Vydání 9/2021

(…)

[8] Stěžovatel považuje usnesení krajského soudu o odmítnutí zásahové žaloby pro opožděnost za nezákonné, neboť s ohledem na trvání zásahu, který má spočívat v nevyplacení invalidního důchodu po jeho synovi, nemohla uplynout lhůta pro podání žaloby.

[9] Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 84 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty nelze prominout.

[10] Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, č. 94/2018 Sb. ÚS, dovodil, že v případě trvajícího zásahu obecně musí s ohledem na zásadu bezrozpornosti právního řádu platit pravidlo, podle kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu lhůty k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu. V případě stále neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně konformní výklad pojmu „došlo“, který je zakotven v § 84 s. ř. s., odpovídá pojmu „dochází“. Obdobný princip musí platit i pro běh subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 věty první s. ř. s., protože o neukončeném trvajícím zásahu se dotčený jednotlivec znovu a znovu „dozvídá“. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu tak ve skutečnosti začíná každý den znovu.

[11] Podle stěžovatele nebyl zásah žalované ukončen úmrtím jeho syna dne 15. 8. 2018, nýbrž dosud trvá, neboť invalidní důchod mu jako dědici ještě nebyl vyplacen a neobdržel tak finanční prostředky, na které mu vznikl nárok. Této argumentaci je nutné přisvědčit. Podle § 63 zákona o důchodovém pojištění se totiž v případě přiznání dávky důchodového pojištění před úmrtím oprávněného splatné částky, které mu nebyly uhrazeny do dne smrti, vyplatí členům jeho rodiny, a to postupně manželce (manželi), dětem a rodičům, jestliže žili s oprávněným v době jeho úmrtí v domácnosti. Tento nárok přecházející na uvedené osoby přitom není předmětem dědictví, kterým se stává jen v případě, že není takových osob. Je tedy zřejmé, že teprve až po smrti syna mohl vzniknout stěžovateli jako rodiči (případně dědici) nárok na splatné částky invalidního důchodu, který byl synovi přiznán, avšak údajně mu nebyl vyplácen v období od června 2015 do jeho úmrtí. Za této situace nemohl být stěžovatelem tvrzený zásah ukončen nejpozději k úmrtí jeho syna a nevyplacení invalidního důchodu stěžovateli není možné považovat za pouhý důsledek předchozího trvajícího zásahu. Poživatelem invalidního důchodu byl totiž stěžovatelův syn a teprve po jeho smrti případně přešel nárok na výplatu splatných a dosud neuhrazených částek této dávky důchodového pojištění na stěžovatele, nebo se stal předmětem jeho dědictví. Stěžovatelem tvrzený zásah tak neskončil dne 15. 8. 2018, nýbrž stále trvá, neboť doposud mu invalidní důchod po jeho synovi nebyl vyplacen.

[12] Podle zmíněné judikatury Ústavního soudu lhůta pro podání zásahové žaloby směřující proti neukončenému trvajícímu zásahu začíná běžet každý den znovu, a proto v dané věci nemohla uplynout dvouměsíční subjektivní lhůta zakotvená v § 84 odst. 1 s. ř. s., jak nesprávně dovodil krajský soud. Ze stejného důvodu neuplynula ani dvouletá objektivní lhůta rovněž obsažená v tomto ustanovení. Proto krajský soud pochybil, když žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované považoval za opožděně podanou.

[13] Lze tedy shrnout, že usnesení krajského soudu o odmítnutí zásahové žaloby je nezákonné, v důsledku čehož je naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.