1196/2007
Důchodové pojištění: příplatek k důchodu
Ej 97/2007
Důchodové pojištění: příplatek k důchodu
k § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. (v textu též „nařízení“)
k § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Při posuzování nároku na příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, nelze na základě rozhodnutí soudu podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, o uložení trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci, odečíst tuto dobu od celkové doby strávené ve výkonu trestu nebo ve vazbě za situace, kdy je prokázáno, že trest za tento trestný čin uložený v původním řízení ve skutečnosti v důsledku rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebyl vykonán.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2007, čj. 3 Ads 19/2006-36)
Prejudikatura:
srov. č. 362/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (Rt 41/95), č. 460/2005 Sb. NSS a nález č. 40/2001 Sb. ÚS (II. ÚS 187/2000).Věc:
Jiří K. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stížnosti žalované.Žalovaná dne 19. 5. 2005 rozhodla o žádosti žalobce o poskytnutí příplatku k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, tak, že podle § 2 odst. 1 nařízení přiznala žalobci od 10. 1. 2005 příplatek k starobnímu důchodu ve výši 200 Kč za dobu jeho věznění od 5. 9. 1957 do 2. 1. 1958. Příplatek stanovila na základě usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 20. 11. 1990, kterým byl žalobce uznán částečně účastným rehabilitace ve smyslu zákona o soudní rehabilitaci a kterým soud zrušil rozsudek odsuzující za trestný čin podvracení republiky podle § 79a trestního zákona k trestu odnětí svobody v délce dvanácti měsíců. Současně žalovaná zamítla žádost žalobce o poskytnutí příplatku za dobu od 7. 12. 1956 do 7. 2. 1957 a od 9. 8. 1957 do 4. 9. 1957. Zamítavý výrok odůvodnila tím, že pro dobu od 7. 12. 1956 do 7. 2. 1957 a od 9. 8. 1957 do 4. 9. 1957 nebyly splněny podmínky § 1 písm. a) nařízení, protože trest odnětí svobody vykonaný v uvedené době nelze považovat za neoprávněný. Vyšší vojenský soud v Trenčíně v rozhodnutí o zrušení původních odsuzujících rozsudků zároveň zrušil i na ně navazující jiná rozhodnutí, mezi nimiž byl i rozsudek odsuzující za trestný čin nedovoleného držení výbušnin dle § 196 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v délce tří měsíců, na něž se rehabilitace nevztahovala. Soud pak za tento zrušený rozsudek dle § 2 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci stanovil ve svém rozhodnutí přiměřený trest ve stejném rozsahu, tzn. v délce tří měsíců. V tom spatřovala žalovaná důvod k částečnému zamítnutí žádosti žalobce.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalované správní žalobu u Městského soudu v Praze. Žalobce předložil dvě usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 3. 1 1958 vydaná na základě amnestie prezidenta republiky, jimiž dokazoval, že žalovaná mylně dovodila, že trest tří měsíců odnětí svobody za nedovolené držení výbušnin, na který se rehabilitace nevztahuje, vykonal žalobce dobou vyšetřovací vazby nebo ve výkonu trestu v době od 9. 8. 1957 do 2. 1. 1958. Těmito usneseními mu byl nejdříve snížen trest za trestný čin podvracení republiky na dobu devíti měsíců, zcela prominut trest za trestný čin nedovoleného držení výbušnin a nakonec prominut zbytek trestu i za trestný čin podvracení republiky.
Městský soud v Praze konstatoval, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, její rozhodnutí zrušil a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Přitom jí uložil zahrnout jako podklad pro rozhodnutí i doklady předložené žalobcem při soudním jednání, tj. usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 3. 1. 1958, a započíst doloženou dobu věznění v trvání sedmi měsíců.
Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V kasační stížnosti tvrdila, že Městský soud v Praze posoudil žalobcem předložené nové důkazy, tím vlastně posuzoval otázku účasti na soudní rehabilitaci, k čemuž nebyl věcně příslušný. K rozhodnutí o soudní rehabilitaci je dle § 7 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci příslušný soud, který rozhodoval v původním trestním řízení v prvním stupni. Z tohoto rozhodnutí – usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 20. 11. 1990 – proto také vycházela.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 1 odst. 1 nařízení státní občané České republiky, kteří v době od 25. února 1948 do 31. prosince 1989 byli odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabilitováni podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a pobírají starobní nebo plný invalidní důchod z českého důchodového pojištění, mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených jim komunistickým režimem v oblasti sociální.
Předmětem soudního řízení tak v daném případě nebyla (a nemohla být) účast žalobce na soudní rehabilitaci, resp. přezkum podmínek této jeho účasti, nýbrž to, v jaké délce vykonal žalobce trest (vazbu) za trestný čin, za který byl rehabilitován. Jak vyplývá z výše uvedeného, byl žalobce rehabilitován za trestný čin podvracení republiky podle § 79a odst. 1, 4 trestního zákona. Trest za trestný čin nedovoleného držení výbušnin podle § 196 odst. 2 trestního zákona v délce tří měsíců mu byl podle čl. I. odst. 5 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 12. 1957 prominut usnesením Vyššího vojenského soudu ze dne 3. 1. 1958. Je tedy zřejmé, že veškerá doba, již žalobce strávil ve vazbě, resp. ve výkonu trestu, byla vykonána pouze za trestný čin podvracení republiky, tj. trestný čin, za který byl žalobce rehabilitován.
Důvodnou neshledal Nejvyšší správní soud ani námitku, podle níž bylo usnesení, kterým byl žalobci prominut trest odnětí svobody za trestný čin nedovoleného držení výbušnin, zrušeno rehabilitačním usnesením jako rozhodnutí na zrušenou část odsuzujícího rozsudku obsahově navazující.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že rehabilitačním rozhodnutím byl žalobci za trestný čin nedovoleného držení výbušnin uložen trest odnětí svobody na tři měsíce. Dle judikatury Nejvyššího soudu však při stanovení trestu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, soud nepřihlíží k rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii, ke kterým došlo po původním rozhodnutí o vině a trestu, neboť nejde o řízení, které by bylo součástí trestního stíhání obviněného (rozhodnutí Rt 41/95, sp. zn. 11 Tz 24/90, publikováno pod č. 362/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že při rozhodování o nároku na příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. nelze na základě rozhodnutí soudu podle § 2 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci o uložení trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci odečíst tuto dobu od celkové doby strávené ve výkonu trestu nebo ve vazbě za situace, kdy je prokázáno, že trest za tento trestný čin uložený v původním řízení ve skutečnosti v důsledku rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebyl vykonán. Takový postup by byl v rozporu s účelem nařízení (tj. alespoň částečně odškodnit křivdy způsobené komunistickým režimem podle reálné délky vykonaného trestu odnětí svobody či vazby za rehabilitovaný trestný čin) a koncepcí podmínek pro přiznání příplatku na jeho základě tak, jak byly citovány výše. Právní názor Nejvyššího správního soudu je v obecné rovině podpořen i konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Naopak, je zapotřebí rehabilitační předpisy s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob [podle nálezu Ústavního soudu č. 40/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 187/2000)].
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.