Vydání 7/2006

Soud se nejprve zabýval námitkami proti vymezení relevantního trhu a proti žalobcovu postavení na něm. Žalobce vůči odběrateli realizoval plnění, které je spjato výlučně s územím, na němž působí; byla-li přitom dodávka tepla a teplé užitkové vody uskutečňována prostřednictvím rozvodů žalobce, pak geografické vymezení relevantního trhu muselo jejich umístění a dosah respektovat. Místo odběru žalobcova plnění odběratelem lze v projednávané věci specifikovat jako odběrní místo na sídlišti ve městě Hlinsko, jež je v katastrálním území Hlinska; žalobce přitom neuvedl žádnou skutečnost, jež by zpochybňovala především závěr žalovaného o tom, že v tomto místě žalobce působil jako dodavatel výlučný, a disponoval tedy takovou tržní silou, jež mu umožňovala chovat se ve značné míře nezávisle na odběrateli. Disputace ohledně otázky, zda žalobce působil pouze na území "sídliště Hlinsko", nebo na území širším, jež žalobce označuje jako "katastrální území Hlinsko", tedy ve světle žalobcova nezpochybněného působení v místě dodávky plnění ve prospěch odběratele, jež je umístěno na sídlišti Hlinsko, kam žalobce plnění dodává v souladu s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu o udělení licence ze dne 6. 6. 2002 i jiným odběratelům a kde jsou podmínky žalobcova působení dané umístěním jeho rozvodného systému dostatečně homogenní, je-li tam zároveň vyloučeno faktické působení jiného soutěžitele, jak soud vyloží níže, nemohou být nikterak rozhodující.

Pokud jde tedy o rozsah zjištěného skutkového stavu v obou stupních správního řízení týkajícího se žalobcova působení na trhu, ten lze vzhledem ke skutečnosti, že ze žalobcova vyjádření vyplynulo, že jeho distribuční síť se nachází v "sídlišti Hlinsko" (žalobce na jednání v rámci správního řízení dne 9. 6. 2004 uvedl, že "působí výlučně v Hlinsku" a že "výtopna byla stavěna pro konkrétní sídliště v Hlinsku"), čemuž odpovídá jediný údaj uvedený v "Seznamu jednotlivých vymezených území k licenci č. 320100065", jež je součástí rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence ze dne 6. 6. 2002, kde je vymezené území specifikováno jako "Sídliště Hlinsko v Čechách, 53901 Hlinsko, okres Chrudim", což je místo, do něhož lze geograficky začlenit i místo dodávky plnění odběrateli, považovat za dostačující. Pokud jde pak o závěr, který žalovaný ohledně geografického vymezení žalobcova působení na trhu učinil, ani ten se s ohledem na konkrétní žalobcův skutek, který je předmětem právního posuzování, nevyznačuje natolik spornými aspekty, jež by mohly přivodit nutnost shledat žalobcovu námitku v tomto směru důvodnou. Geografické vymezení relevantního trhu tu soud tedy aprobuje, a to též s přihlédnutím ke skutečnosti, že i kdyby žalobce působil rovněž v jiném místě v Hlinsku (tj. kdekoli jinde v jeho katastrálním území), pak z jeho vyjádření podaných ve správním řízení ani nyní v řízení před soudem a konečně ani z jiných skutečností vyplývajících ze správního spisu nevyplývá, že by se jeho tržní síla, kterou mohl fakticky projevit ve vztahu s odběratelem, tím mohla jakkoli zmenšit.

Pokud žalobce namítá, že v lokalitě "sídliště Hlinsko" působil i jiný soutěžitel (společnost s ručením omezeným S.), pak k prokázání tohoto tvrzení nenabídl žalovanému ani soudu žádný důkaz. Argumentuje-li žalobce licencí uvedeného soutěžitele na výrobu a rozvod tepelné energie, dokládá-li ji rozhodnutím Energetického regulačního úřadu a dovozuje-li, že uvedený soutěžitel mohl smlouvy s odběrateli též uzavírat, tyto skutečnosti důkazem faktického působení uvedeného soutěžitele na trhu nejsou. Samo prokázání oprávnění ke vstupu na trh, pokud by důkazy v tomto směru měly být provedeny, by sice mohlo znamenat odstranění překážky administrativní ke vstupu do části území, na němž působí i žalobce, neodstraňuje však zejména překážku technickou; žalobce neuvádí, že by uvedený soutěžitel skutečně s nabídkou na dodávku substitutu k žalobcovu plnění na trh vstoupil, a vytvořil tak podmínky pro srovnání plnění žalobce a uvedeného soutěžitele k žalobci v postavení konkurenčním, ani neuvádí, že by k tomu měl uvedený soutěžitel zajištěny takové podmínky technického charakteru, které by mu umožnily poskytnout odběrateli bezodkladně substituční plnění k plnění žalobcově. Při zohlednění síťového způsobu distribuce žalobcova plnění není zpochybněn závěr žalovaného ve spojení se závěrem správního orgánu prvního stupně, podle něhož žalobce dodává tam, kam nedodávají lokální kotelny. Žalobcovo plnění, resp. jeho nabídka, není plněním ani hypoteticky paralelním ve vztahu k plnění jiných subjektů, jež by se vyznačovalo možností odběratelovy volby. Neměl-li odběratel takovou možnost, faktickému konkurenčnímu tlaku uvedeného soutěžitele žalobce vystaven nebyl. Již ze samotných doktrinálních východisek kontroly zneužívání tržní moci je třeba odmítnout rovněž žalobcem namítanou relativizaci jeho postavení z toho důvodu, že by sám odběratel mohl v období od února 2003 do září 2003 vybudovat vlastní zdroj tepelné energie. Nehledě ke vstupním finančním nákladům, časové náročnosti a k administrativním bariérám vstupu na trh by přijetím a zobecněním takového argumentu bylo možno vždy tvrdit, že potenciálním konkurentem každého dodavatele je odběratel sám, rozhodne-li se zboží nepoptávat, ale sám je pro vlastní potřeby vytvářet; principiální nepřijatelnost takového závěru je zřejmá.

Nepůsobil-li tedy v místě, kde odběratel mohl fakticky plnění od žalobce převzít, jiný soutěžitel (žádné faktické působení jiného soutěžitele, které by na žalobce vyvíjelo jakýkoli konkurenční tlak, ve správním řízení prokázáno nebylo a žalobce je ani nyní v řízení před soudem neuvádí), a není-li ze shora uvedených důvodů území, kde žalobce výlučným postavením disponoval, třeba vymezit jinak, než učinil žalovaný ve spojení s rozhodnutím vydaným v prvním stupni správního řízení, lze mít i existenci dominantního postavení žalobce za prokázanou. Za situace, kdy ve zkoumaném období na trhu fakticky nepůsobil jiný soutěžitel, od něhož by pro odběratele přicházelo v úvahu odebírat plnění, jež by mohlo být substitutem žalobcova plnění, nemohou existovat skutečnosti, jež by žalobcovo výrazně dominantní postavení mohly zpochybnit. Tržní síla soutěžitele podle § 10 odst. 1 zákona je multikriteriální veličinou; podle § 10 odst. 2 zákona je přitom posuzována vždy podle tržního podílu příslušného soutěžitele (hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží) a dále pak podle dalších kritérií, jež jsou v § 10 odst. 2 zákona demonstrativně uvedena. Je-li přitom prokázán tržní podíl ve výši 100 %, jímž soutěžitel disponuje po delší časové období, pak posouzení ostatních kritérií uvedených v § 10 odst. 2 zákona, stejně jako případných kritérií dalších, do uvedeného demonstrativního výčtu nezahrnutých, nemůže vést k závěru opačnému, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle § 10 odst. 1 zákona; za této situace tedy není třeba trvat na jejich toliko formálním posuzování a existenci dominantního postavení lze mít za prokázanou. Ani tuto žalobcovu námitku neshledává soud důvodnou.

Důvodnými nejsou ani námitky směřující do hmotněprávního posouzení žalobcova jednání. Soud při jejich posouzení vyšel ze základních postulátů, na nichž je doktrína zneužití tržní moci vystavěna a zejména Evropským soudním dvorem v prostředí aplikace sice komunitárního práva, věcně však obdobného právní úpravě podávané z § 10 a § 11 zákona, již konstantně potvrzována. Samotná existence dominantního postavení se, jak již soud shora podal, posuzuje podle tržní síly příslušného soutěžitele. Tato tržní síla přitom musí být tak velká, že umožňuje subjektu s takovou tržní mocí chovat se na relevantním trhu ve značné míře nezávisle, mimo jiné na spotřebitelích. Právě možnost soutěžitele při volbě strategie jeho soutěžního chování a vystupování na trhu jednat zcela nebo z velké části bez ohledu na případné reakce ze strany spotřebitelů je často základním identifikačním znakem dominantního postavení; soutěžitele disponujícího takovým postavením tento stav může svádět k praktikám, jež by jinak v konkurenčním prostředí byly nemyslitelné, neboť spotřebitel by v konkurenčním prostředí, v němž by takovou možností fakticky disponoval, přestal plnění od uvedeného soutěžitele odebírat (jde-li v právě projednávané věci o přerušení dodávek odběrateli ze strany dodavatele disponujícího dominantním postavením) a začal by jemu substituovatelné plnění odebírat od jiného dodavatele, soutěžitelova konkurenta, resp. by přinejmenším zahájil kroky směřující k jeho kontraktaci.

Zjednodušeně řečeno podstata zneužití dominantního postavení spočívá v chování soutěžitele disponujícího dominantním postavením, které může realizovat právě proto, že dominantním postavením disponuje; pokud by totiž takovým postavením nedisponoval, k takovému chování by nemohl přistoupit, neboť by se nutně musel obávat negativních reakcí svých odběratelů, v krajním případě spočívajících až ve změně dodavatele. V dobře fungujícím tržním prostředí by utrpěl újmu dodavatel sám, neboť jeho místo na trhu by rychle pokryli jiní dodavatelé, a to jak ti, kteří na trhu již působí, tak ti, kteří na trh mohou za absence významných zejména technických, finančních či administrativních bariér vstoupit. Protože se takového jednání dopouští dominantní soutěžitel na trhu, kde je konkurence výrazně omezena, neboť silní konkurenti schopní pružně zareagovat na výpadek v dodávkách na trhu nejsou přítomni a možnosti příchodu nových soutěžitelů na trh jsou omezeny existencí nejrůznějších překážek vstupu, v daném případě právě shora uvedených, má takové jednání za následek nedostatek poptávaného zboží na trhu, resp. nedostatek dodavatelů způsobilých takové zboží odběrateli dodat. To v situaci, kdy odběratel nemá z důvodů, jež nelze přičítat k jeho tíži (tu výpověď smlouvy ze strany dodavatele z důvodů majetkových změn, které u něj nastaly), uzavřenou smlouvu s dodavatelem, jej staví před rozhodnutí buď odebírat zboží za podmínek mu nově navrhovaných, anebo o možnost odběru takového zboží přijít, neboť alternativního dodavatele nemá. Právě tato situace přináší dominantnímu dodavateli výhodu, jíž by bez existence svého dominantního postavení nedisponoval; jde přitom o projev zneužití tržní moci.

Shora uvedené soud aplikoval na právě projednávanou věc. Sám žalobce potvrdil, že dodávku pro odběratele nerealizoval, ač tak s ohledem na venkovní teplotu činit měl; potvrdil rovněž, že neuskutečnění dodávek souviselo s průběhem a výsledkem kontraktačního jednání ohledně nové smlouvy mezi žalobcem a odběratelem, který nesouhlasil se zněním smlouvy vzhledem ke změně v oblasti konstrukce tvorby ceny za žalobcovo plnění, již by měl odběratel žalobci nově platit; konstrukce tvorby ceny, kterou žalobce zvolil s ohledem na svoje již existující finanční závazky, považoval odběratel pro sebe za méně výhodnou oproti té, jež vyplývala z předchozí, v té době již vypovězené, smlouvy. Ke kontraktaci nové smlouvy došlo přitom poté, kdy účinnost předchozí smlouvy žalobce jednostranně výpovědí ukončil, a to dle textu výpovědi nikoli z důvodů přičitatelných k tíži odběratele, ale z důvodů stojících výlučně na straně žalobce ("majetkové změny, které u žalobce nastaly"). Soud tu za podstatné považuje, že žalobce v době, kdy se nyní posuzovaného jednání dopustil, je nedával do souvislosti s porušením smluvních závazků ze strany odběratele; deklarovaným důvodem tu podle dokladu o uzavření přívodu, k němuž došlo dne 27. 8. 2003, byla skutečnost, že odběratel neměl uzavřenou se žalobcem smlouvu. Tohoto úkonu bylo zároveň údajně využito k hledání úniku topné vody z rozvodu (vše na č. l. 55, 56 a 65 správního spisu). Za situace, kdy žalobce nezpochybnil skutečnost zjištěnou Státní energetickou inspekcí (č. l. 54 správního spisu), podle níž sice hledání místa úniku topného média bylo žalobcem objednáno, avšak v jiném místě, než ve kterém došlo k přerušení dodávek odběrateli, přitom obě takto odlišná místa žalobce do žádné věcné souvislosti ani jinak vzájemně nestaví, a kdy samotné hledání úniku topné vody z rozvodu nebylo důvodem pro přerušení, ale přerušení bylo k takovému hledání využito, zbývá jediný žalobcův důvod: neexistence smlouvy a nesouhlas odběratele s novým žalobcovým návrhem. Takovou neexistenci však způsobil sám žalobce, jak již shora uvedeno, a sice výpovědí předchozí smlouvy z důvodů jiných než přičitatelných k tíži odběratele. Přestože žalobce zasílal upomínky odběrateli o zaplacení dlužných záloh, výpověď smlouvy takovým porušením závazků odběratele odůvodněna nebyla. Nic na tom nemění skutečnost, že žalobci lze přisvědčit v jeho tvrzení, že sankce, k níž přistoupil, je obsažena již v předchozí smlouvě ze dne 1. 1 .2002. Nedával-li tedy žalobce přerušení dodávek odběrateli do souvislosti s porušením jeho povinností (zejména platebních) a přistoupil-li k němu poté, kdy z důvodů přičitatelných nikoli k tíži odběratele vypověděl smlouvu a požadoval uzavření nové, na jejíž návrh odběratel z důvodu tvrzené nevýhodnosti nehodlal přistoupit, má žalobcovo jednání všechny shora uvedené znaky projevu zneužití jeho tržní moci. Nemůže tu proto uspět žalobcovo tvrzení, že to žalobci formálně umožňoval energetický zákon či smlouva, v té době již neúčinná, a soud uzavírá, že právní závěr ohledně porušení § 11 odst. 1 zákona nebyl žalovaným učiněn nesprávně. Důvod, jenž by objektivně ospravedlňoval žalobcovo jednání, tu s ohledem na právě uvedené okolnosti skutečně absentoval.

Napadené rozhodnutí není vystavěno na tom, že by žalobce přerušení dodávek odběrateli neoznámil, přitom nemohou-li za shora popsaných skutkových okolností ani formální důvody podávané ze zvláštního právního předpisu (tu energetického zákona) zhojit protisoutěžní charakter žalobcova jednání, není z pohledu projednávané věci jakkoli žalobcova námitka, podle níž žádná notifikační povinnost žalobci nesvědčila.