Hospodářská soutěž: zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů
Rozhodnutí představenstva České lékárnické komory o zamítnutí žádosti o vydání
osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce, které bylo třeba k registraci nestátního
zdravotnického zařízení (lékárny), může být zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů
podle § 3 odst. 1 zákona č.
143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neboť v důsledku něho může dojít k zabránění
vstupu nových soutěžitelů na trh lékárnických služeb.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2010, čj. 62 Ca
58/2008-44)
Prejudikatura: č. 463/2005 Sb. NSS a č. 998/2006 Sb. NSS.
Věc: Česká lékárnická komora proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o ochranu
hospodářské soutěže.
Žalovaný vydal dne 10. 8. 2007 rozhodnutí, kterým určil, že žalobce tím, že jeho představenstvo
rozhodlo dne 27. 8. 2003 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce
Mgr. Alici N. a dne 17. 3. 2004 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného
zástupce Mgr. Lucii K., porušil §
3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť tato rozhodnutí představenstva žalobce
představují zakázaná a neplatná rozhodnutí sdružení soutěžitelů, která mohla vést k narušení
hospodářské soutěže na trhu lékárnických služeb (výrok I.). Podle
§ 7 odst. 1 téhož zákona
žalovaný žalobci plnění rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných ve výroku I. do budoucna zakázal
(výrok II.).
Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2008 pak předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a rozhodnutí
prvního stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že společnost The Drogerie, a. s., podala
žalovanému podnět na přezkoumání činnosti žalobce při rozhodování o žádostech o vydání osvědčení
odborného zástupce. Rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 27. 8. 2003 byla zamítnuta žádost Mgr.
N. a rozhodnutím ze dne 17. 3. 2004 Mgr. K. o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce v
Droxi lékárně. Oznámením ze dne 2. 7. 2004 žalovaný zahájil se žalobcem správní řízení ve věci
možného porušení § 3 odst. 1
zákona o ochraně hospodářské soutěže, které bylo spatřováno v rozhodnutí sdružení soutěžitelů
- sjezdu delegátů žalobce, který dne 8. 11. 2002 schválil Licenční řád žalobce, obsahující v § 4
odst. 1 oprávnění žalobce vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučení
oddělení pro výdej léčiv a prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a
personálním vybavením lékárny pro rozsah poskytování lékárenské péče. Během správního řízení se
žalovaný zaměřil zejména na konkrétní případy, při nichž žalobce zmíněné ustanovení Licenčního řádu
aplikoval. Žalovaný vydal dne 15. 9. 2004 rozhodnutí, v němž deklaroval, že žalobce tím, že sjezdem
delegátů konaným dne 8. 11. 2002 schválil Licenční řád obsahující v § 4 odst. 1 oprávnění žalobce
vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného oddělení pro výdej léčiv a
prostředků zdravotnické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lékárny pro
rozsah poskytované lékárenské péče, porušil
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, neboť schválení § 4 odst. 1 Licenčního řádu sjezdem delegátů je
zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže
na trhu lékárnických služeb. Narušení soutěže shledal žalovaný právě v odepření vstupu společnosti
The Drogerie, a. s., na trh lékárnický služeb, neboť jí, resp. „jejím žadatelům“ žalobce nevydal
osvědčení odborného zástupce. Rozhodnutím o rozkladu ze dne 11. 10. 2005 částečně změnil napadené
rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2006, sp. zn.
31 Ca 164/2005, bylo rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 10. 2005 zrušeno s tím, že k narušení hospodářské soutěže vedlo nikoli samotné přijetí
Licenčního řádu, které bylo shledáno protisoutěžním, ale až jeho aplikace. Po vrácení věci
žalovanému k dalšímu řízení zrušil předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 2. 2007 rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 9. 2004. Následně žalovaný přípisem ze dne 11. 7. 2007 nazvaným „Zpřesnění
předmětu řízení; Vyrozumění o možnosti vyjádřit se opakovaně k podkladům rozhodnutí“ žalobci sdělil,
že „zpřesňuje předmět správního řízení sp. zn. S 125/04“ tak, že možné porušení
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže spatřuje v rozhodnutí představenstva žalobce ze dne 27. 8. 2003 o
zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Alici N. a ze dne 17.
3. 2004 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. Lucii
K.
Proti rozhodnutí žalovaného o rozkladu podal žalobce žalobu u krajského soudu v Brně. Žalobce
argumentoval, že z rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn.
31 Ca 164/2005 vyplývá, že § 4 odst. 1 Licenčního
řádu žalobce (podle kterého byla rozhodnutí představenstva ze dne 27. 8. 2003 a 17. 3. 2004 vydána)
nijak nenarušuje a není ani potenciálně způsobilý sám narušit hospodářskou soutěž. Žalobce dále
zpochybnil postup žalovaného, který žalobce přípisem ze dne 11. 7. 2007 informoval o tom, že
„zpřesňuje“ předmět řízení, neboť
zákon o ochraně hospodářské
soutěže ani správní řád
žádné zpřesnění nezná. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí jeho představenstva týkající se vydání
osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce není rozhodnutím sdružení soutěžitelů podle
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, ale správním rozhodnutím, které podléhá přezkumu v rámci správního
soudnictví. Obě rozhodnutí, jimiž představenstvo žalobce nevydalo osvědčení, přitom byla Městským
soudem v Praze zrušena. Žalobce poukazuje na to, že každou žádost posuzovalo jeho představenstvo
individuálně a každá byla původně zamítnuta z jiného důvodu. Podle žalobce tady šlo o aplikaci
právních předpisů a nikoli o rozhodování o vyloučení z hospodářské soutěže. Pokud někomu nesprávným
rozhodnutím představenstva žalobce vznikla újma, měl se po zrušení tohoto správního rozhodnutí
soudem domáhat náhrady této újmy na základě odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním
postupem (což se ostatně také zřejmě stalo).
Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že přípisem ze dne 11. 7. 2007 neměnil skutek, pro který
bylo řízení zahájeno, ale pouze jej zpřesnil podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7.
2006, sp. zn. 31 Ca 164/2005. Skutečnost, že
žalobce při vydávání rozhodnutí ve věci osvědčení realizuje veřejnou správu, považuje žalovaný za
irelevantní. Žalovaný nijak nesuploval soudní moc, která zákonnost žalobcem vydaných rozhodnutí
kontroluje, ale posuzoval, zda žalobce jednal v souladu se
zákonem o ochraně hospodářské
soutěže; nezabýval se přitom nijak tím, zda žalobce porušil i jiné právní předpisy. Žalovaný
je totiž jediným orgánem, který může konstatovat porušení uvedeného zákona. Žalovaný poukázal na to,
že jedním jednáním může být porušeno více právních předpisů, a jednání tak může být spojeno s více
právními následky. Žalovaný dále s poukazem na řadu soudních rozhodnutí dovozoval, že žalobce je
soutěžitelem podle § 2 odst.
1 téhož zákona a zdůraznil, že rozhodnutí sdružení soutěžitelů může mít různou formu, přičemž
není rozhodné, zda je přímo závazné pro všechny členy sdružení či zda je výsledkem konsenzu všech
jeho členů. Podstatné je, že jde o úkon sdružení.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Pokud žalobce dále namítá, že rozhodnutí jeho představenstva je výkonem veřejné správy a
nemůže tak být rozhodnutím sdružení soutěžitelů, ztotožňuje se zdejší soud se žalovaným v tom, že
samotná okolnost, že žalobce vydáním rozhodnutí, kterým zamítl žádost o vydání osvědčení k výkonu
funkce odborného zástupce, vykonává veřejnou správu, nemění nic na tom, že se tímto rozhodnutím mohl
dopustit porušení pravidel hospodářské soutěže. Tuto otázku (porušení pravidel hospodářské soutěže)
totiž skutečně posuzuje toliko žalovaný (a následně zdejší soud, který rozhodnutí žalovaného
přezkoumává) a nikoli Městský soud v Praze. Žalovaný tedy byl oprávněn posoudit a rozhodnout, zda se
žalobce shora popsanými rozhodnutími nedopustil porušení pravidel hospodářské soutěže.
Poukazuje-li žalobce na možnost, aby se společnost The Drogerie, a. s., domáhala případné náhrady
újmy, která jí vznikla nesprávným rozhodnutím žalobce, tak tato skutečnost nemá na shora uvedený
závěr soudu žádný vliv. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 21. 10. 2004,
čj. 2 A 11/2002-227, č. 463/2005 Sb. NSS, účelem
zákona o ochraně hospodářské
soutěže je ochrana konkurence jako ekonomického jevu. „Jak jednoznačně vyplývá z předmětu
úpravy zákona, nechrání tento jednotlivé soutěžitele, nýbrž chrání soutěž na trhu zboží. Jedná se
tudíž o objektivní zájem společnosti na zachování účinné hospodářské soutěže [...]“ (pozn. soudu:
zmíněný rozsudek se sice týká zákona o
ochraně hospodářské soutěže z roku 1991, v tomto ohledu je však plně použitelný i na
zákon o ochraně hospodářské
soutěže z roku 2001). Žalovaný tedy v řízení ve věci možného porušení pravidel hospodářské
soutěže, které má veřejnoprávní charakter, nijak nesupluje řízení, v němž by se společnost The
Drogerie, a. s., domáhala náhrady škody vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí žalobce (tedy
řízení o soukromoprávním nároku). Obě tato řízení totiž mají rozdílný předmět i smysl.
Pokud žalobce v žalobě tvrdí, že každá žádost o vydání osvědčení byla původně zamítnuta z jiného
důvodu, nemůže se s ním zdejší soud ztotožnit. Jak totiž vyplynulo ze správního spisu, zamítnutí
obou žádostí bylo odůvodněno tím, že žalobce nemůže připustit, aby v rámci lékárny fungoval i jiný
než odborný zdravotnický personál (prodavači drogerie), u něhož nebude možné zaručit, že nebude mít
přístup k léčivům. Důvod zamítnutí obou žádostí tak byl shodný.
Soud přitom nesouhlasí se žalobcem ani v tom, že by rozhodnutím sdružení soutěžitelů ve smyslu
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže nemohlo být rozhodnutí žalobcova představenstva, kterým byla zamítnuta
žádost o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce.
Podle § 3 odst. 1 tohoto
zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné
shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento
nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
Zákon o ochraně hospodářské
soutěže ani zvláštní zákon z hlediska právě projednávané věci přitom jinak nestanoví.
Podle § 1 zákona č. 220/1991
Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen
„zákon o komoře“), se mimo jiné zřizuje Česká lékárnická komora (žalobce) se sídlem v Praze
(odstavec 1). Ta je
samosprávnou nepolitickou stavovskou organizací sdružující všechny lékárníky zapsané v seznamu
vedeném komorou (odstavec
2) a právnickou osobou
(odstavec 3). Podle
§ 2 zákona o komoře žalobce
dbá, aby členové komory vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem
stanoveným zákony a řády komory, zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k
výkonu lékárnického povolání podle zvláštních předpisů, posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých
členů, chrání profesní čest svých členů a vede seznam členů
(odstavec 1). Žalobce je
mimo jiné oprávněn účastnit se jednání při tvorbě cen léků, léčivých přípravků a sazebníků ostatních
služeb poskytovaných lékárnami, stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu
funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu a vydávat o splnění těchto podmínek osvědčení
[odst. 2 písm. a),
písm. c) a
písm. d)].
Podle § 9 zákona č. 160/1992
Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních (dále jen
„zákon o zdravotní péči“), je-
-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba, musí být plně způsobilá k právním úkonům,
bezúhonná a mít příslušnou odbornou způsobilost odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče
poskytované nestátním zařízením
(odst. 1). Je-li
provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba nebo fyzická osoba, která nemá příslušnou
odbornou způsobilost (podle § 6
zákona o zdravotní péči) odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním
zařízením, je povinna ustanovit odborného zástupce, který musí splňovat podmínky uvedené v odstavci
1. Odborný zástupce musí být v pracovním poměru nebo v obdobném pracovněprávním vztahu k
provozovateli nestátního zařízení, pokud není společníkem obchodní společnosti, která je
provozovatelem, a odpovídá za odborné vedení nestátního zařízení
(odst. 2). Podle
§ 10 odst. 3 písm. a) a
písm. b) zákona o zdravotní
péči je provozovatel nestátního zařízení povinen ke své žádosti o registraci připojit
osvědčení stavovské profesní organizace ustavené zákonem a souhlas orgánu příslušného k registraci s
personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem poskytované zdravotní péče, není-li stavovská
profesní organizace zřízena.
Žalobce je stavovskou (profesní) organizací, která má charakter veřejnoprávní
korporace
a
disponuje vlastními samosprávnými orgány. Nehledě k formě, v níž je zřízen (forma právnické osoby),
je sdružením podle § 3 odst. 1
zákona o ochraně hospodářské soutěže sdružujícím povinně všechny soutěžitele působící na trhu
lékárnických služeb.
Na rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu
§ 3 odst. 1 tohoto zákona
lze přitom nahlížet jako na formálně či neformálně podchycený projev vůle soutěžitelů učiněný
prostřednictvím autority, na kterou sdružení soutěžitelé přenesli oprávnění k jejímu projevu. Úkonem
takových autorit mohou být usnesení výkonných orgánů sdružení, jež mají byť i nepřímo zavazovat
členy sdružení, tak i konkrétní ustanovení ve stanovách, případně v jiných interních předpisech
sdružení. Není přitom rozhodné, zda takové rozhodnutí sdružení je přímo závazné pro členy sdružení
či nikoli, zda je vůči nim vykonatelné pod hrozbou ukládání sankcí či nikoli, zda je výsledkem
konsensu všech členů sdružení či nikoli apod. Podle názoru zdejšího soudu je prvek konsenzu a
koordinace členů sdružení (soutěžitelů) přítomen již v okamžiku, kdy členové sdružení vytvářejí.
Rozhodnutí sdružení pak fakticky nahrazuje projev vůle jednotlivých soutěžitelů ve sdružení.
Rozhodnutí žalobcova představenstva o zamítnutí žádostí o vydání osvědčení k výkonu funkce
odborného zástupce nepochybně jsou rozhodnutími výkonného orgánu žalobce (jedná se tedy o projev
vůle přičitatelný žalobci, který nahrazuje projev vůle jednotlivých soutěžitelů ve sdružení), a
podle názoru zdejšího soudu je tedy lze považovat za rozhodnutí sdružení soutěžitelů; přitom není
rozhodující pojmenování uvedených dokumentů, ale jejich obsahová náplň. Jak již uvedl zdejší soud ve
svém předchozím rozhodnutí v žalobcově věci (rozsudek ze dne 25. 7. 2006, sp. zn.
31 Ca 164/2005), aby se jednalo o zakázané
rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, musí se jednat o takový úkon sdružení, který je přímo zaměřený či
alespoň nepřímo způsobující dopad na soutěžní chování jednotlivých soutěžitelů, tj. musí jít o
takový projev vůle sdružení, který je zaměřený na způsobení určitého předem předvídaného
protisoutěžního následku, popř. který je takový následek alespoň objektivně způsobilý přivodit.
Podle názoru zdejšího soudu z obsahu posuzovaných rozhodnutí žalobcova představenstva
potencialita narušení soutěže jednoznačně plyne. Tím, že žalobce nevydal osvědčení k výkonu funkce
odborného zástupce Mgr. N. a Mgr. K., znemožnil (až do vydání osvědčení po zrušení jeho rozhodnutí
Městským soudem v Praze), aby společnost The Drogerie, a. s., vstoupila na trh lékárnických služeb.
Bez zákonem požadovaného osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce totiž nebylo možné úspěšně
požádat o registraci nestátního zdravotnického zařízení a začít provozovat lékárny. Obě rozhodnutí
představenstva žalobce tak vytvořila bariéru vstupu na trh lékárnických služeb novému soutěžiteli
(společnosti The Drogerie, a. s.). Soud tedy uzavírá, že rozhodnutí žalobcova představenstva o
zamítnutí žádostí Mgr. N. a Mgr. K. o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce byla
zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů podle
§ 3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže, neboť v důsledku nich došlo k zabránění vstupu nového soutěžitele na trh
lékárnických služeb.
Závěr o tom, že v důsledku aplikace § 4 odst. 1 Licenčního řádu v konkrétním případě (např. právě
v případě zamítnutí žádostí o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce Mgr. N. a Mgr. K.)
může dojít k zabránění vstupu soutěžitelů na trh, ostatně deklaroval zdejší soud již ve svém
předchozím rozsudku v žalobcově věci (rozsudek ze dne 25. 7. 2006, sp. zn.
31 Ca 164/2005). Rovněž v tomto rozsudku
potvrdil, že znemožnění vstupu konkrétního soutěžitele na trh představuje možnost narušení
hospodářské soutěže. Zdejší soud poukázal na to, že dokonání jednání znemožňujícího vstup
konkrétního soutěžitele na
relevantní
trh ještě nemusí
a priori
znamenat faktické narušení
hospodářské soutěže, ale může k němu toliko potenciálně vést. Soud tak již v předchozím rozhodnutí v
této věci v podstatě potvrdil správnost a zákonnost závěru žalovaného o tom, že v důsledku zamítnutí
žádostí Mgr. N. a Mgr. K. došlo ke znemožnění vstupu na trh lékárnických služeb společnosti The
Drogerie, a. s., což by mohlo vést k narušení hospodářské soutěže na tomto relevantním trhu. Ani
tuto žalobcovu námitku tak soud nyní důvodnou neshledal. (...)