649/2005
Důchodové pojištění a stanovení osobního vyměřovacího základu
Ej 561/2004
Důchodové pojištění: rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu
k § 18 odst. 1 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Není-li v rozhodném období pro stanovení osobního vyměřovacího základu počínajícím rokem 1986 alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, posune se začátek rozhodného období kalendářně zpět tak, aby zahrnovalo postupně ještě jeden takový rok, resp. alespoň jeden takový rok. Pokud tedy po roce 1986 existuje alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem (lhostejno jak vysokým), není důvod pro uplatnění ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a prodloužení rozhodného období před rok 1986. V takovém případě se nezkoumá podmínka výhodnosti pro možnost zahrnutí kalendářních roků před rokem 1986 do rozhodného období.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, čj. 3 Ads 1/2004-59)
Věc:
Milena L. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2002 přiznala žalovaná žalobkyni od 25. 7. 2002 starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 115/1995 Sb.“), ve výši 4166 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu byla stanovena ve výši 1310 Kč měsíčně a procentní výměra byla vypočtena z osobního vyměřovacího základu 5948 Kč za roky 1986 až 2001. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 32 roků pojištění činí 48 % výpočtového základu, který činí 5948 Kč. Tato procentní výměra činí 2856 Kč měsíčně; podle nařízení vlády č. 438/2002 Sb. byla od ledna 2003 zvýšena o 3,8 % na 2965 Kč měsíčně. Žalovaná provedla i srovnávací výpočet důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb. a vypočtená procentní výměra činila 2416 Kč. Proto žalobkyni náleží vyšší procentní výměra vypočtená podle zákona č. 155/1995 Sb.
Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 1. 10. 2003 žalobu proti tomuto rozhodnutí, neboť neshledal ve výpočtu důchodu žalobkyně pochybení ze strany žalované. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyni byl přiznán důchod ve výši stanovené výhodnějším výpočtem podle zákona č. 155/1995 Sb. Pro účely výpočtu důchodu byly žalobkyni vyloučeny doby od roku 1986 do 31. 7. 1991, neboť podle zákona č. 306/1991 Sb. se od 1. 8. 1991 nezapočítávala doba pobytu v cizině, po kterou žena doprovázela svého manžela. Doba pobytu v cizině, po kterou žalobkyně v cizině doprovázela svého manžela, se hodnotí jako náhradní a vylučuje se při výpočtu výše starobního důchodu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 149/1988 Sb.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně (stěžovatelka) namítá, že soud dospěl k nesprávnému závěru týkajícímu se výpočtu jejího starobního důchodu. V jejím případě žalovaná postupovala nesprávně, v rozporu s § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož měla do doby rozhodné pro výpočet osobního vyměřovacího základu zahrnout i období před datem 1. 1. 1986, neboť rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu po 1. 1. 1986 nečinilo dobu pěti kalendářních roků. Součet roků s vyměřovacím základem má tak činit alespoň pět kalendářních roků. Stěžovatelka dodává, že jako manželka diplomata nemohla být po dobu výkonu jeho služby v zahraničí zaměstnána. Závěr soudu o tom, že postačí, vznikl-li stěžovatelce jakýkoliv vyměřovací základ kdykoliv v průběhu pěti kalendářních roků následujících po roce 1986, považuje za nesprávný, a proto z důvodu obsaženého v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. navrhuje rozsudek zrušit.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Kasační stížností je označen důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Za onu nesprávně posouzenou právní otázku označila stěžovatelka určení období rozhodných pro výpočet osobního vyměřovacího základu dle § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. Otázkou tedy je, zda se do rozhodného období v jejím případě měly zahrnout i kalendářní roky před rokem 1986.
Pro stanovení výpočtového základu u přímého důchodu je základem tzv. vyměřovací základ, z něhož se stanoví nejprve osobní vyměřovací základ a posléze i samotný výpočtový základ. Vyměřovacím základem jsou částky, které jsou započitatelné pro stanovení výše procentní výměry přímého důchodu. V podstatě jsou tímto základem hrubé výdělky pojištěnce zjišťované za rozhodné období.
Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní rok, ve kterém pojištěnec dosáhl 18 let věku, a kalendářní roky předcházející. Podle odst. 4 téhož ustanovení se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§ 16 odst. 3), prodlužuje se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok, nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku 18 let.
Podle § 16 odst. 1 cit. zákona je osobním vyměřovacím základem měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, přičemž koeficient 30,4167 je průměrný počet dní připadající na jeden měsíc v roce.
Z uvedené právní úpravy je zřejmé, že jen tehdy, není-li v rozhodném období pro stanovení osobního vyměřovacího základu, počínajícím rokem 1986, alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem (tedy s výdělky), pak teprve se začátek rozhodného období posune kalendářně zpět tak, aby zahrnovalo postupně ještě jeden takový rok, resp. alespoň jeden takový rok. Tedy jen v takovém případě, není–li v rozhodném období alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, se začátek posune do kalendářního roku, v němž měl pojištěnec vyměřovací základ.
Pokud však stěžovatelka (jak je zřejmé z jejího osobního listu důchodového pojištění), měla započteny vyměřovací základy za roky 1994, 1993, 1991, 1990, 1989 a 1988, tedy za více než pět kalendářních roků, nebyl dán důvod pro aplikaci ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.
Uvedená právní úprava nezná podmínku zkoumání výhodnosti pro možnost zahrnout kalendářní roky před rokem 1986 do rozhodného období. Pokud tedy po roce 1986 existuje alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem (lhostejno, jak vysokým), není důvod uplatňovat ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. a prodlužovat kalendářně zpětně rozhodné období před rok 1986.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal z výše uvedených důvodů namítanou nezákonnost, jež by spočívala v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a zamítl ji (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.