Vydání 8/2009

Rozhodnutím ze dne 18. 4. 2007 žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 19. 12. 2006. Konstatoval, že žalobci tím, že uzavřeli a plnili zakázanou a neplatnou dohodu o výměně informací, která mohla vést k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření - fáze spořící, porušili v období od 18. 12. 1997 do 30. 6. 2001 zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a v období od 1. 7. 2001 do 30. 4. 2004 zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Toto jednání jim do budoucna zakázal a uložil jim pokuty ve výši specifikované v rozhodnutí. Zakázaného jednání se žalobci dopustili tím, že dne 18. 12. 1997 na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen společně dohodli komplexní systém vzájemné výměny aktuálních statistických přehledů o výsledcích svého podnikání v oblasti stavebního spoření, které si do 30. 4. 2004 s měsíční periodicitou mezi sebou vyměňovali.

Krajský soud v Brně rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 8. 1. 2008 zrušil. Uvedl, že "kartelová dohoda" (v širším smyslu) dle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. je deliktem ohrožovacím, který je dokonán již tehdy, pokud je hospodářská soutěž v důsledku konsenzuálního jednání ohrožena. Taková dohoda však musí vždy splňovat materiální podmínku svého protisoutěžního charakteru. Potencialitu narušení hospodářské soutěže podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. je přitom zapotřebí interpretovat tak, že dohoda je zakázaná tehdy, pokud se vyznačuje takovými znaky mířícími na způsobení negativního efektu na trhu, které snesou kritérium "dostatečnosti" či "podstatnosti" a z pohledu způsobení protisoutěžního efektu též reálnosti. Splnění těchto znaků je dáno buď tehdy, pokud realizovaný konsenzus, k němuž došlo mezi jednotlivými soutěžiteli, přímo míří na existující konkurenční mechanizmy na trhu, nebo tehdy, pokud lze dovodit příčinnou souvislost mezi realizovaným konsenzem a důsledky na existující konkurenční mechanizmy, aniž by takový konsenzus na tyto konkurenční mechanizmy přímo mířil. Pokud tedy není prokázáno faktické narušení hospodářské soutěže, je třeba možnost takového narušení dovozovat z cíle, k němuž takový konsenzus podle okolností jeho vzniku a realizace směřuje. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. je nutno vykládat tak, že zakázané jsou dohody, které hospodářskou soutěž narušují (narušení hospodářské soutěže je jejich výsledkem), a dohody, které mají způsobilost hospodářskou soutěž narušit pro svůj protisoutěžní cíl. Protisoutěžní cíl přitom musí být s dohodou přímo související a ve vztahu k dohodě reálný. Podmínku alespoň potenciálního narušení hospodářské soutěže je přitom třeba pokládat za splněnou tehdy, pokud dohoda vede alespoň ke snížení stupně nejistoty ohledně budoucího chování soutěžitelů na trhu. Protisoutěžní je toliko taková forma koordinace soutěžního chování, která do budoucna vede k vytvoření deformovaných soutěžních podmínek na trhu. Jednotliví účastníci trhu (soutěžitelé) pak neurčují svoji budoucí soutěžní strategii samostatně a vzájemně nezávisle. Žalobci vyměňované údaje však nevypovídají o jejich současné ani budoucí soutěžní strategii. Tyto údaje tedy nejsou reálným základem pro odstranění pochybností nebo snížení nejistoty ohledně budoucího soutěžního chování jednotlivých žalobců. Využití takto získaných údajů mohlo pouze usnadnit soutěžní následování na trhu, což by mohlo vyvolávat když ne benefiční efekt, tak efekt z pohledu vlivu na konkurenční prostředí neutrální. U dohod o výměně statistických informací uzavíraných v horizontále nelze předpokládat, že by koordinace budoucího soutěžního chování byla jejich hlavním cílem. Jejich dopad na hospodářskou soutěž musí být podroben důkladnější analýze, než by tomu bylo u tzv. tvrdých kartelů. Tato analýza musí zahrnovat porovnání možných důsledků dohody - jak dalšího zvýšení transparentnosti trhu, tak reálné míry, v níž by mohla být usnadňována koordinace budoucího soutěžního chování. Přičemž tato míra je nutně dána především charakterem vyměňovaných informací. V souzené věci se žádná z informací nevztahuje k budoucímu působení jednotlivých žalobců na trhu. Nejde ani o informace přímo odhalující budoucí soutěžní chování, ani o informace obsahující citlivé, agregované a dostatečně historické údaje ohledně obchodní strategie, z nichž by bylo možno dovozovat změnu obchodní strategie v budoucnu.

Proti rozsudku brojil žalovaný (stěžovatel) kasační stížností. Uvedl, že výklad § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. provedený soudem odporuje dosavadní judikaturou i odbornou literaturou traktované interpretaci tohoto ustanovení. Zákon č. 143/2001 Sb. je založen na principu potenciální soutěže, takže na jeho základě lze působit i preventivně, a proto není nutné, aby zákonem zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla nebo aby následek fakticky již nastal. Z doslovného znění čl. 81 Smlouvy ES je zřejmé, že potencialita vlivu na společný trh se vztahuje jak na dohody, které mají přímo za cíl narušení hospodářské soutěže, tak na ty, které takový cíl primárně nemají, které však mohou být soutěžně závadné svými následky. Krajský soud tedy pochybil, pokud v souvislosti s výkladem zmíněného ustanovení připustil pouze potencialitu ve vztahu k protisoutěžním cílům dohod. Komunitární (rozsudek Soudního dvora ES ze dne 30. 6. 1966, 56/65, Recueil, s. 337) potvrdila, že podmínka existence cílů či následků protisoutěžního jednání soutěžitelů je splnitelná alternativně, nikoli kumulativně. Bylo též judikováno, že v případě, kdy dohoda mezi soutěžiteli má za cíl narušení soutěže, ať již jde o cíl explicitně vyjádřený či pouze předvídatelný vzhledem k daným skutkovým okolnostem, není nutné zjišťovat její účinky na relevantním trhu. Teprve pokud je zjištěna absence protisoutěžního cíle, je nutno přistoupit k posouzení účinků dané dohody, a to buď reálných, které se již projevily, nebo i potenciálních, pokud nejsou zcela zanedbatelné. Soud zcela nesprávně interpretoval důsledky, které plynou z terminologického rozlišení dohod zakázaných již vzhledem ke svému cíli () a dohod zakázaných vzhledem ke svému účinku (). Dle názoru stěžovatele se v daném případě jednalo o dohodu, která je zakázaná vzhledem k negativním účinkům, přičemž tyto účinky mohou být i jen potenciální. Požadavek, aby v takovém případě byl prokazován protisoutěžní cíl dohody, je v příkrém rozporu s dikcí zákona č. 143/2001 Sb. i Smlouvy ES, s českou i komunitární judikaturou i s logikou, na které stojí zmíněné právní úpravy. Soutěžní teorie odlišuje dva druhy dohod o výměně informací - dohody, které existují jako součást jiné protisoutěžní praktiky podléhající zákonnému zákazu a jsou tudíž zakázané v důsledku oné provázanosti (tzv. ), a samostatné dohody o výměně informací. Tyto dohody sice nejsou považovány za zakázané , nicméně je nelze považovat ani za soutěžně indiferentní. Výměna informací pak může mít účinky interní (pouze mezi účastníky dohody) a externí. Z těchto důvodů je nutno podrobovat takové dohody důkladné analýze s ohledem na konkrétní specifické okolnosti daného případu. Soutěžní orgán zjišťuje, zda vedou či alespoň potenciálně mohou vést k narušení hospodářské soutěže (tedy zda je narušení hospodářské soutěže jejich cílem nebo skutečným či možným účinkem). Soutěžní praxe sestavila soubor kritérií (struktura trhu, typ vyměňovaných informací a frekvence jejich výměny) klíčových pro posouzení dohod o výměně informací z hlediska možnosti jejich dopadu na hospodářskou soutěž. Jak plyne z judikatury komunitárních soudů prokázáním existence v judikatuře popsaných podmínek na relevantním trhu (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. 10. 1994, T-34/92, Recueil, s. II-905, bod 91 a násl., rozsudek Soudního dvora ES ze dne 28. 5. 1998, (C-7/95 P, Recueil, s. I-3111, body 67-67) a rovněž konkrétních vlastností vyměňovaných informací, je naplněn požadavek prokázání potenciálního dopadu dohody na soutěž na relevantním trhu, za předpokladu, že tento dopad není zanedbatelný. Ve správním řízení bylo prokázáno, že předmětný trh je vysoce koncentrovaný a dlouhodobě stabilizovaný s nízkým počtem soutěžitelů. Zároveň se vyznačuje vysokým stupněm transparentnosti, který žalobci mezi sebou záměrně ještě zvýšili uzavřením dohody o výměně veřejně nedostupných informací povahy obchodního tajemství. Přičemž z této dodatečné transparentnosti mohli mít výhodu pouze žalobci. V dané věci tak byla splněna všechna výše uvedená kritéria. Informace si žalobci mezi sebou vyměňovali s měsíční periodicitou, přičemž se nejednalo o informace souhrnné, nýbrž se vztahovaly vždy ke konkrétnímu subjektu a jeho obchodní činnosti v daném období. Šlo tedy o vysoce aktuální informace, potenciálně využitelné jednotlivými soutěžiteli při formování vlastního soutěžního jednání, jejichž využití nadto mohlo vést k narušení soutěže. Žalobci si prostřednictvím pravidelné výměny statistických přehledů vzájemně odkrývali své pozice na trhu a úspěšnost svého podnikání v daném období z hlediska jednotlivých relevantních ukazatelů. Jejich předávání v přehledech umožňovalo též porovnání s výsledky ostatních konkurentů.

Žalobci ve svých vyjádřeních ke kasační stížnosti uvedli, že k tomu, aby byla předmětná dohoda o výměně informací mezi žalobci shledána rozpornou s § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., musela by ve smyslu tohoto ustanovení mít alespoň reálný vliv na budoucí soutěžní chování soutěžitelů. Podmínku potenciálního narušení hospodářské soutěže je třeba pokládat za splněnou tehdy, pokud dohoda vede alespoň ke snížení stupně nejistoty ohledně budoucího chování soutěžitele na trhu. Krajský soud přitom výslovně uznal i pouhou potenciální možnost narušení hospodářské soutěže, ovšem za podmínky, že ze souhrnu okolností vzniku a obsahu samotné dohody bude možné dovozovat, jak budou jednotliví soutěžitelé pravděpodobně na trhu v budoucnu jednat. Výklad podmínky potenciality narušení hospodářské soutěže provedený soudem představuje určitý korektiv a hranici pro bezbřehý výklad potenciality. Opačný výklad by totiž vedl k absurdnímu závěru, že každá dohoda je potenciálně schopna narušit hospodářskou soutěž, přičemž posouzení tohoto narušení by mohlo být vystavěno na teoretických úvahách soutěžního orgánu, jež nemají vůbec reálný základ. Jakékoli hypotézy, na nichž jsou postaveny případné závěry o potenciálním protisoutěžním účinku určité dohody, tak musí být postaveny na reálném základě. Hlavním důvodem, proč bylo rozhodnutí stěžovatele zrušeno, bylo, že informace, vyměňované mezi žalobci na základě dohody o výměně statistických údajů, nebyly reálným základem pro odstranění pochybností nebo alespoň snížení nejistoty ohledně budoucího soutěžního chování jednotlivých žalobců. Předmětem informační výměny v daném případě nebyly ani informace odhalující budoucí soutěžní chování, ani informace odhalující citlivé údaje týkající se obchodní strategie, z nichž by bylo možné dovozovat změnu obchodní strategie soutěžitelů v budoucnu. Co se týče povahy samotné dohody, nevypořádal se stěžovatel se skutečností, že se nejednalo o informace týkající se parametrů konkurenčního boje jednotlivých žalobců, ani o informace ohledně jejich záměrů úprav obchodní politiky, ale výlučně o statistické informace za uplynulé období. Znalost sdělovaných statistických dat nemohla jakkoli odstranit pochybnosti či snížit stupeň nejistoty ohledně budoucího chování konkrétních soutěžitelů. Stěžovatelova hypotéza o rychlém a snadném přejímání obchodních modelů je vzhledem k povaze statistických údajů, k realitě vytváření poptávky v oblasti stavebního spoření, k dlouhodobosti a komplexnosti obchodních politik jednotlivých soutěžitelů, k době případné reakce spotřebitelů a době nutné k realizaci změny obchodní politiky naprosto nereálná. Stěžovatel založil úsudek o potenciálním narušení hospodářské soutěže na spekulativních úvahách a hypotézách bez prokázání reálného základu a náležitého odůvodnění svých závěrů. Pro doložení deliktní odpovědnosti za uzavření a plnění kartelové dohody, byť jde o delikt ohrožovací, nemůže postačovat, že určitý dopad jednání soutěžitelů není podle názoru soutěžního orgánu vyloučen. Musí být prokázána reálná pravděpodobnost takového dopadu, vždy založená na jasné identifikaci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem (třebaže potenciálním).

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.