Vydání 6/2005

Podle § 1 odst. 1 zák. č. 63/1991 Sb. je účelem zákona ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a výkonů (dále jen „zboží“) proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování (dále jen „narušování“). Monopolní nebo dominantní postavení nesmí být soutěžitelem zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu.

V rozhodnutí Úřadu v I. stupni se objevuje prakticky jediná zmínka o konkrétní částce, a to v souvislosti s doporučením „stanovit ceny za hovory do Českého Mobilu vyšší než pro hovory do Eurotelu, aby byly pokryty tyto nejistoty a rizika o 1 Kč pro všechny tarify“. Přitom právě rozbor této skutečnosti, naznačený v rámci obsahu spisu, považuje soud za rozhodující. Žalobce namítá, že některé z nákladů, kterými v průběhu správního řízení argumentoval, správní orgán v I. stupni akceptoval, a také oprávněně klade otázku, zda má výše zákaznické ceny účtované za hovory do sítě Českého Mobilu vliv na objem odchozího provozu ze sítě žalobce do sítě Českého Mobilu před sjednocením výše cen a po něm.

(...) Nejvyšší správní soud považuje za přínosné, jestliže Úřad postupuje při výkonu své pravomoci zdrženlivě, aniž podceňuje roli trhu, a při vědomí, že jeho primárním úkolem není tvorba podmínek pro hospodářskou soutěž, nýbrž ochrana hospodářské soutěže. V posuzovaném případě existuje pochybnost, že tento princip byl dodržen a že vskutku byl vstup na trh novému soutěžiteli ztížen. Ve spisu je založen propočet újmy zákazníků žalobce a v rámci tohoto výpočtu je zřejmé, že Úřad uznal za oprávněné pro období tranzitu hovorů přes síť Českého Telecomu zvýšení nákladů za směrování na Český Telecom ve výši 0,30 Kč/min a zvýšení nákladů za směrování do jednoho uzlu 0,35 Kč/min, celkem 0,65 Kč/min, a dále pro období přímého propojení sítí pouze zvýšení nákladů za směrování do jednoho uzlu ve výši 0,35 Kč/min.

Pokud samotný Úřad uznává na jedné koruně, o niž se cena zvýšila, za oprávněnou částku v rozmezí 0,35 až 0,65 Kč, neshledává soud důvod považovat to bez dalšího za překážku vstupu na trh a za narušení hospodářské soutěže. Celé dokazování, ale konečně i argumentace žalobce v průběhu správního řízení jsou vedeny tak, jako by v prvé řadě šlo o stanovení ceny, za kterou lze v oboru podnikat. Tak tomu ale není a ani být nemůže. Role Úřadu primárně nespočívá ve tvorbě cenové politiky ani nenahrazuje nefunkční obchodní vztahy; nesupluje ani organizace vystupující na ochranu spotřebitele. Jeho úkolem je zasáhnout ve prospěch funkčního a férového trhu tam, kde je hospodářská soutěž ohrožena. Úřad musí rozpoznat, kdy nedochází k narušení soutěže, byť jsou formální znaky naplněny, resp. kdy není třeba zásahu, neboť se jednání na kvalitě soutěžního prostředí neprojeví. V daném případě podle názoru Nejvyššího správního soudu chyběl dostatečný argument, který by prokázal, že zvýšení ceny služby o 1 Kč narušilo prostředí trhu mobilní telefonie. Ve zvýšení ceny průměrně o 50 haléřů, které Úřad neuznal jako oprávněné, neshledává soud překážku pro vstup na trh, který se vyvíjí tak dynamickým způsobem, včetně obecné poptávky po těchto službách. Pouze tato rovina je pro posouzení, zda Úřad má zasáhnout či nikoli, rozhodující a otázka oprávněně vytvořené ceny, jakož i újmy, je doprovodným aspektem. Zákon o ochraně hospodářské soutěže chrání primárně soutěžní prostředí, až ve druhém plánu soutěžitele či spotřebitele; k jejich ochraně slouží jiné právní instituty. Marketingová strategie Českého Mobilu šla svou cestou a nic nesvědčí pro to, že právě suma 50 haléřů měla vliv na jeho vstup na trh. Pokud byl Úřad v pokušení rozhodnout věc takovým způsobem z toho důvodu, že tak rozhodl věc mobilního operátora Eurotel (vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 2A 12/2002-OL), pak soud připomíná, že každý z obou případů posuzoval Úřad samostatně a jednání ve vzájemné shodě neprokázal. Proto musí být samostatně posuzovány i důsledky jednání tohoto soutěžitele – tedy zda se projevily či mohly projevit negativním dopadem na trh. Úřad se pečlivě zabýval okolnostmi tvorby ceny ze strany žalobce, avšak nezohlednil skutečný dopad postupu žalobce, tj. zda neoprávněné zvýšení ceny o cca 50 haléřů mělo sílu Český Mobil zastavit nebo významně zbrzdit při vstupu na trh. Rozhodnutí vychází z faktu neoprávněného rozdílu ceny a přímo z něj dovozuje zneužití dominantního postavení. V podobě je tato úvaha samozřejmě doktrinálně správná, avšak promítnuta do reálných čísel zdá se být problém spíše . Nejde o násobky hodnot, jež by nezanechávaly pochybnosti o schopnosti ztížit dalšímu konkurentovi přístup na trh, nýbrž jde o cenové zvýšení, jež se nikterak nevymyká běžnému pohybu cen na trhu (srov. Energie: P. Hájková, 5. 1. 2004, finance.centrum.cz).

Pro samotný Úřad může být zadostiučiněním vědomí, že teprve prokázání nastalého či možného ohrožení trhu dává smysl podrobnému zjišťování příčin, které k tomu vedly. Jestliže tedy má být ve smyslu § 1 odst. 1 zákona považována za účel zákona ochrana hospodářské soutěže na trhu proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování, pak za základ je třeba považovat právě zjištění, že k takovému narušení soutěže skutečně došlo, a to v materiálním, nikoli jen formálním smyslu. Soud se domnívá, že nelze rezignovat na očividnou schopnost trhu vypořádat se s řadou negativních jevů bez zásahu státu, který je třeba vnímat jako mezní řešení, pokud je zřejmé, že trh sám není schopen situaci zvládnout. Nelze tedy přeceňovat úlohu státních zásahů do ekonomiky a současně podceňovat schopnosti trhu. Je třeba neustále hledat a upřesňovat pravidla, která napomohou při hledání hranic, kdy je intervence státu nezbytná a kdy se bez ní lze obejít. Nejvyšší správní soud, vycházeje z respektu k ústavní svobodě podnikání, dává tímto rozhodnutím najevo, že není ochoten přisvědčit každému zásahu státu, aniž by zvažoval jeho účelnost, přiměřenost a nezbytnost. Soud se proto v daném případě neztotožnil s touto intervencí státu: nepovažoval ji za důvodnou, neboť Úřadem neuznané zvýšení zákaznické ceny za jednu minutu volání v průměru o 50 haléřů nebylo provázeno konkrétním důkazem o ztížení přístupu Českého Mobilu na trh, což s ohledem na tuto malou částku soud považuje za nutné.