1648/2008
Důchodové pojištění: žádost o přiznání invalidního důchodu; rozlišování mezi plným a částečným invalidním důchodem
Důchodové pojištění: žádost o přiznání invalidního důchodu; rozlišování mezi plným a částečným invalidním důchodem
k § 38 a § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Žádost o přiznání invalidního důchodu, podanou na předepsaném formuláři podle nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, nerozlišujícím mezi druhy invalidních důchodů, nelze z hlediska vnitrostátních orgánů posuzovat jako žádost směřující toliko k přiznání plného nebo částečného invalidního důchodu, nýbrž jako žádost o přiznání invalidního důchodu obecně. Je na správních orgánech, aby se podanou žádostí zabývaly a posoudily ji z hlediska splnění podmínek nároku na plný nebo částečný invalidní důchod podle § 38 a § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pokud Česká správa sociálního zabezpečení, jako rozhodující správní orgán, takto podanou žádost zúžila a posoudila ji jen z hlediska naplnění podmínek nároku na plný invalidní důchod, je taková vada řízení důvodem pro zrušení rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007, čj. 3 Ads 102/2006-60)
Věc:
Nadji B. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované.Žalovaná dne 10. 3. 2006 zamítla žádost žalobkyně jako žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s přihlédnutím k nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72. Žalovaná uvedla, že posouzení zdravotního stavu pro účely plné a částečné invalidity spadá s přihlédnutím k článku 40 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 do
kompetence
instituce státu, která rozhoduje o plném nebo částečném invalidním důchodu. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Sokolově ze dne 15. 2. 2006 nebyla žalobkyně posouzena jako plně a ani částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 20 %. Tím však nebyly splněny podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.; u žalobkyně nebyly splněny ani podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu podle § 44 odst. 1 a 2 téhož zákona.Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou, ve které zejména namítala, že nesouhlasí se zamítnutím její žádosti o částečný i plný invalidní důchod a s posouzením svého zdravotního stavu; domnívá se, že je plně invalidní, neboť v současné době nepobírá žádný výdělek, a proto došlo k poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 100 %.
Krajský soud v Plzni dne 22. 8. 2006 rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k novému řízení, neboť posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 7. 2006 bylo zjištěno, že žalobkyně je částečně invalidní s datem vzniku částečné invalidity k 12. 8. 2005. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. žalobkyně částečně invalidní, ne však plně invalidní, protože míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla v posudku stanovena na 35 %. Soud dále konstatoval, že žalobkyně podala žádost o invalidní důchod obecně, bez uvedení jeho konkrétního druhu. V žalobním řízení vyvstala potřeba vyřešit otázku zdravotního stavu vycházející z požadavků odborného lékařského posouzení; soud proto nechal provést posouzení posudkovou komisí. Na základě jejího zjištění vzal za prokázané, že ke dni rozhodnutí žalované byla žalobkyně částečně invalidní a nebyla plně invalidní. Soud shledal žalobu důvodnou a dodal, že rozhodnutí žalované vycházelo z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobkyně podala žádost v souladu s požadavky komunitárního práva a využila ke své žádosti stanovených formulářů, neboť komunitární právo nerozeznává stupně invalidity, ale hovoří o invaliditě obecně. Žalobkyně proto žádala pouze o invalidní důchod, přičemž v žalobním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně k datu vydání rozhodnutí byla invalidní částečně.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž mimo jiné namítala, že nelze zrušit rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod s odůvodněním, že v řízení před soudem vyšlo najevo, že žalobkyně podle závěrů posudkové komise splňuje podmínky nároku na částečný invalidní důchod. Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjádřil, že předmět sporu, který je určen tím, o čem rozhodla stěžovatelka, tj. o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod, vymezuje rozsah přezkumné pravomoci soudu, a nelze proto v tomto řízení rušit věcně správné rozhodnutí jen proto, že žalobce byl shledán částečně invalidní. Na podporu svých tvrzení rovněž stěžovatelka odkázala na zásadu vázanosti soudu žalobním petitem.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně mimo jiné konstatovala, že rozhodnutí krajského soudu považuje za věcně správné a vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Dodala, že ve Spolkové republice Německo podala na předepsaných formulářích žádost o přiznání invalidního důchodu. Její žádost byla podána jako žádost o invalidní důchod, neboť na území Spolkové republiky Německo nelze podat žádost o plný nebo částečný invalidní důchod, přičemž se domnívá, že podle německých právních předpisů splňuje předpoklady k přiznání invalidního důchodu. Předmětem správního řízení bylo posouzení žádosti o přiznání invalidního důchodu; podle žalobkyně je předmětem řízení posouzení, zda je invalidní či nikoli, a následné zjištění vlastního stupně invalidity v tomto řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se zabýval stížnostní námitkou stěžovatelky namítající nesprávné posouzení právní věci v tom, že předmět soudního řízení je předurčen předmětem předchozího správního řízení, ve kterém byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání plného invalidního důchodu. K této stížnostní námitce Nejvyšší správní soud sděluje, že krajský soud správně posoudil žádost žalobkyně podanou dne 2. 6. 2005 na předepsaném formuláři Evropských společenství, uplatněnou prostřednictvím německého nositele pojištění dne 19. 9. 2005, jako žádost o invalidní důchod obecně. Jak plyne z předpisů komunitárního práva, takto podanou žádost nelze předem zúžit na konkrétní druh invalidního důchodu, které jsou známy vnitrostátnímu českému právnímu řádu. Krajský soud proto správně ze správního spisu zjistil, že žádost žalobkyně nebyla pojata jako žádost směřující k přiznání toliko plného invalidního důchodu, nýbrž k přiznání invalidního důchodu. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil se závěry krajského soudu, který na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí vzal za prokázané, že k datu rozhodnutí stěžovatelky byla žalobkyně částečně invalidní z důvodu poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 35 %. Krajský soud proto správně shledal žalobu důvodnou s tím, že stěžovatelka rozhodla na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, když z výsledků posudkové komise plyne závěr o částečné invaliditě žalobkyně a když shledal pochybení stěžovatelky při posouzení žádosti, neboť žalobkyně nežádala o plný invalidní důchod, ale obecně pouze o invalidní důchod. Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že sice rozsudek krajského soudu není prost vad v podobě písařských chyb, když nejdříve uznává a posléze současně popírá důvodnost žaloby, nicméně z vlastního závěru a obsahu celého rozsudku je zřejmé, že ji krajský soud shledal důvodnou. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by závažnost a intenzita vyskytnuvších se vad přerostla do rozměru způsobujícího nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu z důvodů nesrozumitelnosti, ke které by byl podle § 109 odst. 3 s. ř. s. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud k celé problematice přítomnosti prvku komunitárního práva v řízení o žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění v podobě plného nebo částečného invalidního důchodu dodává, že pokud předpisy komunitárního práva ve formě nařízení s přednostním a přímým účinkem aplikace upravují možnost podat žádost o přiznání invalidního důchodu obecně, nemohou vnitrostátní orgány členského státu Evropských společenství posuzovat uplatněné podání toliko jako žádost o přiznání plného invalidního důchodu. Sama stěžovatelka sice vycházela z posouzení žádosti žalobkyně jako žádosti o přiznání plného invalidního důchodu, ze spisu je však patrné, že se ve svém odůvodnění zabývala splněním podmínek nároku na jak plný, tak i částečný invalidní důchod. Pokud jde o splnění podmínek pro nárok na částečný invalidní důchod, však pochybila, když rozhodla na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.