Vydání 12/2010

Žalovaný vydal dne 10. 8. 2007 rozhodnutí, kterým určil, že žalobce tím, že jeho představenstvo rozhodlo dne 27. 8. 2003 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Alici N. a dne 17. 3. 2004 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Lucii K., porušil § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť tato rozhodnutí představenstva žalobce představují zakázaná a neplatná rozhodnutí sdružení soutěžitelů, která mohla vést k narušení hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb (výrok I.). Podle § 7 odst. 1 téhož zákona žalovaný žalobci plnění rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných ve výroku I. do budoucna zakázal (výrok II.).

Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2008 pak předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a rozhodnutí prvního stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že společnost The Drogerie, a. s., podala žalovanému podnět na přezkoumání činnosti žalobce při rozhodování o žádostech o vydání osvědčení odborného zástupce. Rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 27. 8. 2003 byla zamítnuta žádost Mgr. N. a rozhodnutím ze dne 17. 3. 2004 Mgr. K. o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce v Droxi lékárně. Oznámením ze dne 2. 7. 2004 žalovaný zahájil se žalobcem správní řízení ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, které bylo spatřováno v rozhodnutí sdružení soutěžitelů - sjezdu delegátů žalobce, který dne 8. 11. 2002 schválil Licenční řád žalobce, obsahující v § 4 odst. 1 oprávnění žalobce vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučení oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny pro rozsah poskytování lékárenské péče. Během správního řízení se žalovaný zaměřil zejména na konkrétní případy, při nichž žalobce zmíněné ustanovení Licenčního řádu aplikoval. Žalovaný vydal dne 15. 9. 2004 rozhodnutí, v němž deklaroval, že žalobce tím, že sjezdem delegátů konaným dne 8. 11. 2002 schválil Licenční řád obsahující v § 4 odst. 1 oprávnění žalobce vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny pro rozsah poskytované lékárenské péče, porušil § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť schválení § 4 odst. 1 Licenčního řádu sjezdem delegátů je zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb. Narušení soutěže shledal žalovaný právě v odepření vstupu společnosti The Drogerie, a. s., na trh lékárnický služeb, neboť jí, resp. „jejím žadatelům“ žalobce nevydal osvědčení odborného zástupce. Rozhodnutím o rozkladu ze dne 11. 10. 2005 částečně změnil napadené rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 31 Ca 164/2005, bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2005 zrušeno s tím, že k narušení hospodářské soutěže vedlo nikoli samotné přijetí Licenčního řádu, které bylo shledáno protisoutěžním, ale až jeho aplikace. Po vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení zrušil předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 2. 2007 rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2004. Následně žalovaný přípisem ze dne 11. 7. 2007 nazvaným „Zpřesnění předmětu řízení; Vyrozumění o možnosti vyjádřit se opakovaně k podkladům rozhodnutí“ žalobci sdělil, že „zpřesňuje předmět správního řízení sp. zn. S 125/04“ tak, že možné porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže spatřuje v rozhodnutí představenstva žalobce ze dne 27. 8. 2003 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Alici N. a ze dne 17. 3. 2004 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Lucii K.

Proti rozhodnutí žalovaného o rozkladu podal žalobce žalobu u krajského soudu v Brně. Žalobce argumentoval, že z rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 31 Ca 164/2005 vyplývá, že § 4 odst. 1 Licenčního řádu žalobce (podle kterého byla rozhodnutí představenstva ze dne 27. 8. 2003 a 17. 3. 2004 vydána) nijak nenarušuje a není ani potenciálně způsobilý sám narušit hospodářskou soutěž. Žalobce dále zpochybnil postup žalovaného, který žalobce přípisem ze dne 11. 7. 2007 informoval o tom, že „zpřesňuje“ předmět řízení, neboť zákon o ochraně hospodářské soutěže ani správní řád žádné zpřesnění nezná. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí jeho představenstva týkající se vydání osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce není rozhodnutím sdružení soutěžitelů podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, ale správním rozhodnutím, které podléhá přezkumu v rámci správního soudnictví. Obě rozhodnutí, jimiž představenstvo žalobce nevydalo osvědčení, přitom byla Městským soudem v Praze zrušena. Žalobce poukazuje na to, že každou žádost posuzovalo jeho představenstvo individuálně a každá byla původně zamítnuta z jiného důvodu. Podle žalobce tady šlo o aplikaci právních předpisů a nikoli o rozhodování o vyloučení z hospodářské soutěže. Pokud někomu nesprávným rozhodnutím představenstva žalobce vznikla újma, měl se po zrušení tohoto správního rozhodnutí soudem domáhat náhrady této újmy na základě odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (což se ostatně také zřejmě stalo).

Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že přípisem ze dne 11. 7. 2007 neměnil skutek, pro který bylo řízení zahájeno, ale pouze jej zpřesnil podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 31 Ca 164/2005. Skutečnost, že žalobce při vydávání rozhodnutí ve věci osvědčení realizuje veřejnou správu, považuje žalovaný za irelevantní. Žalovaný nijak nesuploval soudní moc, která zákonnost žalobcem vydaných rozhodnutí kontroluje, ale posuzoval, zda žalobce jednal v souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže; nezabýval se přitom nijak tím, zda žalobce porušil i jiné právní předpisy. Žalovaný je totiž jediným orgánem, který může konstatovat porušení uvedeného zákona. Žalovaný poukázal na to, že jedním jednáním může být porušeno více právních předpisů, a jednání tak může být spojeno s více právními následky. Žalovaný dále s poukazem na řadu soudních rozhodnutí dovozoval, že žalobce je soutěžitelem podle § 2 odst. 1 téhož zákona a zdůraznil, že rozhodnutí sdružení soutěžitelů může mít různou formu, přičemž není rozhodné, zda je přímo závazné pro všechny členy sdružení či zda je výsledkem konsenzu všech jeho členů. Podstatné je, že jde o úkon sdružení.

Krajský soud v Brně žalobu zamítl.