1033/2007
Důchodové pojištění: povaha oznámení o výplatě důchodu
Ej 159/2005
Důchodové pojištění: povaha oznámení o výplatě důchodu
k § 47 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)
k § 2 a § 65 soudního řádu správního
k § 274 písm. g) občanského soudního řádu
Oznámení o výplatě důchodu není součástí výroku rozhodnutí a svou povahou není rozhodnutím o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění. Konkrétní oznámená částka doplatku proto nemůže být předmětem přezkumné činnosti soudu, odpovídajícího doplatku se může pojištěnec domáhat jen postupem podle ustanovení § 274 písm. g) o. s. ř.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005, čj. 3 Ads 15/2004-54)
Prejudikatura:
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. Rc 35/90.Věc:
MUDr. Bari M. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalované.Rozhodnutím I ze dne 23. 7. 2002 přiznala žalovaná žalobci podle § 2 zákona č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti, ode dne 16. 3. 1995 starobní důchod ve výši 3937 Kč měsíčně. Důchod byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku za roky 1985 až 1989 ve výši 11 352 Kč, který byl pro stanovení výše důchodu upraven na částku 4067 Kč. V oznámení o výplatě důchodu žalovaná odkázala na rozhodnutí II.
Rozhodnutím II ze dne 23. 7. 2002 přiznala žalovaná žalobci ode dne 16. 7. 1997 starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve výši 5133 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že nárok na doplatek důchodu za dobu před 19. 2. 1999 podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. zanikl a ode dne přiznání starobního důchodu budou s jeho doplatkem zúčtovány částky vyplacené na starobním důchodu přiznaném před dosažením důchodového věku, který žalobci od téhož dne nenáleží. Doplatek za dobu od 19. 2. 1999 do 15. 8. 2002, který byl uveden v části oznámení o výplatě důchodu, žalovaná vyčíslila částkou 38 138 Kč.
Žalobce napadl obě rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze; namítal, že nesouhlasí se stanovením průměrného měsíčního výdělku ve výši 11 352 Kč pro výpočet starobního důchodu podle § 2 zák. č. 39/1994 Sb., který je podle něj v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002. Poukázal rovněž na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 1998. Dále žalobce namítal, že mu byl nesprávně vyměřen doplatek obou starobních důchodů.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2004 zrušil obě napadená rozhodnutí žalované pro nezákonnost. Dospěl přitom k závěru, že průměrný měsíční výdělek pro výpočet procentní sazby starobního důchodu podle § 2 zák. č. 39/1994 Sb. zjistila žalovaná v souladu se zákonem. Za oprávněnou však považoval námitku ohledně výše doplatku na starobních důchodech, neboť jak rozhodnutí I, tak rozhodnutí II obsahují oznámení o výplatě důchodu, které není v souladu se zjištěnými skutečnostmi, a neodpovídají nároku žalobce na doplatek starobního důchodu. Žalobci náleží doplatek na starobním důchodu za celou dobu, tedy ode dne 16. 3. 1995 až do dne 15. 8. 2002.
Žalovaná (stěžovatelka) napadla rozsudek kasační stížností. Namítala nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Stěžovatelka připustila, že v daném případě došlo z její strany k několika pochybením. Již při vydání rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - I měl být vyměřen nedoplatek na doplatku předčasného starobního důchodu podle § 2 zák. č. 39/1994 Sb. za dobu od 16. 3. 1995 do přiznání starobního důchodu podle § 29 zák. č. 155/1995 Sb., tj. do zániku nároku na tento předčasný starobní důchod. Rozhodnutí II ze stejného data pak mělo být vydáno podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., neboť šlo o změnu výše starobního důchodu, který již byl přiznán pravomocným rozhodnutím ze dne 5. 5. 2000. Stěžovatelka byla ale toho názoru, že Městský soud v Praze při svém rozhodování pochybil, neboť k těmto skutečnostem nepřihlédl a zavázal stěžovatelku k doplacení částky nedoplatku na starobním důchodu za celou dobu od 16. 3. 1995 do 15. 8. 2002, a to v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 155/1995 Sb.
Z dávkového spisu a ze spisu Městského soudu v Praze vyplynulo, že žádost o předčasný starobní důchod uplatnil žalobce dne 8. 2. 1995 a požadoval jeho přiznání ode dne 16. 3. 1995. Žádost byla nejprve zamítnuta rozhodnutím stěžovatelky ze dne 7. 6. 1995. Po zrušení tohoto rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 1996 byl však žalobci podle § 2 zák. č. 39/1994 Sb. předčasný starobní důchod přiznán následným rozhodnutím stěžovatelky ze dne 24. 9. 1996. I toto rozhodnutí bylo zrušeno, a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 1998. Následně stěžovatelka vydala rozhodnutí ze dne 7. 1. 2000, jež však bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002. K realizaci uvedeného rozsudku bylo vydáno rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - I.
Žádost o starobní důchod uplatnil žalobce dne 8. 3. 2000 a požadoval jeho přiznání ode dne 16. 3. 1997. Rozhodnutím stěžovatelky ze dne 5. 5. 2000 mu byl tento důchod přiznán podle § 29 zák. č. 155/1995 Sb. ode dne 16. 7. 1997 ve výši 4393 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek, a nabylo tak právní moci. Z vnitřní korespondence stěžovatelky vložené v dávkovém spise lze dovodit, že skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení o změně poskytované dávky, jež vedly k vydání rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - II, zjistila stěžovatelka z výše citovaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Za podstatné pro rozhodnutí ve věci považoval Nejvyšší správní soud zodpovězení otázky charakteru oznámení o výplatě důchodu, jak je uvedeno na obou rozhodnutích stěžovatelky ze dne 23. 7. 2002. Zde vycházel z již ustálené judikatury dřívějších odvolacích soudů, konkrétně z rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 24. 5. 1988, čj. 8 Co 46/88, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČSSR pod č. Rc 35/90, a z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 1997, čj. 1 Cao 209/96. V obou uvedených případech dospěly soudy k závěru, že oznámení o výplatě důchodu není součástí výroku rozhodnutí a svojí povahou nejde o rozhodnutí o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění. Toto oznámení o výplatě je pouze informací pro pojištěnce o tom, jakým způsobem bude realizován doplatek na dávce vyplývající z výroku rozhodnutí. Tím, že stěžovatelka svým rozhodnutím ze dne 23. 7. 2002 - I přiznala žalobci předčasný starobní důchod ode dne 16. 3. 1995 ve výši 3937 Kč měsíčně s následnými zákonnými zvýšeními a rozhodnutím ze dne 5. 5. 2000 pak přiznala žalobci starobní důchod od 16. 7. 1997, vymezila tak období, za něž je povinna předčasný starobní důchod doplatit (od 16. 3. 1995 do 15. 7. 1997). Konkrétní vyměřená částka doplatku ani zjišťování, co již stěžovatelka žalobci reálně vyplatila, však už není předmětem přezkumné činnosti soudu; žalobce by se mohl doplatku domáhat pouze postupem podle § 274 písm. g) o. s. ř. Jestliže tedy Městský soud v Praze neměl pochybnosti o zákonnosti výroku rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - I a toto rozhodnutí zrušil pouze v důsledku absence či chybného vyměření částky doplatku, postupoval tak v rozporu se zákonem.
Poněkud odlišná je situace při posouzení zákonnosti rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - II. I pro něj sice platí teze o povaze oznámení o výplatě uvedené výše a závěr o nemožnosti zabývat se konkrétní výší doplatku, nelze však přehlédnout pochybení, na která poukázala i sama stěžovatelka ve své kasační stížnosti. Uvedeným rozhodnutím byl totiž žalobci přiznán starobní důchod ode dne 16. 7. 1997, ačkoliv o tom bylo pravomocně rozhodnuto již rozhodnutím stěžovatelky ze dne 5. 5. 2000. Rozhodnutí ze dne 23. 7. 2002 - II přitom bylo vydáno v řízení zahájeném z vlastního podnětu stěžovatelky a svým charakterem se jednalo o řízení o změně poskytované dávky podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Stěžovatelka tedy správně uvádí a Nejvyšší správní soud se s ní v tomto ztotožňuje, že výrok tohoto rozhodnutí měl být opřen o § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a datum, od něhož se změna provádí, mělo být určeno za dané konkrétní situace dnem 19. 2. 1999. Tím je také vymezeno období, za které náleží doplatek starobního důchodu, tj. od 19. 2. 1999 do 15. 8. 2002. Výpočet výše dávky se však odvíjí ode dne vzniku nároku na tuto dávku, tj. ode dne 16. 7. 1997. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v rozhodnutí stěžovatelky ze dne 23. 7. 2002 - II neodpovídá výrok předmětu řízení a toto pochybení není napraveno ani odkazem na § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. obsaženým v odůvodnění rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze jednak chybně vymezil rozsah přezkumné činnosti soudu a jednak nepřihlédl k vadám řízení o starobním důchodu, v důsledku čehož nesprávně posoudil otázku doplatku důchodů, Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že rozhodnutí stěžovatelky ze dne 23. 7. 2002 - I je v souladu se zákonem; rozhodnutí stěžovatelky ze dne 23. 7. 2002 - II je pak zatíženo vadou řízení popsanou výše, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.