2815/2013
Důchodové pojištění: řízení o změnu výše invalidního důchodu
Důchodové pojištění: řízení o změnu výše invalidního důchodu
k § 81 odst. 2 a 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 501/2004 Sb. a č. 306/2008 Sb.
I. Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky.
II. Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, není podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, překážkou pro to, aby Česká správa sociálního zabezpečení z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 4 Ads 108/2012-31)
Věc:
Štěpán Š. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované.Žalobci byl od 12. 10. 2005 přiznán částečný invalidní důchod, který byl od 1. 1. 2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 17. 1. 2011 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město ze dne 22. 2. 2011 poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobce o 40 %, a jeho stav tak nadále odpovídal invaliditě prvního stupně. Žalovaná proto zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 18. 3. 2011.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná vydala v řízení o námitkách dne 18. 7. 2011 rozhodnutí, kterým zcela změnila své rozhodnutí ze dne 18. 3. 2011 tak, že žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to od 18. 8. 2011. V odůvodnění uvedla, že podle posudku ze dne 16. 6. 2011 činila míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce 30 %. Žalobce tedy nebyl invalidní, a žalovaná proto s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění dávku odňala.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Ostravě, v níž namítal nesprávné a neobjektivní posouzení svého zdravotního stavu. Tvrdil, že se jeho stav natolik zhoršil, že splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. Cítí se velmi špatně, je unavený a bez léků tišících bolest není schopen vést normální život, natož vykonávat práci.
Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, čj. 20 Ad 35/2011-78, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2011 a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaná nerozhodla o předmětu řízení a překročila rámec řízení vytyčený žádostí o úpravu důchodu. Správní řízení bylo zahájeno k žádosti žalobce a o této žádosti nebylo rozhodnuto, zrušila-li žalovaná své rozhodnutí ze dne 18. 3. 2011. Odnětí dávky nemůže automaticky absorbovat zamítnutí žádosti. Bylo-li řízení zahájeno k žádosti o zvýšení důchodu, nemůže být v průběhu tohoto řízení zahájeno řízení o odnětí dávky, a to ani za použití § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. Vyloučení ochranného charakteru opravného prostředku neznamená, že žalovaná není vázána předmětem řízení. Řízení o odnětí invalidního důchodu může zahájit až po skončení řízení o žádosti. Žalovaná tak byla povinna rozhodnout pouze o nároku na zvýšení invalidního důchodu, nikoliv o odnětí invalidního důchodu.
ex offo
ex offo
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že zdravotní stav žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl posouzen zcela správně; žalobce již dne 22. 2. 2011 nesplňoval podmínky pro nárok na invalidní důchod. Ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. dle stěžovatelky stanoví možnost správního orgánu rozhodnout i v neprospěch účastníka řízení. Jestliže stěžovatelka v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není invalidní, nic jí nebránilo v tom, aby od nejbližší splátky odňala invalidní důchod. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že rámec předmětu řízení nepřekročila. Jiný postup by uměle prodloužil vyplácení invalidního důchodu a podpořil bezdůvodné obohacení žalobce. Stěžovatelka poukázala rovněž na zátěž pro státní rozpočet, z něhož jsou důchodové dávky hrazeny. Uzavřela, že aplikace § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. vylučuje aplikaci § 81 odst. 3 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení před krajským soudem bylo prokázáno, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Toto zjištění nikdo nezpochybnil. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává právní otázka, zda stěžovatelka postupovala v souladu se zákonem, pokud v řízení o námitkách žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení invalidního důchodu rozhodla o odnětí této dávky, nebo zda tímto postupem překročila rámec předmětu správního řízení.
Podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. "[ř]
ízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění se zahajuje na základě písemné žádosti nebo z moci úřední orgánem, který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak
".Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě již přiznané dávky důchodového pojištění je třeba odlišovat řízení o změně poskytování dávky a řízení o změně výše dávky. Současně je nutno brát v potaz, zda bylo řízení zahájeno na žádost účastníka řízení nebo z moci úřední.
Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. To se v projednávané věci nestalo, neboť stěžovatelka žalobou napadeným rozhodnutím původní rozhodnutí o žádosti žalobce změnila tak, že výrok o zamítnutí žádosti nahradila výrokem o odnětí invalidního důchodu. Samotná žádost, která řízení iniciovala, zůstala nevyřízena.
Žalobce ve své žádosti ze dne 17. 1. 2011 učinil předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), stěžovatelka tudíž mohla v daném řízení rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku. Stěžovatelka tedy nebyla oprávněna v tomto řízení vydat rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, a to ani v prvním stupni, ani v řízení o námitkách.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. stěžovatelce v řízení o námitkách umožňuje rozhodnout v neprospěch účastníka řízení. Toto ustanovení totiž nezakládá oprávnění překročit předmět správního řízení vymezený v žádosti podané účastníkem řízení.
Stěžovatelce lze přisvědčit, že pokud v řízení o námitkách zjistila, že žalobce není invalidní, nic jí nebránilo odejmout žalobci invalidní důchod od nejbližší splátky. Nebyla však oprávněna učinit tak v řízení o žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu, ale v samostatném řízení zahájeném z moci úřední.
Podle § 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. "[z]
ahájení řízení o dávku důchodového pojištění brání tomu, aby v téže věci probíhalo jiné řízení
".Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že citované ustanovení upravující litispendenci je nutno vykládat v kontextu výše uvedeného. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. Řízení o změně výše invalidního důchodu a řízení o odnětí této dávky mají odlišný předmět (v jednom případě jde o výši dávky, ve druhém o nárok na dávku). Probíhající řízení o žádosti žalobce, jehož předmětem byla změna výše invalidního důchodu, tudíž nemůže být překážkou toho, aby stěžovatelka z moci úřední zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu.
Krajský soud tedy pochybil, pokud dospěl k závěru, že stěžovatelka může řízení o odnětí invalidního důchodu zahájit až po skončení řízení o žádosti žalobce o zvýšení této dávky. Uvedené pochybení ovšem nemá žádný vliv na správnost ostatních úvah krajského soudu, který zjistil závažné vady správního řízení a zcela důvodně vyslovil, že stěžovatelka byla v tomto řízení povinna rozhodnout výlučně o žádosti o zvýšení invalidního důchodu, nikoliv o odnětí dávky.
Zmiňuje-li stěžovatelka umělé prodlužování vyplácení invalidního důchodu a bezdůvodné obohacení žalobce, Nejvyšší správní soud podotýká, že obě tyto skutečnosti byly způsobeny výhradně nestandardním procesním postupem stěžovatelky. Ani namítaná zátěž pro státní rozpočet není relevantním argumentem opravňujícím stěžovatelku porušovat základní procesní pravidla (nerozhodnout o žádosti, resp. překročit rámec daný předmětem správního řízení), a to tím spíše v situaci, kdy bylo možné zmíněné zátěži pro státní rozpočet předejít výše popsaným a procesně korektním způsobem. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.