Vydání 11/2006

Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 10. 11. 2005 zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v § 76 a § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění uvedla, že podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nařízení vlády č. 557/1990 Sb."), má na starobní důchod nárok občan, který dosáhl 50 let a byl zaměstnán alespoň 25 roků, jestliže: a) byl zaměstnán nejméně 15 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví, b) dosáhl nejvyšší přípustné expozice a c) skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. března 1991, nebo podle odst. 2 téhož ustanovení také jestliže a) byl zaměstnán nejméně 10 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví v uranových dolech, b) překročil nejvyšší přípustnou expozici a c) skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví v uranových dolech do 31. prosince 1990 v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice. Podle žalované jsou s ohledem na rozhodnutí hlavního hygienika České republiky ze dne 12. 6. 1991 účastni výhod uvedeného nařízení vlády i pracovníci závodů Č., jestliže odpracovali více než 10 let ve vybraných zaměstnáních ve smyslu § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., a to v uranových dolech nebo v dolech, které jsou jim z důvodu rizika ionizujícího záření postaveny naroveň, překročili nejvyšší přípustnou expozici a skončili výkon vybraných zaměstnání v takových dolech po 30. 6. 1991, nejdéle však do 31. 12. 1992. Podle potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. dosáhl žalobce nejvyšší přípustné expozice dne 13. 3. 1992; protože však nejvyšší přípustnou expozici nepřekročil, není podle žalované splněna podmínka podle § 2 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 557/1990 Sb.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2006 rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soud v odůvodnění uvedl, že z osobního listu důchodového pojištění žalobce ze dne 8. 11. 2005 vyplývá, že žalobce získal celkem 38 roků a 62 dnů pojištění. Z potvrzení vystaveného závody Č. je prokázáno, že žalobce tam byl zaměstnán od 11. 1. 1982 do 31. 5. 1992 jako horník - v kategorii I. AA odpracoval 3739 směn - a nejvyšší přípustnou expozici 2100 směn naplnil ke dni 13. 3. 1992. Z rozhodnutí hlavního hygienika České republiky uvedeného v napadeném rozhodnutí žalované vyplývá, že nejvyšší přípustná expozice byla stanovena celkovou dobou práce 2100 směn v podzemí. Krajský soud uvedl, že pokud vyřazení z rizika ionizujícího záření okamžikem naplnění nejvyšší přípustné expozice je zákonnou povinností zaměstnavatele, kterou mu ukládá zákoník práce a předpisy o bezpečnosti a hygieně práce, pak naplnění expozice musí být dostatečné i pro splnění podmínky podle § 2 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 557/1990 Sb. Soud přisvědčil žalobci v tom, že naplnění expozice je rovno jejímu překročení, neboť jinak by nemohl nikomu vzniknout nárok na starobní důchod podle § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., aniž by současně nedošlo k porušení zákoníku práce a předpisů o bezpečnosti a hygieně práce.

Žalovaná v kasační stížnosti namítla, že soud rozhodl v rozporu s platnou právní úpravou, neboť § 2 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 557/1990 Sb. stanoví jako jednu z podmínek nároku na starobní důchod překročení nejvyšší přípustné expozice. Ustanovení § 2 uvedeného nařízení vlády stanoví taxativně podmínky, za nichž má občan uvedený v § 1 odst. 1 tohoto nařízení vlády nárok na starobní důchod, a to v odst. 1 při dosažení nejvyšší přípustné expozice a v odst. 2 při jejím překročení. Jestliže § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. vyžaduje pro vznik nároku na starobní důchod překročení nejvyšší přípustné expozice, nelze dovodit, že tato podmínka je splněna při jejím pouhém naplnění. V souzené věci žalobce nejvyšší přípustnou expozici sice naplnil, avšak nepřekročil; proto mu nevznikl nárok na starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb.

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.