Vydání 10/2013

Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec (správní orgán I. stupně), zamítl rozhodnutím ze dne 9. 8. 2010 opravu chybných údajů katastru nemovitostí podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Správní orgán I. stupně opravu chyby zahájil z úřední povinnosti z podnětu vyhotovitele geometrického plánu č. 869-77-b/2009, který v souvislosti s měřením pro vyznačení změny vnějšího obvodu budovy na pozemku p. č. st. 453 zjistil, že nákres hranice této parcely v katastrální mapě není v souladu s geometrickým plánem z roku 1933. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně opakovaně žalovaný zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení. V následném řízení vydal správní orgán I. stupně výše uvedené rozhodnutí ze dne 9. 8. 2010, kterým opravu chybných údajů zamítl.

Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, jež žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 22. 10. 2010 potvrdil. V odvolacím řízení dospěl žalovaný k závěru, že skutečnost, že pro zjištěnou změnu v mapě evidence nemovitostí a následně v katastrální mapě se v dokumentaci souboru geodetických informací nenalézá žádný podklad, ještě neznamená, že lze vyloučit, že důvod pro uvedenou změnu existoval, ale spolehlivá dokumentace zdůvodňující tuto změnu se jen nedochovala. Nepodařilo se totiž spolehlivě zjistit, kdy a na základě jakých podkladů k uvedené změně došlo. Za těchto okolností nelze podle žalovaného učinit ani spolehlivý závěr o tom, že k uvedené změně došlo zřejmou chybou při vedení katastru.

Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 27. 6. 2012, čj. 22 A 205/2010-52. Oprava chybných údajů katastru nemovitostí měla spočívat v opravě zákresu hranice mezi parcelami č. st. 452 a č. st. 453 v k. ú. Dolní Lomná tak, jak je vyznačeno v neměřickém záznamu č. 882 ze dne 2. 10. 2009 vyhotoveném v souladu s geometrickým plánem čj. 57/1933 ze dne 13. 6. 1933. Ke zjištěné změně podle něj logicky došlo za právní úpravy představované zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, na jehož podkladu se začaly nemovitosti evidovat v operátu evidence nemovitostí. Podle krajského soudu správní orgán I. stupně dostál zákonné povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti tím, že porovnáním zápisů v pozemkové knize a všech měřických podkladů, jež jsou k dispozici, dospěl k závěru, že změna provedená po roce 1964 nemá podklad v písemném operátu evidence nemovitostí, a jedná se proto o chybný zákres, který byl vytvořen zřejmým omylem při vedení operátu evidence nemovitostí. Zcela správně správní orgán I. stupně dovodil také to, že provedená změna v zákresu hranic pozemků, byla-li by provedena správně, by musela mít svůj podklad ve změně vlastnických vztahů a nutně by se musela odrazit ve změně výměry obou pozemků. Ke změně výměry však nikdy nedošlo a oba pozemky jsou vedeny v pozemkové knize od roku 1933 dosud ve stále stejné výměře. Údaje jsou do katastru nemovitostí zapisovány vždy na základě listin, které dokládají evidované skutečnosti. Rozhodnutím o opravě chyby v katastrálním operátu lze opravit hranice mezi parcelami, pokud jejich evidence před provedením opravy nemá oporu v založených listinách. Pro posouzení věci není rozhodné, kdy k chybě došlo, ale zda správní orgán I. stupně zjistil, že geometrické určení předmětných nemovitostí uvedené v operátu je chybné a že je třeba toto určení opravit tak, aby zachycený stav odpovídal zjištěným podkladům. V posuzované věci je existence chybného údaje katastru nemovitostí zřejmá, neboť zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice, přičemž správní orgán I. stupně při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranice v katastrální mapě s ohledem na obsah listin, které má k dispozici. Je přitom nesporné, že neexistuje podklad k vyznačené změně zákresu. Argumentace žalovaného je nejasná, nepodložená a spočívá v hypotetických úvahách.

Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nezpochybňoval, že platný stav zobrazení hranic mezi předmětnými parcelami neodpovídá geometrickému plánu z roku 1933. Pravděpodobně v období některé z navazujících pozemkových evidencí došlo ke změně zobrazení v místě vlastnické hranice. Tvrdil však, že nelze jednoznačně stanovit, kdy a v době jaké pozemkové evidence došlo ke změně zobrazení slučky, a tudíž ke změně zobrazení vlastnické hranice mezi citovanými parcelami. Spolehlivý důkaz k podpoře závěrů krajského soudu, že ke změně muselo dojít v době evidence nemovitostí, v dokumentaci správního orgánu I. stupně, neexistuje. Nelze vyloučit, že důvod pro uvedenou změnu existoval, ale spolehlivá dokumentace zdůvodňující změnu se jen nedochovala. Podle § 4 odst. 1 zákona o evidenci nemovitostí měla bývalá střediska geodézie udržovat údaje evidence nemovitostí "". Jednotlivé změny se do těchto analogových map zakreslovaly sice průběžně, ale ručně. Podle stěžovatele bylo možné pouze konstatovat, že v roce 1983, kdy nabyli součastní vlastníci předmětné pozemky do svého vlastnictví, byly slučky mezi pozemky zobrazeny jinak, než tomu bylo v mapě pozemkového katastru. Stěžovatel, vědom si toho, že nelze ani přibližně stanovit časový okamžik změny zobrazení, vycházel i z rozhodovací praxe krajského soudu, který v odůvodnění svého rozsudku ze dne 27. 11. 2008, čj. 22 Ca 423/2007-23, jako jeden z důvodů pro zrušení rozhodnutí stěžovatele uvedl, že "zřejmě' [...] ". Podle stěžovatele v daném případě nelze jednoznačným a nezvratným způsobem prokázat, že se jedná o zřejmý omyl. Ke snaze dovozovat z výměr parcel, že zobrazení hranice mezi parcelami je správné (nebo chybné), stěžovatel doplnil, že na rozdíl od geometrického určení nemovitosti není a nikdy nebyla výměra pozemku závazným údajem katastru nemovitostí, protože rozhodující byly vždy hranice pozemku. Výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna, a ani její nezměněný údaj ještě sám o sobě není důkazem správného nebo chybného zobrazení hranic parcel. Mezi vlastníky předmětných pozemků existuje spor o geometrické a polohové určení hranice mezi pozemky. V řízení o opravě chyby lze řešit pouze chyby zřejmé a nesporné - nesporné v tom smyslu, že mezi vlastníky sousedních nemovitostí není spor o průběh hranice v terénu nebo spor o zobrazení hranice v katastrální mapě. Není v pravomoci žádného z orgánů zeměměřictví a katastru nemovitostí rozhodnout o tom, kdo je vlastníkem takového sporného pozemku nebo kdo má být jako vlastník sporného pozemku evidován v katastru nemovitostí; taková pravomoc náleží pouze soudům. Stěžovatel se domníval, že v době, kdy vydal své rozhodnutí, podporovala jeho závěry i Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134, a ze dne 27. 5. 2010, čj. 5 As 78/2009-66. Nicméně nepřehlédl určitý názorový posun na aplikaci § 52 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky. Odkázal přitom na závěr Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26. 1. 2012, čj. 7 As 148/2011-95, i poněkud odlišný závěr v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, čj. 3 As 17/2011-371.

Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že spor o hranice pozemků vznikl a je důsledkem správního zásahu bez právního základu, chybného zakreslení neměřického záznamu v katastrální evidenci. Jde o chybu, která se projevila zájmem zvýhodněného vlastníka, aby stávající stav zůstal v katastrální evidenci zachován. Nejde tedy o klasický spor o hranice pozemku, ale o projev povahy člověka, který si chce pouze ponechat získanou výhodu - majetek. Pokud stěžovatel hypoteticky dovodil, že snad někdy od roku 1956 či od roku 1964 došlo či mohlo dojít ke změnám ve vlastnictví části pozemku parc. č. 453 a hranic tohoto pozemku, pak k tomuto tvrzení nedoložil žádný důkaz. Není zde ani žádný důvod domnívat se, že takový důkaz existuje, avšak nelze jej dohledat. Nebylo ani prokázáno, že by kterýkoliv ze současných i předchozích vlastníků předmětných pozemků měl pochybnosti či vedl spor o obsahu svého vlastnického práva. Chyba ve vedení katastru je tak zřejmá a musí být odstraněna, aby byl zajištěn soulad záznamů katastrální evidence s listinami dokazujícími skutečný stav práv k nemovitostem.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.