Vydání 3/2006

Ve věci jde o nárok na důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a rozhodnutí o takovém nároku proto závisí především na odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a dochovanou pracovní schopnost občanů posudkové komise MPSV (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění). Uvedené komise jsou přitom povolány nejen k takovému posouzení, nýbrž i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, třebaže jde v oblasti rozhodování o těchto nárocích o pojmy právní. Posudek uvedené komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz při dodržení zásady dokazování obsažené v § 132 o. s. ř. se zřetelem k § 64 s. ř. s., totiž, že posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlíží ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Soud přitom vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době, kdy správní orgán vydal rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). I novými důkazy je zjišťován vždy stav ke dni rozhodnutí správního orgánu. Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím občanem uváděným, aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené diagnózy.

Z hlediska dokazování provedeného soudem je třeba, aby posudek obsahoval potřebné náležitosti, a odpovídal tak požadavkům plynoucím pro něj právě z jeho významu v řízení. Za zcela zásadní je třeba považovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, přičemž úplnost spočívá v tom, že se v něm komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, tedy i s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na invalidní důchod, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité odůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá, ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení plné invalidity závisí především.

Posudek, který neobsahuje náležité odůvodnění posudkových závěrů, nelze vzít za přesvědčivý. Soud I. stupně v projednávané věci proto nepochybil, když vycházel z posudku posudkové komise MPSV v Brně ze dne 17. 4. 2002 a jeho doplnění ze dne 26. 2. 2003. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že posouzení stěžovatelova zdravotního stavu uvedené v posudku, resp. v jeho doplnění, vyžádaném v intencích usnesení Vrchního soudu v Olomouci, které vzal soud I. stupně za podklad svého rozhodnutí, nelze dosud považovat za zcela úplné a přesvědčivé. Nelze přisvědčit závěru, který napadené rozhodnutí soudu obsahuje, totiž, že . Posudkové závěry jsou podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zcela v kompetenci posudkové komise a klinický lékař k nim není oprávněn. Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání rozhodnutí, tj. 26. 9. 2001, k němuž mohlo dojít v důsledku toho, že nebyly zohledněny všechny odborné nálezy klinického lékaře, však považuje Nejvyšší správní soud za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., jako základního předpokladu pro vznik nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatel domáhá, tj. plného invalidního důchodu. Za dané situace považuje Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost za důvodnou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d), a proto napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

S ohledem na skutečnost, že možnosti posudkové komise v Brně byly vyčerpány, soud I. stupně požádá jinou posudkovou komisi o úplné hodnocení zdravotního stavu stěžovatele a stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Přitom ovšem neopomene trvající námitku stěžovatele, pokud se odborné zprávy MUDr. J. L. z 24. 10. 2001 dotýká, ani neponechá bez povšimnutí otázku třesu rukou z hlediska výkonu soustavné výdělečné činnosti. Za doplnění posudkového nálezu v tomto směru nelze považovat bez dalšího sdělení komise, že třes rukou při jednání posudkové komise nebyl pozorován.