697/2005
Důkazní prostředky v daňovém řízení a protokol o místním šetření
Ejk 26/2005
Daňové řízení: důkazní prostředky; protokol o místním šetření
k § 12 a § 15 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Protokol o místním šetření (§ 12 a § 15 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) nesplňuje požadavky na řádný důkazní prostředek, jsou-li v něm zaznamenána zjištění, která byla učiněna u daňového subjektu odlišného od žalobce (jiné společnosti), a není přitom zřejmé, které z tvrzení v protokolu uvedené je tvrzením pracovníka této společnosti a které je vlastním zjištěním pracovníka dožádaného správce daně učiněným na základě předloženého účetnictví a dalších podkladů, přičemž navíc chybí i údaj o rozsahu předloženého účetnictví. Stejně vážnou chybou je pak i to, nelze-li z protokolu seznat, jakým způsobem toto místní šetření vůbec probíhalo, zda pracovník uvedené společnosti byl vyslechnut, a šlo tak o jeho výpověď jako svědka či jako pověřeného zástupce společnosti, či naopak zda podával vysvětlení.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, čj. 10 Ca 239/2003-102)
Věc:
Společnost s ručením omezeným L. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů právnických osob.Finanční úřad pro Prahu 4 dodatečným platebním výměrem ze dne 7. 6. 2000 žalobci vyměřil za část zdaňovacího období roku 1995 daň z příjmů právnických osob ve výši 1 382 110 Kč.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 11. 2001 zamítl odvolání žalobce proti výše uvedenému dodatečnému platebnímu výměru. Dle § 36 odst. 1 daňového řádu je správce daně povinen ověřovat a zjišťovat všechny údaje a další skutečnosti rozhodné pro správné a úplné vyměření daně, a protože u žalobce vznikly pochybnosti o účtování se společností s ručením omezeným H., byl 16. 12. 1999 vyzván v souladu s § 36 a § 31 odst. 9 d. ř. k předložení smluv a dalších podkladů, na základě nichž bylo účtováno. Dále na základě dožádání Finančního úřadu pro Prahu 9 provedl místně příslušný správce daně ve věci místní šetření dle § 15 d. ř. u společnosti H. Žalobce pak na základě výzvy předložil písemnosti dokládající pokračování spolupráce s danou společností. Tyto písemnosti neosvědčil správce daně jako důkaz zdůvodňující předmětné účtování a na základě provedeného místního šetření zjistil, že částka byla žalobci poukázána 30. 11. 1995 jako úhrada makléřského poplatku, na jehož výplatu mu vznikl nárok po realizaci jím sjednané kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze 14. 7. 1995 mezi Jaroslavem a Richardem S. a společností H. Zplnomocněný zástupce této společnosti do protokolu ze dne 11. 4. 2000 uvedl, že spolupráce s žalobcem probíhala na základě objednávky z 19. 3. 1995 a prodloužení objednávky (na rok 1998 a 1999), ale tato spolupráce se týkala jiných zakázek než uvedené kupní smlouvy, za jejíž zprostředkování byla uhrazena předmětná částka, o které společnost H. neúčtovala jako o poskytnuté záloze.
Žalobce se žalobou podanou dne 11. 2. 2002 k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného. Kromě hmotněprávních námitek poukázal na to, že žalovaný porušil právo daňového subjektu na přítomnost při jednání, jak to vyplývá z protokolu z 11. 4. 2000 provedeného u dožádaného správce daně, který je ve spise založen a jemuž žalovaný přiznává důkazní význam.
Žalovaný k tomu uvedl, že v době, kdy bylo dané řízení konáno a kdy byl protokol vyhotoven, nepřevládal výklad, podle nějž u takového místního šetření musí být zástupce daňového subjektu přítomen: ke změně postoje, resp. výkladu procesních náležitostí takového postupu, došlo až následně. V době, kdy místní šetření takto probíhalo, to nebylo běžnou praxí. Ve spisu skutečně není doklad o tom, že osoba poskytující informace za společnost H. do protokolu prokázala, že je osobou oprávněnou za tuto firmu jednat; žalovaný se nicméně domnívá, že tato skutečnost nemá vliv na výsledek rozhodnutí ve věci.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2001 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V daném případě správce daně, vázán ustanovením § 36 odst. d. ř., přistoupil k ověření úplnosti a správnosti účetnictví žalobce ve smyslu § 31 odst. 8 písm. c) téhož zákona, a to prostřednictvím dožádání místně příslušného správce daně. Jako důkazního prostředku, kterým je prokázána nesprávnost účetnictví žalobce a vyvrácena jeho tvrzení (včetně dokladů předložených žalobcem dle výzev ke splnění povinnosti plynoucí mu z ustanovení § 31 odst. 9 d. ř.), použil zjištění z protokolu o místním šetření ze dne 11. 4. 2000, provedeného podle § 15 d. ř.
Podle § 15 odst. 8 d. ř. sepíše o místním šetření pracovník správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Institut protokolu či úředního záznamu upravují ustanovení § 12 a § 13 téhož zákona. Z nich je pak zřejmý rozdíl mezi těmito úkony prováděnými správcem daně – předně ten, že protokol se sepisuje o ústním jednání, tedy i tehdy, pokud k němu došlo při místním šetření. Je-li součástí ústního jednání vyjádření poučených osob, a to osob odlišných od daňového subjektu, ohledně jehož daňové povinnosti je šetření vedeno, je nutno dovodit, že k takovému vyjádření má právo se daňový subjekt vyjádřit, a to buď přímo při tomto jednání, nebo následně, jestliže k jeho vysloveným pochybnostem bylo tyto osoby vyslechnuty.
Soud je toho názoru, že protokol o místním šetření z 11. 4. 2000 nesplňuje požadavky na řádný důkazní prostředek, a to s ohledem na vypovídací hodnotu. Jsou v něm zaznamenána zjištění, která byla učiněna u společnosti H., a přitom není zřejmé, které z tvrzení je tvrzením pracovníka této firmy Ing. P. a které vlastním zjištěním pracovníka dožádaného správce daně na základě předloženého účetnictví a dalších podkladů a v jakém rozsahu bylo toto účetnictví předloženo. Z tohoto protokolu pak nelze seznat, zda Ing. P. byl vyslechnut, a šlo tak o jeho výpověď jako svědka, nebo pověřeného zástupce daňového subjektu a v jaké funkci, či podával vysvětlení, tj. jakým způsobem toto místní šetření vůbec probíhalo. Při svědeckém výslechu by muselo být zachováno právo žalobce na to, aby tomuto svědkovi, resp. této osobě, mohl klást otázky a mohl se vyjádřit i k jeho tvrzením. Rovněž tak má právo na to, aby se mohl vyjádřit nejen k zjištěním dožádaného správce daně, ale i k podkladům, z nichž byla tato zjištění učiněna, přičemž součástí spisu, resp. protokolu, v dané věci se stala toliko kupní smlouva z 14. 7. 1995. Není proto v souladu se zákonem, aby stěžejní důkaz, na němž je založen závěr žalovaného o tom, že uvedená částka nebyla zálohou na základě objednávky z 19. 3. 1995, ale že došlo ke splnění samostatného, jiného závazku žalobce, a že smluvní partner žalobce to potvrdil a doložil svým účetnictvím, stál na důkazním prostředku takto nedostatečném. Je nesporně nutné vycházet z řádného a úplného zjištění provedeného u společnosti H. a v rámci dokazování dle § 31 d. ř. provést úkony správce daně tak, aby jejich určitost a srozumitelnost i původ těchto zjištění byl nezpochybnitelný. Nelze například přehlédnout, že v protokolu se udává, že předmětná částka je součástí pořizovací ceny pozemků zapsaných v k. ú. Praha 9 – Černý Most; předmětem smlouvy z 14. 7. 1995, která je přílohou protokolu, byl však převod pozemků v k. ú. Horní Počernice.
(thá)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.