Vydání 11/2005

Výměrem Okresního národního výboru ve Vrchlabí ze dne 28. 6. 1946 byl s odkazem na příslušná ustanovení dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (dále jen „dekret“), zkonfiskován majetek otce žalobce, Leopolda E.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský úřad Královéhradeckého kraje svým rozhodnutím ze dne 3. 1. 2003, které nabylo právní moci dne 14. 1. 2003.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové dne 20. 2. 2003 žalobu. Porušení svých práv spatřoval mimo jiné v pochybení prvního žalovaného, který v napadeném rozhodnutí dospěl k závěrům, že dekret nesměřoval vůči fyzickým osobám, ale vůči majetku, bez ohledu na to, zda se jednalo o majetek osob žijících či neznámého pobytu, a že nebylo předmětem dokazování, jaký byl postoj vlastníka majetku k okupaci. Žalobce zdůraznil, že jeho otec (byť německé národnosti) již v době vydání výměru nežil, a proto podle jeho názoru nebylo možné vůči němu dekret uplatňovat.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 5. 2003 tuto žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobce se může domáhat svého práva podáním žaloby u Okresního soudu v Trutnově do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Ve svém odůvodnění uvedl, že jednou z hlavních oblastí, na kterou se působnost dekretu vztahovala, byla sféra vlastnických vztahů. Docházelo k jednorázovému zásahu do majetkových práv konkrétních osob, k zániku jejich vlastnických práv, a naopak ke vzniku vlastnických práv u subjektu zcela odlišného, u státu. Nepochybným úmyslem zákonodárce bylo bezprostřední působení dekretu, tj. konfiskace a . To však nebylo možné bez zjištění konkrétní skutkové podstaty konfiskace úředním řízením. Dekret pak stanovil, které správní orgány budou nadány pravomocí o těchto věcech rozhodovat. Právním důsledkem jejich rozhodnutí pak byl, mimo jiné, přechod vlastnického práva k určitému majetku. Práva věcná, zahrnující i institut práva vlastnického, způsoby jeho nabývání či pozbývání, vnímá právní teorie bezpochyby jako jednu z oblastí občanského práva (hmotného). Pravomoc projednávat a rozhodovat soudní spory a jiné právní věci, které z občanskoprávních vztahů vyplývají, pak mají soudy v občanském soudním řízení, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 o. s. ř.). Krajský soud dospěl poté k závěru, že právě dekret ustanovení tohoto typu obsahoval, když založil pravomoc orgánů moci výkonné k rozhodování ve věcech soukromoprávních.

Žalobce pak v uvedené lhůtě podal žalobu u Okresního soudu v Trutnově. V žalobním petitu se domáhal toho, aby soud určil, že výměr Okresního národního výboru ve Vrchlabí ze dne 28. 6. 1946 je neplatný a neúčinný a že ke konfiskaci podle Dekretu nedošlo.

Okresní soud poté ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř. a zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, předložil věc zvláštnímu senátu. Poukázal přitom mimo jiné na to, že pro soukromé právo je charakteristická rovnost účastníků. Naopak pro právo veřejné je charakteristické, že jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci, který druhému může – v právním státě přesně upraveným způsobem – jednostranně ukládat povinnosti, popř. jednostranně zakládat (a rušit) jeho práva. Podle okresního soudu je sice nepochybné, že vlastnictví je institutem práva soukromého a soukromé právo též upravuje některé způsoby nabývání a pozbývání vlastnictví, jež jsou v souladu s rovností účastníků občanskoprávních vztahů. U konfiskace na základě dekretu se však o takový případ nejedná, neboť osoby uvedené v dekretu byly zbaveny vlastnického práva jednostranným aktem státu. Stát tedy v tomto vztahu nemohl vystupovat jako osoba soukromého práva. Naopak je nepochybné, že v oblasti práva veřejného dochází k častým zásahům do majetkové sféry subjektů, nad nimiž je veřejná správa vykonávána, včetně zásahů do práva vlastnického – tak v oblasti daní, poplatků, cel, správních sankcí, výkonu správních rozhodnutí atd. Typickými veřejnoprávními zásahy do vlastnického práva pak jsou instituty vyvlastnění, tresty a sankce propadnutí a zabavení věci, i jim příbuzný institut konfiskace, tedy odnětí majetkového práva (včetně vlastnického) bez náhrady. Rozhodnutí příslušného úřadu, které bylo nezbytné pro zjištění, zda daný majetek byl či nebyl konfiskován, je pak v dnešní terminologii rozhodnutím v oblasti veřejné správy, neboť jím byl stanoven rozsah postižení majetkových práv dotčeného subjektu vrchnostenským aktem státu. O žalobě proti takovému rozhodnutí pak mají rozhodovat krajské soudy prostřednictvím svých specializovaných senátů v řízení podle soudního řádu správního, tedy v tomto případě Krajský soud v Hradci Králové jako soud ve správním soudnictví.

K návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu se vyjádřil i Krajský soud v Hradci Králové. Odkázal přitom na své právní závěry obsažené v odůvodnění svého usnesení z 30. 5. 2003 s tím, že na těchto závěrech trvá. Příslušným k vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení je tak podle jeho názoru Okresní soud v Trutnově.

Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci určovací žaloby je v daném případě soud v občanském soudním řízení.