Důchodové pojištění: plný invalidní důchod
k § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995
k § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Při odnětí plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996 pro invaliditu podle § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, tj. pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro nějž byl občan neschopen vykonávat soustavné zaměstnání, nelze postupovat podle § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť plný invalidní důchod nebyl přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání (pro tzv. stavovskou invaliditu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 4 Ads 26/2003-121)
Věc:
Pavel Š. ve V. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 7. 8. 1998 odňala žalobci od 20. 9. 1998 podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, plný invalidní důchod při pracovním úrazu s odůvodněním, že žalobce již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 35 %.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 10. 2002 rozhodnutí žalované potvrdil. Proti jeho rozhodnutí se žalobce odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. V odvolání žalobce - krom jiných námitek - vytýkal žalované, že nepostupovala podle § 78 zákona č. 155/1995 Sb. Protože vrchní soud o odvolání nerozhodl do 31. 12. 2002, došlo k zastavení odvolacího řízení; žalobce byl poučen o právu podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost.
Žalobce podal kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spatřoval v tom, že skutková zjištění soudu, i přes rozsáhlé dokazování, zůstala kusá: ačkoliv stěžovatel opakovaně zdůrazňoval nutnost posouzení otázky zachování svého plného invalidního důchodu i podle ustanovení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podmínky tohoto zákonného ustanovení splňoval, soud ohledně nich dokazování neprovedl a ani k tomu nevedl posudkové komise. Žalobce dále dovozoval, že § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví určitou právní jistotu poživatelů plných invalidních důchodů přiznaných před 1. 1. 1996 z důvodů stavovské invalidity. Podle jeho názoru lze z dikce citovaného ustanovení jednoznačně dovodit, že jakmile k uvedenému datu poživatel tohoto důchodu bude splňovat tam uvedené podmínky, bude je splňovat pokaždé až do doby, než citované ustanovení § 78 pozbude významu a stane se obsoletním. Z toho plyne, že kdykoliv v budoucnu bude takového poživatele nutno posuzovat vždy podle právní úpravy platné před 1. 1. 1996, neboť při každém příštím posuzování bude ještě splňovat podmínku § 78 tohoto zákona. Tak je tomu i v případě žalobce.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
K námitce, že soud na žalobcův případ neaplikoval ustanovení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ačkoliv podmínky uvedeného zákonného ustanovení žalobce splňuje, a ani ohledně této skutečnosti neprovedl dokazování a žádný z posudků posudkové komise tuto otázku neřešil, nutno uvést: Podle ustanovení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, lze poživateli plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996, který ke dni 31. 12. 1995 dosáhl aspoň věku o deset let nižšího, než je jeho důchodový věk stanovený podle tohoto zákona [§ 32, 74, 76 a § 94 písm. a)], odejmout tento důchod nejdříve od splátky důchodu splatné v lednu 1997, a to jen za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. 1. 1996, jestliže byl tento plný invalidní důchod přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání.
V posuzované věci se však o takový případ nejedná, neboť žalobci byl podle předpisů platných před 1. 1. 1996 plný invalidní důchod přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro nějž nemohl vykonávat žádné soustavné zaměstnání, přičemž tato právní kvalifikace invalidity nebyla po dobu pobírání plného invalidního důchodu změněna. Žalobce není poživatelem plného invalidního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996 pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání. Žalobce tedy nikdy nebyl poživatelem invalidního důchodu pro tzv. "stavovskou invaliditu" uvedenou v ustanovení § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (za jehož účinnosti byl invalidní důchod přiznán), tj. nebyl invalidní proto, že by byl sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, ale byl uznán invalidním z toho důvodu, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání [§ 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení].
Z toho tedy plyne, že ustanovení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nelze na případ žalobce aplikovat, a nelze tedy podle něj při posuzování dalšího trvání nároku na plný invalidní důchod postupovat. Žalobce se mýlí, pokud se domnívá, že podmínky výše uvedeného ustanovení splňuje. Uvedenou námitku, v níž žalobce poukazoval na nezákonnost postupu soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, nepovažuje proto Nejvyšší správní soud za důvodnou. K případným námitkám žalobce, v nichž se dovolával "překvalifikace" plné invalidity, třeba uvést, že z dikce ustanovení § 78 zcela jednoznačně plyne, že dopadá pouze na ty poživatele, jímž byl plný invalidní důchod pro tzv. stavovskou invaliditu již před 1. 1. 1996 přiznán, což v případě žalobce nenastalo.