Vydání 1/2008

Českému telekomunikačnímu úřadu zákonodárce tradičně vedle jeho typické pravomoci ve věcech veřejného práva (např. udělování licencí) svěřuje také pravomoc ve věcech práva soukromého; důvodem je zejména snaha vytvořit filtr a ulehčit obecným soudům od potenciálně velkého množství relativně jednoduchých sporů (spory mezi poskytovateli a uživateli telekomunikačních služeb o platby za tyto služby). Důsledkem této praxe, kdy dochází k (cit. z: Pražák J.: Rakouské právo veřejné, díl první, část třetí, Praha 1902, str. 312), je pak rozpolcenost soudní ochrany, kdy tam, kde rozhoduje správní orgán namísto řádného soudu soukromoprávní věc, může se ten, kdo se cítí takovým rozhodnutím poškozen, dovolávat ochrany u soudu v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl.), a naopak tam, kde správní orgán rozhodl o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy, může se ten, kdo se cítí takovým rozhodnutím poškozen, dovolávat ochrany u soudu ve správním soudnictví podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního (§ 65 a násl.). Je proto třeba vždy náležitě určit charakter rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, neboť od toho se pak odvíjí způsob soudní ochrany.

V posuzované věci Český telekomunikační úřad rozhodoval o poplatcích za čísla přidělená k poskytování audiotextových služeb, a to za účinnosti zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Pro posouzení povahy těchto poplatků je proto rozhodné, za co byl poplatek stanoven, tj. charakter samotného rozhodování o přidělení čísel.

Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o telekomunikacích náleží v oblasti přidělování čísel výkon správy čísel [§ 95 bod 6 písm. a)], vydávání číslovacích plánů [§ 95 bod 6 písm. b)], rozhodování o přidělení čísel [§ 95 bod 6 písm. c)], a kontrola využívání přidělených čísel [§ 95 bod 6 písm. d)].

Český telekomunikační úřad je v prvé řadě oprávněn vydávat číslovací plány, v nichž stanoví pravidla pro tvorbu a využívání čísel pro telekomunikační sítě a telekomunikační služby a obecné podmínky pro jejich přidělování; tyto číslovací plány jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů a uveřejněny v Telekomunikačním věstníku (§ 68 odst. 2 a 4 zákona o telekomunikacích). Číslovacím plánem je pak povinen se řídit - nepovolí-li v odůvodněném případě výjimku z číslovacího plánu - i sám Český telekomunikační úřad, který k žádosti držitele telekomunikační licence nebo držitele osvědčení o registraci rozhoduje o přidělení čísel (§ 69 odst. 2 zákona o telekomunikacích).

Držitel telekomunikační licence nebo držitel osvědčení o registraci, k jejichž telekomunikační činnosti je nezbytné přidělení čísla, totiž tuto činnost může podle § 69 odst. 1 zákona o telekomunikacích vykonávat pouze v případě, že je držitelem rozhodnutí o přidělení čísla. Podle § 71 pak Český telekomunikační úřad může rozhodnout o nepřidělení čísel, jestliže přidělení požadovaných čísel neumožňuje číslovací plán nebo jestliže žadatel porušuje podmínky platného přidělení čísel, které mu bylo vydáno.

Samotné rozhodování o přidělení čísel je součástí správy číslovacích plánů, jmen a adres, kterou Český telekomunikační úřad vykonává k zajištění účelného využívání čísel a hospodaření se jmény a adresami sítí a služeb (§ 68 odst. 1 zákona o telekomunikacích) a v širším pojetí je součástí státní správy ve věcech telekomunikací.

Rozhodnutí o přidělení čísla je tak jistým druhem (licence, povolení apod.), tj. správním aktem, jímž zákon podmiňuje určité činnosti tak, že bez tohoto aktu by šlo o činnosti protiprávní; k tomu srov. dikci § 69, který hovoří o tom, že telekomunikační činnosti, k nimž je nezbytné přidělení čísla, lze vykonávat pouze v případě, že fyzická nebo právnická osoba je držitelem rozhodnutí o přidělení čísla, a § 97 odst. 1 písm. t), podle kterého Český telekomunikační úřad uloží pokutu až do výše 5 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštního právního předpisu, která využívá číslo, číselnou řadu, jméno nebo adresu bez rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísla, číselné řady, jména nebo adresy, popřípadě v rozporu s plánem čísel, jmen nebo adres.

Za přidělená čísla je držitel rozhodnutí o přidělení čísel povinen platit poplatky. Výši poplatků, která závisí na druhu přiděleného čísla, druhu telekomunikační sítě a druhu telekomunikační služby, pro kterou se použije, a na době jeho přidělení, stanoví vláda nařízením (§ 75 zákona o telekomunikacích). Svým charakterem jde o poplatek veřejnoprávní (obdobný poplatku správnímu podle zvláštního zákona), neboť je vybírán za úkon úřadu v rámci vykonávání státní správy. Tento charakter podtrhuje fakt, že daný poplatek je příjmem státního rozpočtu.

Je proto mylný názor Městského soudu v Praze, opřený o názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, čj. 7 As 41/2004-41, že předmětem správního řízení ve věci vymáhání poplatku za přidělená čísla je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tedy o povinnosti držitele rozhodnutí o přidělení čísel platit za přidělená čísla v rozsahu stanoveném nařízením vlády, a o oprávnění Českého telekomunikačního úřadu jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat. V daném správním řízení totiž žádný uživatel telekomunikační služby nevystupoval; uživatelem bude až koncový zákazník, který bude využívat konkrétní audiotextové služby, k jejichž poskytování je pak také skrze rozhodnutí o přidělení čísel oprávněn žalobce, jenž ve vztahu ke koncovému uživateli bude v postavení poskytovatele telekomunikační služby. Teprve případné spory mezi těmito dvěma subjekty budou těmi spory, o nichž hovoří Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud.

S Městským soudem v Praze lze souhlasit v tom, že rozhodující význam pro posouzení charakteru věci má právo hmotné, a nikoli právo procesní. Opačný názor by vedl k absurdním závěrům, neboť všude tam, kde zákonodárce svěřil rozhodování o soukromém právu správnímu úřadu, který nemůže rozhodovat jinak než v rámci správního řízení, by automaticky muselo jít o věc veřejnoprávní podléhající kontrole správních soudů. S takovým přístupem by dělení soudní ochrany v závislosti na tom, o jakém právu správní úřad rozhodoval, zcela ztratilo smysl.