Vydání 5/2011

Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen "žalovaná") rozhodnutím ze dne 5. 1. 2007, č. X, rozhodla o žádosti žalobkyně na úpravu jejího vdovského důchodu tak, že od 23. 2. 1996 zvýšila vdovský důchod o příplatek k důchodu podle ustanovení § 25 odst. 8 zák. č. 119/1990 Sb. za dobu věznění jejího manžela A. S. od 25. 2. 1948 do 19. 6. 1948 a od 4. 2. 1952 do 7. 5. 1953. Proto upravila od 23. 2. 1996 důchod podle ustanovení § 25 odst. 7 zák. č. 119/1990 Sb. tak, že vdovský důchod činí 3429 Kč měsíčně, starobní důchod 1079 Kč měsíčně, celkem tedy 4508 Kč měsíčně. Žalovaná dále pod bodem I. provedla rozpis částek vdovského a starobního důchodu od dubna 1996 do data vydání rozhodnutí v závislosti na úpravě - valorizaci důchodů v letech 1996 a násl., podle jednotlivých nařízení vlády o zvyšování důchodů k provedení zákona č. 155/1995 Sb. Uvedla, že od ledna 2005 náležel žalobkyni vdovský důchod ve výši 6818 Kč měsíčně a starobní důchod ve výši 2131 Kč měsíčně. Pod bodem II. napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že stěžovatelčina žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky k vdovskému důchodu za dobu manželova věznění od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 se zamítá z důvodu nesplnění podmínek ustanovení § 25 odst. 8 a ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. V odůvodnění vysvětlila, že vdovský důchod stěžovatelky se zvyšuje o příplatek k důchodu za dobu manželova věznění od 25. 2. 1948 do 19. 6. 1948 a od 4. 2. 1952 do 7. 5. 1953, tj. za 19 měsíců, celkem o 171 Kč. Za dobu manželova věznění v době předcházející datu 25. 2. 1948 však příplatek nenáleží, neboť rozsudkem Vojenského soudu I. stolice Brno ze dne 15. 12. 1947, sp. zn. VTr 758/47 - II, byl manžel stěžovatelky uznán vinným zločinem porušení podle §§ 145, 146c, 149 vojenského trestního zákona z roku 1855. Rozhodnutí Nejvyššího Vojenského soudu Praha ze dne 9. 6. 1948, sp. zn. P 4/48, byl trest zmírněn. A. S. byl ve vazbě od 5. 10. 1947 do 15. 12. 1947 a ve výkonu trestu odnětí svobody od 16. 12. 1947 do 19. 6. 1948, kdy byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7, 8 zák. č. 119/1990 Sb. lze v případě rehabilitace podle § 33 odst. 2 cit. zákona poskytnout jen za dobu nezákonného zbavení osobní svobody spadajícího do rozhodného období vymezeného v tomto ustanovení. Toto rozhodné období začíná dnem 25. 2. 1948 a končí dnem 1. 1. 1990. Část doby, za kterou byla Okresním soudem ve Znojmě, usnesením č. j. 2 T 571/2003, ze dne 30. 3. 2004, vyslovena účast stěžovatelčina manžela na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. , konkrétně doba od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948, tomuto rozhodnému období předchází, takže za ni příplatek nenáleží. Žalovaná uvedla, že tímto rozhodnutí realizuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 18 Cad 58/2005.

Včas podanou žalobou napadla žalobkyně oba výroky napadeného rozhodnutí žalované, přičemž v námitkách proti bodu I. rozhodnutí vytýkala žalované, že sice odkázala pro vyměření příplatku k vdovskému důchodu na ustanovení § 25 odst. 7 zák. č. 119/1990 Sb., ale neuvedla, zda postupuje podle písm. a) či písm. b) citovaného ustanovení, ačkoliv výše příplatku je v nich rozdílná. S tím souvisí i to, že žalovaná neuvedla, v jakých pracovních kategoriích byl manžel žalobkyně v době nezákonného věznění zařazen. Žalobkyně v tomto ohledu namítala neúplnost napadeného výroku a z toho pramenící nepřezkoumatelnost. Stejně tak v něm postrádala uvedení jednotlivých předpisů, na jejichž základě docházelo průběžně ke zvyšování důchodu od dubna 1996 do ledna 2005. Krom toho žalovaná neuvedla další zvýšení důchodu po lednu 2005, i když k takovým zvýšením došlo. I v těchto ohledech namítá žalobkyně neúplnost této části výroku napadeného rozhodnutí a z toho plynoucí věcnou nesprávnost.

V námitkách proti bodu II. napadeného rozhodnutí žalobkyně nesouhlasí s odmítnutím žalované vyplatit jí příplatek k vdovskému důchodu též za dobu věznění jejího manžela od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 jen z důvodu, že tato doba předchází rozhodnému období vymezenému zákonem o soudní rehabilitaci od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Připomíná usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 3. 2004, sp. zn 2 T 571/2003, jímž vyslovil soud účast stěžovatelčina manžela na rehabilitaci pro celou dobu nezákonného věznění od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948 a vyslovuje přesvědčení, že pro vyslovení rehabilitace není podstatné, kdy byla vykonána vazba a trest, ale z hlediska § 4 a § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. v platném znění, jsou klíčová jiná kritéria, a to1) kdy došlo k pravomocnému odsouzení [mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990], přičemž toto kritérium bylo splněno, neboť odsuzující rozsudek se stal pravomocným 9. 6. 1948, 2) kdy byl údajný skutek spáchán [po 5. 5. 1945], toto kritérium bylo rovněž splněno, neboť skutek se měl stát 3. 10. 1947, 3) zda je zde souvislost s trestnými činy uvedenými v § 4 zák. č. 119/1990 Sb. v platném znění [seznam trestných činů je uveden pod písmeny a) až f)], přičemž i toto kritérium bylo splněno, neboť zločin porušení podle §§ 145, 146c a 149 vojenského trestního zákona č. 19/1855 ř. z. je zahrnut pod písmenem f). Žalobkyně zdůrazňuje, že rehabilitační usnesení se vztahuje na případ jako takový, a proto veškerá rozhodnutí, která se týkají odškodnění, mají pokrývat celou dobu nezákonného věznění. Žalobkyně v tomto směru vytýká žalované nesprávné právní posouzení. Konečně pak žalobkyně namítá, že žalovaná jí sice upravila dne 5. 1. 2007 důchod zpětně od 23. 2. 1996, ale nikde v rozhodnutí neuvádí doplatek či přeplatek za dobu od 23. 2. 1996 do 5. 1. 2007. Navrhuje, aby rozhodnutí žalované soud zrušil a věc jí vrátil k novému projednání.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Připomněl, že napadené rozhodnutí žalované je realizací rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, č. j. 18 Cad 58/2005 - 13, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalované o přiznání příplatku k vdovskému důchodu žalobkyně podle ustanovení § 25 odst. 8 zák. č. 119/1990 Sb., a to v části výroku pod bodem II., jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí tohoto příspěvku za dobu manželova věznění od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948. Krajský soud v Ostravě shledal rozhodnutív této části nepřezkoumatelným, a proto je zrušil a věc vrátil žalované ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 a odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Žalovaná poté vydala napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumného řízení soudního.