Ej 132/2004
Důchodové pojištění: výpočet průměrného měsíčního příjmu
k § 47 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb. a č. 118/2000 Sb.
Pro účely výpočtu průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti ve smyslu § 47 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je rozhodující, ve kterém měsíci (a tedy i roce) k zápočtu došlo, nikoli za jak dlouhé období byla částka zúčtována; není tedy právně významné, že tato částka představovala jednorázovou náhradu za období delší jednoho roku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, čj. 5 Ads 29/2003-50)
Věc:
Josef S. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o částečný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3. 5. 2002 podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění upravila od 18. 6. 2002 výplatu částečného invalidního důchodu žalobci na částku 1985 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobcův průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti v roce 2001 ve výši 11 958 Kč přesahoval 66 % srovnatelného vyměřovacího základu, který činil 15 271 Kč.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek podle tehdy účinných ustanovení části páté hlavy třetí občanského soudního řádu. Namítl, že jeho příjem z výdělečné činnosti v roce 2001 činil 63 495 Kč; v témže roce mu však byla vyplacena na základě dohody uzavřené se zaměstnavatelem v rámci soudního řízení o zaplacení mzdy ještě částka 80 000 Kč jako doplatek mzdy za období od dubna 1997 do prosince 2000. Tuto částku nelze započítat do úhrnu příjmů za rok 2001, a nelze proto vycházet z částky 143 495 Kč, jinak by došlo k nepřiměřené tvrdosti a žalobce by byl v důsledku protiprávního jednání svého zaměstnavatele znovu finančně poškozen.
Krajský soud v Praze projednal opravný prostředek již za účinnosti soudního řádu správního jako žalobu a zamítl ji s odůvodněním, že částka 80 000 Kč byla podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), správně zahrnuta do vyměřovacího základu. Ve vztahu k podmínkám úpravy souběhu částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti jde o objektivní skutečnost, která je rozhodující pro zjištění nároku na výplatu této dávky v plné i krácené výši. V důsledku započtení byl průměrný měsíční příjem 11 958 Kč a srovnatelný vyměřovací základ stanovený postupem dle § 48 a § 80a zákona o důchodovém pojištění činí 15 271 Kč. Žalobcův průměrný měsíční příjem za rok 2001 činí 78,30 % jeho srovnatelného vyměřovacího základu, a stěžovatel má tak ve smyslu § 46 odst. 1 písm. g) zákona o důchodovém pojištění nárok na výplatu částečného invalidního důchodu ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry, tedy v částce 1985 Kč měsíčně.
Žalobce podal kasační stížnost. Důvod nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že správní orgán ani soud I. stupně nevzaly v úvahu skutečnost, že stěžovateli byl vyplacen doplatek mzdy za období od dubna 1997 do prosince 2000, v němž řádně vykonával práci pro svého zaměstnavatele, za kterou mu však nebyla vyplácena mzda dle pracovní smlouvy. Pokud by se tak dělo, nenastal by důvod ke krácení důchodu ve smyslu zákona. Uvedl, že je v rozporu se smyslem právní úpravy i s dobrými mravy, aby byl důchod krácen v takovémto případě, a považuje tedy za zásadní posouzení právní otázky, zda má být doplatek mzdy zahrnut do příjmů rozhodných v okamžiku rozhodování o výši důchodu, či zda má být takový doplatek rozpočítán poměrnou částí, aby nedocházelo k nepřiměřené tvrdosti zákona.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže vycházel z obsahu § 46 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Je-li průměrný měsíční příjem vyšší než 66 %, ale nepřesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, dochází při souběhu částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti ke krácení na polovinu základní výměry a polovinu procentní výměry. Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti je určen ve smyslu § 47 odst. 1 zákona jako úhrn příjmů z výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok; jedná se o hrubý příjem před odečtením daně z příjmu, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Takovýto příjem je zahrnován do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení (§ 5 odst. 1 a 2 zákona č. 589/1992 Sb.). Podle odst. 1 cit. ustanovení je vyměřovacím základem úhrn příjmů zúčtovaných organizací zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou (vyjmenovaných) nezapočitatelných příjmů. Příjem se započítává vždy v tom měsíci, ve kterém byl zúčtován. Skutková zjištění, jak je učinil soud I. stupně, nebyla zpochybněna.
Krajský soud nepochybil. Citovaná ustanovení zákona o důchodovém pojištění nedávají možnost jiného řešení; otázku odstranění případné tvrdosti není soud v řízení oprávněn řešit. Je-li namítán rozpor s dobrými mravy či smyslem právní úpravy, soud k tomu konstatuje, že problém primárně nespočívá v právní úpravě, která by byla příčinou situace, do níž se stěžovatel dostal, nýbrž v jednání soukromoprávním, vzniklém mezi stěžovatelem a zaměstnavatelem. Není důvod obracet se do sféry veřejného práva, aby škody plynoucí ze vztahu soukromého práva nahrazovalo. Jakkoli tedy veřejnoprávní úprava na nastalou situaci nezná odpověď, neznamená to ještě, že by věc nebyla řešitelná v občanskoprávním řízení. Za této situace kasační soud nevidí prostor k tomu, aby mohl stěžovateli vyhovět, a proto ze všech shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.