné považovat nepřevzetí zcela jasného zápisu v pozemkové knize, který by byl jednoznačně prokazován příslušnými listinami založenými ve sbírce listin a nezpochybněn jinými listinami či skutečnostmi, jež mohou mít vliv na existenci právního vztahu. Jiný výklad posuzovaného problému je nepřípustný, neboť by znamenal, že katastrální úřad a poté žalovaný by zpětně hodnotili existenci či neexistenci právního vztahu. Institut opravy chyby vzniklé zřejmě omylem zásadně nemůže sloužit k posouzení, zda byl zápis do katastrálního operátu a v důsledku návaznosti katastrálního operátu na operát evidence nemovitostí případně zápis do operátu nemovitostí učiněn správně, či nikoli. Zde krajský soud poukázal na to, že k shodnému závěru dospěl i Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 4. 4. 2001, čj. 10 Ca 398/2000-23, kdy uvedl, že "
institut opravy chyby v katastrálním operátu umožňuje opravu chybného údaje v katastru, vzniklého zřejmým omylem. V řízení o opravě chyby nelze posuzovat správnost zápisu věcného či jiného práva k nemovitostem
". Dále krajský soud uvedl, že řízením o opravě chyby zásadně nelze řešit spory o existenci a obsah vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti, tedy ani spor o existenci a obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni. Takový spor může řešit pouze obecný soud v občanském soudním řízení podle příslušných předpisů občanského práva, který je ostatně veden u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jak plyne z vyjádření žalobců ze dne 19. 4. 2006.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, ve které mimo jiné uvedl, že lze podřadit pod chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení katastru, zápisy provedené v rozporu s listinou nebo bez listiny k zápisu nezbytné. Věcným břemenem v minulosti zatížený pozemek (parc. č. 1888/2 v k. ú. Albrechtice) byl konfiskován na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Osvědčení ze dne 30. 9. 1968 prokazuje následné přidělení konfiskovaného majetku novému vlastníku bez jakéhokoliv omezení vlastnického práva ve smyslu § 22 zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Z uvedeného ustanovení a také z obsahu přídělové listiny jednoznačně vyplývá, že k přiděleným nemovitostem se měla zapsat pouze ta věcná břemena, o nichž to výslovně stanoví Národní pozemkový fond, nebo po jeho zrušení Okresní národní výbor. Uváděné osvědčení žádné zatížení předmětného majetku neobsahovalo, a tehdejší středisko geodézie tudíž žádné věcné břemeno k původně služebné nemovitosti do evidence nezapsalo. Převzalo však z pozemkové knihy zápis věcného práva, jemuž neodpovídala žádná povinnost věcného břemene. Tento evidenční stav byl chybný, neboť ze samotné podstaty institutu věcného břemene vyplývá neoddělitelnost práv a povinností tvořících jeho obsah. Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že se ve správním řízení nejednalo o nápravu nesprávné úvahy orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního vztahu nebo zpětné hodnocení existence či neexistence právního vztahu, jak uvádí krajský soud, ale o výmaz zápisu věcného práva, jehož existence nebyla doložena listinou, resp. byla zapsána v rozporu s uvedeným osvědčením. Stěžovatel se domnívá, že v tomto smyslu je třeba chápat institut opravy chyby v katastru a pojem zřejmého omylu upravený § 8 katastrálního zákona. Jednostranný zápis věcného břemene, tj. buď práva nebo povinnosti v katastru nemovitostí, odporuje synallagmatické povaze tohoto právního vztahu, vzájemné vázanosti a podmíněnosti práv a povinností.
Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné poukázali na to, že právo přístupu a průjezdu přes sousední pozemek odpovídající věcnému břemenu nebylo nikdy v minulosti zpochybňováno a účastníci, resp. jejich právní předchůdci, jej nepřetržitě nejméně čtyřicet let v dobré víře nerušeně vykovávali. Vzhledem k tomu, že právo odpovídající věcnému břemenu bylo užíváno postupně několika vlastníky, není sporu o tom, že je spojeno s vlastnictvím "sloužící" nemovitosti, a nepatří tak pouze určité osobě, což ostatně vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí a pozemkové knihy
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V projednávané věci krajský soud posuzoval, zda rozporný údaj v katastru nemovitostí spočívající v tom, že u strany oprávněné z věcného břemene (žalobců) je právo odpovídající věcnému břemenu zapsáno a u strany povinné (manželů R.) věcné břemeno zapsáno není, přičemž tento stav zápisů vznikl při zakládání evidence nemovitostí, lze považovat za chybný údaj vzniklý zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nemovitostí a lze jej opravit postupem upraveným v § 8 katastrálního zákona.
Především nutno uvést, že vyčerpávající definice slovního spojení "
zřejmý omyl
" dosud v judikatuře ani v odborné literatuře provedena nebyla, ostatně taková definice by byla velmi obtížná. Neurčitý pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (
error
facti
- zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině, např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (
error iuris
- např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisu do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu). Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyjádřil k otázce, zda se v daném případě jednalo o zřejmý omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, přičemž dospěl k závěru, že se nejedná o zřejmý omyl, neboť katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval nesprávnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního stavu, učiněnou v rámci šetření podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. S tímto vyčerpávajícím a výstižným odůvodněním rozsudku krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a pro stručnost na závěry krajského soudu odkazuje. K věci pak dále dodává:
Správní orgány obou stupňů vyšly z toho, že věcné břemeno a spolu s ním věcné právo mu odpovídající zaniklo ze zákona konfiskací, a o jeho zániku tedy nebylo rozhodováno ve správním řízení. Bylo poukázáno na to, že poz. PK č. 1888/2 v katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách, který byl původně věcným břemenem zatížen, byl jako zemědělský majetek konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Podle § 5 odst. 2 uvedeného dekretu zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích, konfiskovaných podle § 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Tím došlo podle názoru správních orgánů k tomu, že u strany povinné zaniklo omezení odpovídající věcnému břemeni ze zákona, avšak u strany oprávněné byl zápis práva z téhož věcného břemene proveden, což bylo objektivně i nesporně chybné i v době platnosti předpisu pro vedení evidence nemovitostí, která se podle § 29 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. považuje za katastrální operát.
Uvedený odkaz správních orgánů na § 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. v souladu se zánikem věcného břemene je v projednávané věci zcela nepřípadný. Patronátní právo je totiž souhrn práv i povinností, které nezávisle na hierarchickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu. Patronátní práva a povinnosti tak nemají nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene odkazem na § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nelze.
Pokud stěžovatel odkazuje na § 22 zákona č. 90/1947 Sb., z něhož, a také z obsahu přídělové listiny, jednoznačně vyplývá, že k přiděleným nemovitostem se měla zapsat pouze ta věcná břemena, o nichž to výslovně stanoví Národní pozemkový fond, nebo po jeho zrušení Okresní národní výbor, jde o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, takže v tomto směru je kasační stížnost nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). K této námitce lze přesto uvést, že § 22 zákona č. 90/1947 Sb. je uveden v části třetí tohoto zákona, která je nadepsána "
Zřízení předběžných vložek pro přidělený majetek
". Z § 22 uvedeného zákona vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení bylo při přidělování nemovitostí většímu počtu přídělců zřídit předběžné vložky s tím, že v těchto vložkách budou zapsány pouze základní údaje, přičemž ostatní zápisy se provedou, až když fond navrhne, aby vložka byla na listu A a popř. i C vyplněna podle konečného rozhodnutí o přiděleném majetku (...).

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.