799/2006
Důchodové pojištění a lhůta ke zpětnému přiznání nebo zvýšení důchodu
Ej 463/2005
Důchodové pojištění: lhůta ke zpětnému přiznání nebo zvýšení důchodu
k § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Rozhodným okamžikem, od něhož se odvíjí běh tříleté lhůty k přiznání nebo zvýšení starobního důchodu, je až uplatnění nároku na změnu dávky u příslušného orgánu důchodového pojištění, nikoliv již první podání žádosti o důchod [§ 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2005, čj. 1 Ads 10/2003-86)
Věc:
Irena Š. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalované.Žalobkyně uplatnila dne 13. 3. 2000 žádost o starobní důchod, který jí byl také na základě rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2000 přiznán od 11. 5. 2000 podle § 29 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve výši 2080 Kč. Žalovaná přitom vycházela ze skutečnosti, že k datu vzniku nároku na důchod doložila žalobkyně dobu pojištění v délce 23 roků.
Jelikož žalobkyně dodatečně doložila dobu pojištění splněnou péčí o nemocného syna do 10 let, žádala posléze přehodnocení, zda nesplnila podmínku pro přiznání starobního důchodu od dřívějšího data.
Žalovaná dne 4. 5. 2001 zamítla žádost žalobkyně o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 zákona o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že jí byl již pravomocným rozhodnutím ze dne 28. 3. 2000 přiznán starobní důchod od 11. 5. 2000.
Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, na základě které Krajský soud v Brně dne 17. 3. 2003 pro nezákonnost zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Stěžejním důvodem pro rozhodnutí soudu byla žádost žalobkyně o starobní důchod ze dne 13. 3. 2000 s výplatou od 11. 5. 2000, tj. dovršením věku 65 let. Žalobkyně v době podání této žádosti splnila podmínky dané v § 29 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, tzn. doložila dobu pojištění nejméně 15 let a dosáhla alespoň věku 65 let. Žalobkyně však v době podání této první žádosti o starobní důchod již fakticky plnila i podmínky § 29 písm. a) téhož zákona, ale nemohla doložit dobu pojištění v délce 25 let. Tuto potřebnou dobu pojištění doložila později; bylo tedy prokázáno, že podmínky pro nárok na starobní důchod podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žalobkyně splnila již v době rozhodnutí, kterým jí byl poprvé přiznán starobní důchod. Za tohoto stavu právem požadovala přiznání a proplacení starobního důchodu 3 roky zpětně ode dne první žádosti o starobní důchod, neboť se jí podařilo dodatečně doložit dobu pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaná této žádosti žalobkyně napadeným rozhodnutím nevyhověla, chybně tak aplikovala ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí a zavázal žalovanou, že musí vydat rozhodnutí nové, v němž přizná a doplatí žalobkyni starobní důchod 3 roky zpětně od podání první žádosti o starobní důchod.
Žalovaná (stěžovatelka) podala proti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, ve které uvedla, že žalobkyně uplatnila dne 13. 3. 2000 žádost o starobní důchod od 11. 5. 2000, tj. od 65 let věku, který jí byl pravomocným rozhodnutím přiznán a je jí vyplácen od požadovaného data. Žalobkyně pak dodatečně doložila chybějící dobu pojištění v letech 1949-1952 a dobu péče o invalidní dítě; tím získala 25 let doby pojištění, a při výchově čtyř dětí by jí vznikl nárok na starobní důchod, včetně doby pojištění do 18 let, již dnem 11. 5. 1989. Nebylo ale možné použít ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Obecně totiž platí, že řízení o přiznání důchodové dávky i o její výplatě je ovládáno dispoziční zásadou, tj. je jedině na vůli pojištěnce, zda, popř. kdy, žádost o přiznání dávky a její výplatu podá, jakož i od kterého data. Je-li žádost uplatněna a na jejím základě dávka pravomocně přiznána a vyplácena ve shodě s požadavkem uvedeným v žádosti, nelze již dodatečně měnit datum přiznání důchodu. Změnu pravomocného rozhodnutí lze sice provést z důvodů uvedených v ustanovení § 56 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, avšak jen při respektování data přiznání důchodu, jež je shodné s vůlí žadatele. V rozhodované věci nebylo možno aplikovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, protože starobní důchod nebyl žalobkyni přiznán a ani není vyplácen v nižší částce, než v jaké jí náleží od 11. 5. 2000, ani jí nebyl neprávem odepřen a ani přiznán od pozdějšího data. Starobní důchod podle § 29 písm. a) a písm. b) téhož zákona je jednou dávkou. Proto nelze požadavku žalobkyně vyhovět a přiznat jí starobní důchod od 11. 5. 1989, neboť od tohoto dne důchod nepožadovala.
Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Je správně řečeno, že starobní důchod je jednou dávkou; nicméně podle § 29 zákona o důchodovém pojištění přiznávanou za odlišných zákonných podmínek uvedených v písmenu a) a písmenu b). Vedle běžného typu starobního důchodu [písm. a)] zná zákon pod písm. b) i typ starobního důchodu dříve označovaný jako „poměrný“.
Za tohoto stavu není správný právní názor stěžovatelky, která za rozhodující skutečnost považuje, že žalobkyně požádala o starobní důchod ode dne 11. 5. 2000, a jelikož je v tomto směru rozhodující vůle žadatelky, nebylo možno později vyhovět jejímu požadavku podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona a přiznat jí starobní důchod od 11. 5. 1989, neboť od tohoto dne tento důchod nepožadovala. Je tomu tak proto, že účastnice řízení nemohla v době podání žádosti o starobní důchod ze dne 13. 3. 2000 požadovat jiný starobní důchod než podle ustanovení § 29 písm. b) zákona, neboť nedoložila potřebnou dobu pojištění v délce 25 let, ale jen 23 let, a věk 65 let, které byly nutné k přiznání starobního důchodu podle tohoto ustanovení.
Nešlo tedy o případ, v němž by např. účastnice řízení požadovala přiznání dávky od určitého data v rámci řízení o přiznání běžného typu starobního důchodu (jestliže by splňovala zákonné podmínky pro přiznání tohoto typu důchodu) a záviselo by jen na její vůli, od kterého data. Zde by musela být respektována vůle žadatelky ohledně data přiznání důchodu.
V této věci však účastnice řízení v době podání žádosti dne 13. 3. 2000 a vydání rozhodnutí dne 28. 3. 2000 ve skutečnosti splňovala zákonné podmínky ustanovení § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, nemohla však potřebnou dobu pojištění 25 let doložit; doložila ji až později.
Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že právě na takové případy dopadá ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, podle něhož, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení.
Soud tedy vykládá uvedené ustanovení tak, že se týká případů, kdy dávka byla přiznána nesprávně; zákon ale nerozlišuje, z jakého důvodu se tak stalo; patří sem proto i případ, kdy v době podání žádosti o starobní důchod nebyla prokázána (ve skutečnosti ale splněna) doba pojištění 25 let, nutná pro přiznání tohoto důchodu podle ustanovení § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a z tohoto důvodu nebyl také tento nárok uplatněn. Jestliže tedy v době podání žádosti o starobní důchod nebyl uplatněn nárok na zhodnocení doby pojištění 25 let a stalo se tak dodatečně, je třeba posoudit tento nárok podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona jako dávku přiznanou v nesprávné výši.
V rámci řízení o změně dávky mohla být tedy změněna nejen její výše; zásadní změna se mohla dotýkat i otázky samotného nároku na dávku nebo provádění její výplaty. Původní rozhodnutí o žádosti o dávku je tedy vydáváno (s výhradou změny poměrů) co do nároku, výplaty i výše dávky.
cum clausula
rebus sic stantibus
Samotný nárok na dávku nezaniká uplynutím času. Vzhledem k tomu, že však prekluzi podléhají jednotlivé splátky dávky, uplatní se toto pravidlo také v souvislosti s finanční účinností rozhodnutí o změně dávky. Dávka se proto zvýší nebo přizná ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení.
Krajský soud v napadeném rozsudku v souladu se zákonem dovodil, že stěžovatelka za daného skutkového stavu [žalobkyně v době podání první žádosti o starobní důchod již splnila zákonné podmínky ustanovení § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ale nemohla doložit potřebnou dobu, kterou prokázala později] chybně aplikovala ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona.
Je správný i závěr krajského soudu, který zavázal stěžovatelku k tomu, aby ve věci vydala rozhodnutí nové, v němž přizná účastnici řízení starobní důchod 3 roky zpětně. Není ale správné, že se tak má stát od podání prvé žádosti o starobní důchod.
Je tomu tak proto, že samotný nárok na dávku nezaniká uplynutím času, nicméně se zřetelem k tomu, že prekluzi podléhají jednotlivé splátky dávky, uplatní se toto pravidlo také v souvislosti s finanční účinností rozhodnutí o změně dávky. Dávka se proto zvýší nebo přizná ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení. Uplatněním nároku na dávku je třeba rozumět uplatnění dodatečné doby pojištění, protože toto uplatnění dodatečné doby pojištění je vázáno s ohledem na prekluzi jednotlivých splátek právě na tuto žádost.
Obdobně starší
judikatura
k výkladu ustanovení § 62 odst. 1 a § 71 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení (Cpj 179/78 bývalého Nejvyššího soudu ČSR), dovozovala, že tyto tři roky je třeba počítat od uplatnění nároku na změnu dávky u příslušného orgánu důchodového zabezpečení.Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že z podnětu kasační stížnosti je třeba zrušit tento rozsudek z důvodu vadného posouzení okamžiku, od něhož se počítá zpětné přiznání starobního důchodu. Dobu tří roků nazpět ode dne uplatnění nároku na důchod [§ 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění] je tedy třeba počítat od uplatnění nároku na změnu dávky u příslušného orgánu důchodového pojištění.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.