Ej 399/2003
Dualismus práva: náhrada škody způsobené nesprávným úředním postupem
k § 46 odst. 2 soudního řádu správního
Žalobu podanou u Nejvyššího správního soudu, jíž se žalobce domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla nesprávným úředním postupem při prodeji nemovitosti, soud odmítne podle § 46 odst. 2 s. ř. s., protože jde o spor v soukromoprávní věci. Je bez právního významu, že žaloba je podána proti obci.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2003, čj. Na 56/2003-7)
Věc:
Ing. Zdeněk G. v P. proti městu Ostrava o náhradu škody 23 655 556 Kč s příslušenstvím.
Žalobce se u Nejvyššího správního soudu domáhal proti žalovanému náhrady škody, která mu vznikla podle žalobního tvrzení na základě nesprávného úředního postupu města Ostravy ve věci prodeje nemovitosti v katastrálním území Moravská Ostrava.
Nejvyšší správní soud žalobu odmítl a žalobce poučil, že může podat žalobu v občanském soudním řízení u věcně a místně příslušného soudu.; bude-li tato žaloba podána do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, platí, že občanské soudní řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy Nejvyššímu správnímu soudu došla odmítnutá žaloba.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhá rozhodnutí ve sporu o věci soukromoprávní, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, nikoli soud správní. Není tu rozhodující, že náhrada škody je požadována po veřejnoprávní korporaci, kterou je obec. Spor o náhradu škody je proto sporem, o kterém nemůže podle zákona rozhodovat správní soud (tj. ani Nejvyšší správní soud ani krajský soud ve správním soudnictví); takový návrh musí správní soud odmítnout (§ 46 odst. 2 s. ř. s.).