321/2004
Individuální osvobození od soudních poplatků
Ej 318/2004
Řízení před soudem: individuální osvobození od soudních poplatků
k § 35 odst. 7 soudního řádu správního
k § 138 občanského soudního řádu
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze vycházet pouze z mechanického porovnání výše příjmu a částek stanovených nařízením vlády č. 42/1998 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima, aniž by byly vzaty v potaz další skutečnosti, mezi nimi i reálná výše životních nákladů. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2004, čj. 5 Ads 1/2004-63)
Věc:
Berta H. v R. proti České správě sociálního zabezpečení o zvýšení důchodu pro bezmocnost, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků.Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 11. 2002 zrušil rozsudkem ze dne 28. 8. 2003 rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalovaná vycházela při svém rozhodování o zvýšení důchodu pro bezmocnost podle § 70 odst. 1 písm. c) zák. č. 100/1988 Sb., v platném znění, z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, jehož rozhodnutí neodpovídalo úplně zjištěnému skutkovému stavu; částečně pak vyhověl žalobě, nikoli však zcela, pokud jde o datum vzniku úplné bezmocnosti.
Proti tomuto rozsudku tak podala žalobkyně - stěžovatelka - kasační stížnost*) ; byla vyzvána, aby si zvolila zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů, a to usnesením ze dne 22. 9. 2003. Soud I. stupně si pak v reakci na žádost o ustanovení advokáta vyžádal informaci o osobních a rodinných poměrech stěžovatelky. Podává se z ní, že jediným zdrojem příjmu je invalidní důchod, včetně zvýšení pro úplnou bezmocnost v částce 6190 Kč, důchod jejího manžela je ve výši 7142 Kč. Kromě vlastnictví nemovitosti, v níž stěžovatelka bydlí, jiný majetek zjištěn nebyl. Napadeným usnesením soud nevyhověl návrhu na osvobození od soudních poplatků, ani návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s tím, že příjem rodiny přesahuje částku stanovenou nařízením vlády č. 42/1998 Sb., o životním minimu, a náklady, které by stěžovatelka vynaložila na právní zastoupení, by tak nezhoršily její finanční situaci. V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení žalobkyně uvedla, že náklady, které musí platit, jsou velmi vysoké a jsou na hranici životního minima.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Z odůvodnění:
Vedle § 35 odst. 7 s. ř. s., podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát, se ve smyslu § 64 s. ř. s. užije přiměřeně i § 138 o. s. ř. S ohledem na zjištění, zda u účastníka jsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, jsou rozhodující hlediska uvedená v § 138 o. s. ř. Ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost soud plní povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv dle čl. 37 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v odst. 1, je soud povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět. Žadatel je naproti tomu povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Rozhodnutí o žádosti musí odpovídat tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Objektivní nedostatek finančních prostředků by tedy neměl způsobit nemožnost dovolat se práva u soudu. Při hodnocení majetkových poměrů je třeba přihlédnout nejen k výši příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k možnosti si tyto prostředky opatřit. Soud také má přihlížet k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku.
Soud I. stupně se v daném případě spokojil s informací týkající se příjmových stránek žalobkyně, resp. jejího manžela. Závěr, který z toho však učinil, plně nevychází ze shora uvedených požadavků. Především mechanickou aplikaci nařízení vlády o stanovení životního minima bez dalšího nelze považovat v daném případě za odůvodnění odpovídající povaze a závažnosti dané věci.
Je totiž zřejmé, že stěžovatelka nemá žádnou jinou možnost opatřit si další finanční prostředky. Soudu je známo z jeho rozhodovací činnosti, že s bezmocností jsou spojeny zvýšené náklady. S ohledem na tyto skutečnosti, ale i na vývoj životních nákladů ve společnosti, koresponduje shora prokázaný příjem stěžovatelky té úrovni, která úvahu o potřebnosti ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona naplňuje. Nepřiznání osvobození od soudních poplatků by tak bylo schopno způsobit ve svých důsledcích odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu.
Z uvedených důvodů proto usnesení soudu I. stupně Nejvyšší správní soud zrušil, jak je ve výroku uvedeno.
(ovo)
*) Kasační stížnost proti rozsudku je vedena pod sp. zn. 5 Ads 64/2003. Kasační stížnost podaná proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků byla sice Nejvyššímu správnímu soudu předložena následovně, ale soud o ní jednal přednostně (§ 56 odst. 1 s. ř. s.)..
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.