Vydání 9/2008

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se žalovanou a s Krajským soudem v Praze, že požadované zvýšení procentní výměry starobního důchodu stěžovateli nenáleží. Stěžovatel si totiž nesprávně vykládá pojem "souběh nároků na důchody a jejich výplatu" podle § 58 zákona, jakož i formulaci užitou v ustanovení § 3 odst. 2 nařízení vlády "".

Zákon o důchodovém pojištění připouští některé typy souběhů nároků na důchody, resp. souběhy nároků na jejich výplatu, jiné typy souběhů však vylučuje. Ustanovení § 58 vychází z principu, že při souběhu nároků na výplatu dvou či více důchodů stejného druhu nebo stejného typu náleží důchod jediný, zatímco při souběhu nároků na výplatu dvou či více důchodů různého typu náleží především (s jistou modifikací) důchod vyšší (nejvyšší) v plné výši a z dalšího jen určitá část. Typem důchodů se přitom rozumějí po rozdělení šesti druhů důchodů, které zákon o důchodovém pojištění rozeznává, dvě trojice, a to jednak důchody přímé (tj. starobní, plný invalidní a částečný invalidní) a jednak důchody pozůstalostní (tj. vdovské, vdovecké a sirotčí). Z uvedeného nutno zdůraznit, že jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů stejného druhu nebo typu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší. Jak již bylo poznamenáno, důchod plný invalidní, částečný invalidní a starobní jsou důchody téhož typu a při splnění podmínky nároku na výplatu více důchodů, v případě stěžovatele plného invalidního a starobního, se vyplácí jen jeden důchod a to ten vyšší, což je v případě stěžovatele důchod starobní. Dnem úpravy výplat důchodů pro souběh zanikají pak nároky na důchody, které se nevyplácejí.

Jak správně uvedl již krajský soud v odůvodnění svého rozsudku, u stěžovatele se jednalo o situaci, kdy jako poživatel částečného invalidního důchodu byl uznán plně invalidním, požádal o plný invalidní důchod a nárok mu vznikl ke dni 26. 10. 2001. Došlo tak ke splnění podmínek nároku na výplatu těchto dvou dávek, a protože přiznaný plný invalidní důchod byl vyšší než vyplácený částečný invalidní důchod, nárok na výplatu částečného invalidního důchodu k témuž dni zanikl. Ke dni 17. 11. 2004 splnil však navíc stěžovatel podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, o který požádal od 1. 1. 2005. Starobní důchod mu byl od požadovaného data přiznán, správně se základní výměrou 1400 Kč měsíčně a v procentní výměře takové výše, která byla zcela a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o důchodovém pojištění. Protože žalovaná v řízení zjistila, že přiznaný starobní důchod - 10 683 Kč měsíčně - je vyšší než plný invalidní důchod, který k témuž datu činil 10 005 Kč měsíčně, postupovala zcela v souladu s § 58 zákona a začala vyplácet jen jeden ze stejných typů důchodu, a to důchod vyšší, v daném případě starobní. V případě stěžovatele se rozhodně nejednalo o úpravu starobního důchodu pro souběh s důchodem jiným, jak má na zřeteli § 3 odst. 2 nařízení vlády, navazující na ustanovení § 1 uvedeného právního předpisu. K tomu nutno zdůraznit, že podle § 1 zmíněného vládního nařízení se důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí, přiznané před 1. 1. 2005, zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. 12. 2004 (tedy od lednové splátky důchodu v roce 2005) tak, že základní výměra důchodu se zvyšuje o 90 Kč měsíčně a procentní výměra důchodu se zvyšuje o 5,4 % výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. Toto ustanovení by se nepochybně týkalo (a také se tak stalo) plného invalidního důchodu stěžovatele, avšak i po zvýšení tohoto důchodu o zde uvedené částky nedosahoval plný invalidní důchod té výše, jako nově přiznaný starobní důchod stěžovatele, který byl přiznán až od 1. 1. 2005. Podle § 3 odst. 2 téhož nařízení vlády, je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem nebo s příjmem z výdělečné činnosti, upraví se při změně výše vypláceného důchodu, která souvisí s důvody úpravy důchodu, zvýšení procentní výměry důchodu podle § 1 písm. b), a to podle té výše procentní výměry důchodu, která náleží ode dne této změny. Jak již bylo výše uvedeno, úprava důchodu pro souběh s jiným důchodem nepřichází v úvahu při souběhu nároků na výplatu dvou či více důchodů stejného druhu nebo stejného typu; zde náleží důchod jediný, a to ten vyšší. Úprava pro souběh s jiným důchodem přichází v úvahu jen při souběhu důchodů přímých na straně jedné a pozůstalostních na straně druhé (ostatně § 3 odst. 2 nařízení vlády navazuje na odst. 1, který se týká právě jen zvýšení procentní výměry důchodů pozůstalostních). Souvisí s postupem uvedeným v § 59 zákona, podle něhož jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu (na straně jedné) a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu a nebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry. Jen na takto upravené důchody - na jejich souběh - se vztahuje i zvýšení důchodu v roce 2005 podle § 3 odst. 2 nařízení vlády v návaznosti na § 1 téhož ustanovení.

Protože stěžovateli nebyl přiznán starobní důchod před 1. 1. 2005 a nebyl mu upraven pro souběh s jiným důchodem ve smyslu § 59 zákona, nemohlo mu být přiznáno zvýšení ve výši 5,4 % procentní výměry ve smyslu citovaného nařízení vlády. Pokud z této úvahy krajský soud při svém rozhodování vycházel, nelze mu vytýkat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ani nebylo zjištěno, že by přezkoumávaný rozsudek trpěl nepřezkoumatelností, spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tak, jak mu vytýká stěžovatel.