Vydání 12/2006

Rozhodnutí o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem, je závislé především na odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení pak posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů, jakož i skutečnosti rozhodné pro přiznání, odnětí, eventuálně změnu důchodu, posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Uvedené komise jsou přitom ze zákona povolány k celkovému posouzení zdravotního stavu, dochované pracovní schopnosti a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 132 o. s. ř. se zřetelem k ustanovení § 64 s. ř. s., nicméně - vzhledem k jeho mimořádnému významu v tomto řízení, plynoucímu z uvedené zákonné úpravy - nevzbuzuje-li takový posudek z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti žádnou pochybnost a nejsou-li tu ani jiné skutečnosti nebo důkazy, jimiž by správnost posudku mohla být zpochybněna, bývá zpravidla v řízení důkazem rozhodujícím.

Soud v projednávané věci nepochybil, když vycházel z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v H. ze dne 24. 6. 2003.

Stěžovatelka především namítá, že jak žalovaná, tak i krajský soud při rozhodování o přiznání plného invalidního důchodu nezhodnotily správně její zdravotní stav, který se věkem horší, a při posouzení jejího zdravotního stavu komise vycházela pouze z písemných zdravotnických podkladů, aniž stěžovatelku podrobila zdravotní prohlídce. K uvedeným námitkám stěžovatelky je třeba konstatovat, že Česká správa sociálního zabezpečení, která podle § 5 písm. a) bodu 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, vychází v souladu s ustanoveními § 6 odst. 4 písm. j) a § 8 téhož zákona v případě rozhodování o dávkách podmíněných zdravotním stavem z posudků lékařů okresních správ sociálního zabezpečení. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy podkladem pro přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení byl posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v O. ze dne 27. 11. 2002, podle něhož činila míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u stěžovatelky 30 %. Česká správa sociálního zabezpečení postupovala při vydávání napadeného rozhodnutí způsobem upraveným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. V přezkumném soudním řízení vycházel Krajský soud v Ostravě z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v H., který lze i podle názoru Nejvyššího správního soudu považovat za úplný a přesvědčivý. Posudková komise jednala v řádném složení (vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení) za přítomnosti i odborného lékaře psychiatra, jehož specializace odpovídala zdravotnímu postižení stěžovatelky, určujícímu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudková komise vycházela při zpracování posudkových závěrů z lékařských nálezů vyhotovených před vydáním napadeného rozhodnutí i po jeho vydání; stěžovatelka byla z pohledu možnosti výkonu práce posuzována jako vysokoškolačka s uplatněním v administrativně hospodářské sféře. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje posudková komise lehkou poruchu nálady; přitom konstatovala, že všechna zdravotní postižení stěžovatelky jsou lehkého charakteru a podstatně neomezují stěžovatelku ve výkonu práce administrativně hospodářského charakteru. Skutečnost, že posudková komise vycházela z kompletní zdravotní dokumentace (stěžovatelka ostatně ani nenamítala, že by tomu bylo naopak), tedy z písemných podkladů, není v rozporu s objektivním posouzením zdravotního stavu stěžovatelky. V dané věci není rozhodující, že posudková komise neprovedla zdravotní prohlídku stěžovatelky, jak stěžovatelka namítá, neboť měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, ze které mohla při prozkoumání objektivního zdravotního stavu stěžovatelky vycházet a učinit patřičný závěr.