Vydání 5/2009

Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 8. 9. 2005 bylo zastaveno správní řízení ve věci vydání cestovního pasu žalobci, neboť neprokázal pravdivost rodného čísla s koncovkou 229 uvedeného v jeho žádosti o vydání cestovního pasu.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný však odvolání dne 14. 11. 2005 zamítl a potvrdil správní rozhodnutí I. stupně.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobce ohradil žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 9. 2007 zamítl. Konstatoval, že pravdivost údajů uváděných v žádosti o vydání cestovního dokladu se prokazuje doklady podle zvláštních právních předpisů, v případě rodného čísla je tímto předpisem zákon o evidenci obyvatel. Rodná čísla jsou vedena Ministerstvem vnitra v registru rodných čísel jako neukončený, nepřetržitě funkčně přístupný přehled dat s výlučnou informační hodnotou. Registr rodných čísel je přitom součástí informačního systému evidence obyvatel, který pro výkon státní správy na úseku cestovních dokladů využívají příslušné správní orgány, a to včetně údaje o rodném čísle žadatele o vydání cestovního dokladu podle § 30 odst. 3 písm. e) zákona o cestovních dokladech. Krajský soud shledal, že správní orgány postupovaly v projednávané věci v souladu se zákonem, jestliže ohledně rodného čísla žalobce vycházely z údaje o rodném čísle vedeném v registru rodných čísel, resp. v informačním systému evidence obyvatel. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že podle § 15 zákona o evidenci obyvatel je dokladem o přiděleném rodném čísle mimo jiné rodný list a občanský průkaz, které jsou ze zákona veřejnými listinami, u nichž platí vyvratitelná právní domněnka o jejich pravosti a pravdivosti. Pravdivost údaje o rodném čísle žalobce s koncovkou 229 v jeho rodném listu a občanském průkazu byla vyvrácena údajem o rodném čísle s koncovkou 225 vedeném u žalobce v registru rodných čísel, který má ze zákona přednost před údaji uvedenými v jiných dokladech. Správní orgány jsou podle soudu povinny vycházet z údajů uvedených v informačním systému evidence obyvatel, správní orgán prvního stupně navíc ověřil správnost rodného čísla žalobce dotazem na Ministerstvo vnitra, které ve sdělení ze dne 8. 8. 2005 potvrdilo, že žalobce má v registru rodných čísel přiděleno rodné číslo s koncovkou 225. Ministerstvo vnitra je přitom jediným orgánem, který je oprávněn ověřit správnost údaje o rodném čísle. Soud konstatoval, že pravdivost rodného čísla s koncovkou 229 uvedeného v žádosti o vydání cestovního pasu ze dne 26. 5. 2004 byla vyvrácena, správní orgán prvního stupně v souladu se zákonem řízení přerušil a stanovil žalobci lhůtu 15 dnů k prokázání pravdivosti údaje o rodném čísle s koncovkou 229. Žalobce měl podle § 17b zákona o evidenci obyvatel možnost požádat Ministerstvo vnitra o ověření rodného čísla a uplatnit své námitky týkající se nesrovnalostí s jeho rodným číslem, což ovšem neučinil. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že pouze tímto způsobem lze podle platné právní úpravy ověřit správnost či nesprávnost údaje o rodném čísle v registru rodných čísel, resp. ověřit, že nositeli rodného čísla bylo přiděleno chybné rodné číslo nebo rodné číslo současně přidělené jinému nositeli. Krajský soud uzavřel, že správní orgán prvního stupně nepochybil, jestliže v daném případě podle § 21 odst. 3 zákona o cestovních dokladec zastavil řízení o vydání cestovního pasu žalobci, rovněž tak nepochybil žalovaný, pokud za této situace zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Zdůraznil, že je nutno brát v potaz váhu veřejné listiny, přičemž rodné číslo s koncovkou 229 používal v občanském průkazu do roku 2003 a v cestovním pasu do roku 2004. Občanský průkaz mu byl vystaven po řádném ověření rodného čísla, kterému v roce 1993 předcházela výzva Policie České republiky. Žalovaný podle stěžovatele nepostupoval v souladu s právními předpisy, při zjištění nesouladu v údajích v cestovním pase byl povinen postupovat podle § 21 zákona o cestovních dokladech. Stěžovatel vytkl Magistrátu města Ostravy, že při zjištění nesourodosti rodného čísla v jeho osobních dokladech s údaji v informačním systému evidence obyvatel nezahájil řízení o odstranění nesouladu, ačkoliv je pro Ministerstvo vnitra zpracovatelem těchto údajů. Magistrát města Ostravy je proto podle stěžovatele . Doklad vystavený Ministerstvem vnitra nemá podle stěžovatele žádný právní význam, neboť uvádí tvrzení, že mu bylo Českou správou sociálního zabezpečení přiděleno rodné číslo s koncovkou 225. Stěžovatel poukázal na právní předpisy, z nichž přidělování rodných čísel vycházelo, a konstatoval, že tento úřad nikdy nemohl kompetenčně zasahovat do tvaru jeho rodného čísla. O případné změně rodného čísla by podle stěžovatele musela vědět především Okresní správa sociálního zabezpečení v Ostravě. Podle stěžovatele je nesporné a bylo prověřeno, že v roce 1993 byl v ISEO veden pod rodným číslem s koncovkou 229. Ustanovení § 17b zákona o evidenci obyvatel užil krajský soud účelově. Magistrát města Ostravy měl podle stěžovatele prověřit údaj v ISEO podle § 8a tohoto zákona a Ministerstvo vnitra bylo povinno vydat rozhodnutí o řešení tohoto nesprávného údaje. Stěžovatel konstatoval, že jeho žádost o vydání cestovního pasu byla naprosto v souladu s právními předpisy a údaje zapsané v žádosti doložil. Česká správa sociálního zabezpečení měla podle stěžovatele jen velmi omezené pole působnosti v oblasti přidělování rodných čísel; do 1. 1. 2003 mohla přidělovat rodná čísla jen osobám uvedeným v § 5 písm. a) až d) vyhlášky č. 55/1976 Sb., přičemž stěžovatel nesplňoval kritérium bodu b). Toto kritérium ovšem ani splňovat nemusel, neboť má rodné číslo plně čitelně uvedeno ve všech třech následných dokladech. Česká správa sociálního zabezpečení tedy nerespektovala platné právní předpisy a bez ohledu na předepsaný právní postup bez vědomí ČSÚ zasílala lidem doklady o přidělení rodných čísel bez právní hodnoty a bez předepsaného razítka ČSÚ. Stěžovatel podotkl, že od 1. 1. 2003 přiděluje rodná čísla Ministerstvo vnitra, v registru jsou však vedena i rodná čísla přidělená před účinností zákona č. 133/2000 Sb., z čehož podle stěžovatele vyplývá, že došlo k porušení zákona, neboť je v ISEO veden pod rodným číslem, které mu nikdy nebylo přiděleno. Tento údaj byl tedy nezákonně změněn, neboť minimálně do roku 1994 byl stěžovatel v registru veden pod rodným číslem s koncovkou 229. Stěžovatel současně namítal porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, a zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem vzájemných vztahů § 15 a § 17 zákona č. 133/2000 Sb., učiněným krajským soudem. Konstatoval, že § 17b se použije pouze v případě, kdy nositel nebo jeho zákonný zástupce získá pochybnosti o tvaru rodného čísla. Takovou pochybnost stěžovatel ani jeho zástupce nepocítili a pravdivost rodného čísla s koncovkou 229 je zcela prokázána veřejnými listinami, na něž odkazuje § 15 zákona. Stěžovateli tedy nevyvstal důvod podávat žádost o ověření rodného čísla. Stěžovatel zdůraznil, že jeho rodné číslo je buď správné, nebo duplicitní a nesprávné, a proto se přidělí číslo nové. Zákon však nepřipouští rozporovat váhu veřejných listin. Sdělení Ministerstva vnitra není možné považovat za ověření tvaru rodného čísla ve smyslu zákona, není ani novým přidělením rodného čísla.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelem předložené doklady obsahovaly nesprávný údaj z důvodu chybného zápisu rodného čísla na rub rodného listu a následného přepisu do dalších dokladů. Rodné číslo stěžovatele vždy obsahovalo koncovku 225, nejedná se o duplicitně vedené rodné číslo jako v jiných případech, kdy je z tohoto důvodu nutné provést změnu rodného čísla podle § 17 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel. Magistrát města Ostravy podle názoru žalovaného učinil všechny kroky potřebné k ověření správnosti tvaru rodného čísla. V § 17b odst. 2 zákona o evidenci obyvatel je výslovně stanoveno, že Ministerstvo vnitra sdělí potřebnou informaci o správnosti rodného čísla, zákon zde nestanoví zvláštní formu tohoto aktu. Žalovaný zdůraznil, že současná právní úprava nezná jiný způsob jak zjistit, zda bylo určité rodné číslo občanovi přiděleno, či nikoliv než ověřit jeho správnost dotazem na Ministerstvo vnitra. Závěr správce registru rodných čísel je proto pro správní orgán zásadním důkazem při posuzování správnosti tvaru rodného čísla stěžovatele.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.