Vydání 1/2004

K posouzení zdravotního stavu občanů a dochované pracovní schopnosti jsou pro účely přezkumného soudního řízení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Pro toto řízení je nezbytné posouzení zdravotního stavu občanů tak, aby byly vyloučeny pochybnosti o úplnosti podkladů, na jejichž základě bylo posouzení prováděno, a aby nevznikly žádné pochybnosti ani o diagnóze onemocnění a okruhu zaměstnání, která zjištěným onemocněním vyhovují a která jsou občané schopni vykonávat. Posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti je upraveno v § 1 až 4 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.

Soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže vycházel z posudku podaného posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která zasedala v předepsaném složení, tedy za přítomnosti posudkového lékaře, tajemnice a dalšího lékaře, zde v oboru nemoci, jež byla určena jako rozhodující příčina poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Posudková komise projednala zdravotní stav žalobce a podala svůj posudek na zasedání dne 1. 8. 2001. Měla při tom k dispozici vyšetření ortopeda z 11. 8. 2000, RTG týkající se skloubení palce, dále vyšetření se zaměřením na postižení páteře, vyšetření pravé nohy z října 1995, RTG kyčelních kloubů ze září 1993 a RTG páteře LS z 8. 1. 1993.

Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněným žalobcem namítaný důvod kasační stížnosti stanovený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Správní orgán vycházel z posudku, jenž podal lékař příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (§ 1 a § 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb.). Ten byl pro správní orgán - Českou správu sociálního zabezpečení - podkladem, z něhož při svém rozhodování vycházel; přitom právo posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů vyplývá z § 8 zák. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Na rozdíl od správního řízení, v němž § 8 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. zakládá faktickou i právní disociaci řízení do dvou fází, v řízení přezkumném speciální ustanovení § 4 odst. 2 tohoto zákona podobný dopad nemá. V něm postupuje soud podle soudního řádu správního a pro dokazování aplikuje pravidla obsažená v jeho části třetí hlavě I. a dílu 1. hlavy II. (§ 77 s. ř. s.). Všechny důkazy, které v řízení provede, pak podléhají jeho hodnotící činnosti, tedy jednotlivě i v jejich souhrnu, jak uvádí § 77 odst. 2 s. ř. s. To se týká i samotného posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí vydávaného pro účely přezkumného řízení v souladu se zmíněným ustanovením speciální procesní normy. Zmiňované ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je nutno interpretovat a aplikovat v souhrnu procesních norem platných pro přezkumné řízení soudní, a stejným způsobem tedy i důkaz prováděný na základě tohoto ustanovení hodnotit. Je-li tímto způsobem zmíněné ustanovení pojímáno v širším kontextu procesního práva, nemůže samo o sobě založit nerovnost účastníků řízení. Pokud jde o důkazní řízení, pak soud postupuje vždy individuálně podle okolností konkrétního případu a na základě své úvahy také hodnotí i případný požadavek na pořízení dalšího posudku posudkové komise nebo znaleckého posudku.

Podle § 3 odst. 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb. seznamuje posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise, posuzovaného občana s výsledkem posouzení. Posudková komise pak vydává své stanovisko jako výsledek kolektivního projednání podle zásad uvedených v citovaném právním předpise; jde tedy o výstup vytvořený na základě hlasování. Takto formovaný postup posudkové komise pak nedovoluje z principiálních důvodů, aby soud zjišťoval u jednotlivých členů jejich stanoviska. Tento posudek prováděný v řízení přezkumném jako důkaz není výsledkem správního řízení, jejž by bylo možno napadnout samostatným opravným prostředkem podle procesních předpisů správních.

Jelikož se posudek posudkové komise vypořádává se všemi diagnostikovanými onemocněními žalobce a vychází z úplné zdravotnické dokumentace a jelikož nebyly předloženy žádné důkazy, jež by tuto skutečnost zpochybňovaly, nelze na podaný posudek pohlížet jinak než jako na úplný, správný a přesvědčivý. Jestliže soud I. stupně vycházel z takto podaného posudku a rozhodnutí žalované potvrdil, nepochybil.