Vydání 3/2005

Nejvyšší správní soud musel před věcným přezkoumáním nejprve vážit, zda je kasační stížnost proti rozhodnutí o procesním nástupnictví přípustná. Podle § 104 odst. 1 až 3 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost ve věcech volebních a ve věcech místního referenda, dále kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, a rovněž kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, a) jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo c) které je podle své povahy dočasné. Bylo tak třeba posoudit, zda rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107 odst. 1, 2 o. s. ř., § 64 s. ř. s. není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení, jsou v zásadě usnesení vydaná v průběhu řízení, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná se tak o rozhodnutí, u kterých odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Rozhodnutí o procesním nástupnictví, kterým soud určí, kdo nastoupí na místo účastníka řízení, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, však dle názoru Nejvyššího správního soudu mezi tato rozhodnutí nepatří. Jedná se totiž o rozhodnutí, kterým je natolik zasahováno do práv procesního nástupce, že je třeba, aby proti němu mohl procesní nástupce uplatnit opravný prostředek. Kasační stížnost je tak přípustná. (...)

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že vlastníkem finančních prostředků na uvedeném účtu se stala pouze manželka zemřelého žalobce Monika Z., jak vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2003.

Kdo je procesním nástupcem fyzické osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, v řízení, ve kterém jeho povaha dovoluje pokračovat, stanoví § 107 odst. 2 o. s. ř., § 64 s. ř. s. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Procesním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou zpravidla její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledků dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V dané věci je předmětem řízení soudní přezkum rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o uplatnění zástavního práva na finanční prostředky na účtu vedeném u České spořitelny, a.s., obvodní pobočka v Praze 5, číslo účtu ... Procesní nástupnictví tak bude v tomto řízení odvozeno od vlastnictví finančních prostředků na předmětném bankovním účtu.

Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2003 (které městský soud vyžádal až po rozhodnutí o procesním nástupnictví) Nejvyšší správní soud zjistil, že pozůstalé manželce Monice Z. patří mimo jiné zůstatek vkladu na sporožirovém účtu vedeném u ČS, a.s., pobočka Praha 5, číslo účtu ... ve výši 481 767,50 Kč. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 6. 10. 1999 však bylo uplatněno zástavní právo na finanční prostředky na účtu vedeném u České spořitelny, a.s., obvodní pobočka v Praze 5, číslo účtu ...; tedy shoduje se specifický symbol obou účtů i pobočka, u které jsou vedeny, avšak neshodují se čísla účtů. Ze zprávy vyžádané Nejvyšším správním soudem od České spořitelny, a.s., obvodní pobočky v Praze 5 (ze dne 30. 9. 2004), bylo zjištěno, že se jedná o totožný sporožirový účet, u něhož pouze došlo ke změně bankovního spojení.

Z důkazů provedených při jednání Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že po smrti žalobce Alexandra Z. se prostředky na bankovním účtu, vůči kterému směřuje rozhodnutí finančního úřadu a žalovaného a které byly předmětem dědictví po Alexandru Z., nestaly ani zčásti vlastnictvím stěžovatele a nejsou u něho splněny podmínky procesního nástupnictví ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř., § 64 s. ř. s. Městský soud, který vycházel pouze z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 8. 2003, neměl k dispozici všechny rozhodné podklady pro posouzení otázky procesního nástupnictví po původním žalobci Alexandru Z. a o procesním nástupnictví stěžovatele rozhodl na základě neúplných podkladů; důkazy v úplnosti shromážděné totiž vyvozenému procesnímu nástupnictví nenasvědčují.

V této části je proto kasační stížností napadené usnesení městského soudu v rozporu se zákonem a soud je vydal na základě nedostatečného zjištění skutečného stavu věci. Usnesení tedy trpí vadou uvedenou v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.