Vydání 2/2006

Žalobce požádal dne 21. 1. 2000 podle § 13 zákona o svobodném přístupu k informacím Okresní úřad Zlín o poskytnutí informací, které se týkají společnosti s ručením omezeným U. a Okresního úřadu Zlín. Jednalo se o údaje o všech smlouvách uzavřených se společností s ručením omezeným U. v letech 1994 a 1995 na práce a dodávky pro referát regionálního rozvoje Okresního úřadu Zlín včetně všech dodatků, nejlépe o jejich ověřené kopie, o přehled o fakturách zaplacených společnosti s ručením omezeným U. v letech 1994 a 1995 na základě uzavřených smluv na dodávky prací pro referát regionálního rozvoje, resp. jejich kopie, o přehled předaných prací a dodávek, resp. jejich kopie, a o kopie zpráv vypracovaných Ing. Milanem J. pro vedení Okresního úřadu Zlín ve věci postupu prací na budování geografického systému Okresního úřadu Zlín u referátu regionálního rozvoje v letech 1994 a 1995.

Okresní úřad Zlín vyhověl žádosti pouze zčásti, a to pokud jde o údaje o smlouvách uzavřených se společností s ručením omezeným U. Ve vztahu k ostatním požadovaným informacím rozhodnutí podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím nevydal.

Odvolání žalobce proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 5. 2000.

Na základě žaloby podané žalobcem Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 27. 5. 2002 jako nepřezkoumatelné a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ministerstvo vnitra znovu ve věci rozhodlo dne 18. 7. 2002 tak, že zamítlo odvolání žalobce podle § 60 správního řádu. Z podnětu žalobce žalovaný toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 31. 7. 2002, protože zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas.

Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2002 Ministerstvo vnitra zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo fiktivní rozhodnutí Okresního úřadu Zlín. V odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou žalovaný uvedl, že Okresní úřad Zlín žádosti o poskytnutí informací podle svých možností a v rozsahu své působnosti vyhověl. Nemohly být poskytnuty údaje o dokumentech, resp. jejich kopie, kterými již okresní úřad nedisponuje. Za toto tvrzení nese okresní úřad odpovědnost pro případ, že by se dodatečně ukázalo jako nepravdivé. Žalovaný nemá objektivní možnost zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, že předmětné faktury byly skartovány a předávací protokoly postoupeny Policii České republiky. Stejně tak ani nemůže ověřovat, zda existují zprávy vypracované Ing. Milanem J. Je však nutno vycházet ze základního předpokladu, že zpřístupnit lze pouze ty informace, které povinný subjekt má. Informace o fakturách je třeba odmítnout s ohledem na ochranu obchodního tajemství podle § 9 zákona o svobodném přístupu k informacím. Vztah okresního úřadu a společnosti s ručením omezeným U. byl vztahem smluvním, upraveným obchodním zákoníkem a danou smlouvou. Okresní úřad tím, že poskytl kopie smluv, splnil svou povinnost v rozsahu stanoveném zákonem. Další informace týkající se smluvního vztahu okresního úřadu a soukromé společnosti a jeho realizace náleží mezi skutečnosti tvořící obchodní tajemství. Tyto informace by mohly být zveřejněny, aniž by došlo k prolomení ochrany obchodního tajemství, pouze se souhlasem druhé smluvní strany. Podle sdělení Okresního úřadu Zlín vyjádřil zástupce společnosti s ručením omezeným U. nesouhlas s jejich poskytnutím.

Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný neřídil správním řádem, a to zejména základními pravidly řízení (§ 3), ustanoveními pro zjišťování podkladů pro rozhodnutí (§ 32), a jeho rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 46). Tvrzení žalovaného, že nemá možnost zjišťovat skutečný stav věci a zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, označil žalobce za mylné, neboť správní řád ukládá správnímu orgánu, aby si spolehlivě zjistil podklady pro své rozhodnutí. Nic nebrání žalovanému, aby si vyžádal od okresního úřadu skartační rejstřík, seznam a protokol za účelem zjištění, zda faktury a listiny byly skartovány. Navíc má žalovaný dohled nad skartačním řízením okresních úřadů. Žalobce také vyjádřil nesouhlas s tím, že by požadované faktury bylo možno pokládat za předmět obchodního tajemství; kromě toho bylo k úhradě faktur použito prostředků státního rozpočtu. Žalovaný posoudil věc po právní stránce nesprávně a jeho nezákonným rozhodnutím byl žalobce zkrácen na svém právu svobodného přístupu k informacím podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě opět poukázal na ochranu obchodního tajemství. K vyjádření žalovaný připojil stanovisko společnosti s ručením omezeným U., z něhož je patrno, že tato společnost ani v minulosti, ani v budoucnosti nesouhlasila a nesouhlasí s poskytováním jakýchkoli informací, které se jí týkají, žalobci. Pokud jde o otázku, zda faktury z roku 1994 a listiny byly skartovány, není podle žalovaného podstatné, skartoval-li okresní úřad správně ani zda skartace skutečně proběhla, ale zda mají být informace poskytnuty. Posouzení skartačního postupu náleží žalovanému, nikoli však ve vztahu k žalobci. Žalovaný měl k dispozici skartační protokol, s nímž vyslovil souhlas ředitel Státního oblastního archivu Zlín. Existenci zpráv vypracovaných Ing. Milanem J. okresní úřad popřel a žalobce neoznačil žádné důkazy pro své tvrzení. I zde je podstatné, že společnost s ručením omezeným U. s poskytnutím informací nesouhlasí. Žalovaný má po zrušení okresních úřadů dostupné materiály týkající se žádosti žalobce k dispozici. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.