Vydání 5/2005

Podle § 4 a násl. zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném k 31. 12. 2002 (viz § 75 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.), se zřizuje registr silničních vozidel jako evidence silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel (§ 4 odst. 3 citovaného zákona). Až na určité velmi omezené výjimky je každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo, povinen vozidlo přihlásit k registraci u příslušného okresního úřadu (§ 6 odst. 1 citovaného zákona). Registrovat lze jen vozidla splňující zákonem předepsané podmínky, zejména na úseku technické způsobilosti a na úseku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž splnění těchto podmínek je nutno stanoveným způsobem doložit (viz § 6 odst. 2 až 4 citovaného zákona). Zákon č. 56/2001 Sb. tedy vytváří veřejnoprávní systém evidence silničních motorových vozidel, jehož hlavním účelem je zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z jejich provozu. Registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, třebaže osoba vlastníka vozidla se v registru eviduje [§ 4 odst. 4 písm. a) citovaného zákona] a údaje mj. i o vlastníku vozidla musí být v případě změny uvedeny v předepsané lhůtě do souladu se skutečným stavem (§ 11 a § 12 citovaného zákona), přesněji řečeno musí povinná osoba v předepsané lhůtě požádat o provedení změny údaje o vlastníku v registru.

Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje legální definice základních pojmů; zejména definuje různé typy silničních vozidel a jejich technické prvky, jakož i osoby vozidlo provozující, dovážející či vyrábějící (viz § 2 citovaného zákona). Vymezuje i pojem provozovatele silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky, jímž se rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla anebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla. Pojem vlastníka vozidla, třebaže jej zákon č. 56/2001 Sb. na řadě míst užívá jako jeden z klíčových pojmů, v něm však legálně definován není, takže nutno mít za to, že i pro obor působnosti zákona č. 56/2001 Sb. platí v tomto ohledu příslušná ustanovení občanského zákoníku, tj. zejména jeho § 123 a násl. Vlastníkem vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoli, je tedy osoba, která je podle předpisů práva občanského (viz zejména § 132 občanského zákoníku) nabyla a má k vozidlu vlastnické právo. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Při nabývání vlastnictví na základě smlouvy tedy platí ustanovení § 133 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož v takovém případě vlastnictví přechází převzetím věci, není-li mezi účastníky dohodnuto jinak. Možný rozpor mezi skutečným stavem věci ohledně toho, kdo je vlastníkem vozidla registrovaného v registru vozidel, a údaji evidovanými v registru řeší zákon č. 56/2001 Sb. - jak již zmíněno - tím, že příslušným osobám ukládá (v relativně krátké lhůtě od doby, kdy nastanou skutečnosti rozhodné pro změnu osoby vlastníka) iniciovat provedení změny údajů o vlastníkovi v registru.

Zákon č. 56/2001 Sb. zná ve vztahu ke skutečnosti, zda je určité vozidlo v registru silničních vozidel evidováno či nikoli, dvě základní kategorie - evidenci vozidla v registru a jeho neevidování v registru. Kvůli usnadnění přechodu mezi těmito dvěma režimy zákon v případě vyřazení vozidla z registru rozlišuje mezi vyřazením trvalým (§ 13 odst. 1 a 2, § 14 citovaného zákona) a dočasným (§ 13 odst. 3 a 4 citovaného zákona). Podstatou institutu dočasného vyřazení z registru silničních vozidel je to, že zákon předvídá zjednodušený režim jeho opětovné evidence v registru v podobě ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru (§ 13 odst. 4 citovaného zákona); smyslem a účelem této úpravy je umožnit vlastníkovi, aby po dočasnou dobu, tj. s perspektivou opětovného návratu do režimu evidence vozidla v registru silničních vozidel, mohl vozidlo nechat z registru vyřadit, takže vozidlo pak zejména nemusí splňovat předepsané podmínky pro provoz na pozemních komunikacích (a samozřejmě na nich nesmí být po dobu vyřazení z registru provozováno). Perspektiva pravděpodobné opětovné evidence vozidla v registru je brána v potaz tím, že pokud vlastník vozidla požádá ve lhůtě trvání režimu dočasného vyřazení z provozu (viz § 13 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) o ukončení tohoto režimu, vozidlo se znovu registruje za zjednodušených podmínek. Jiné podstatné odlišnosti mezi dočasným a trvalým vyřazením vozidla z evidence nelze vysledovat. V obou případech je jednoznačné, že vozidlo je z evidence v registru vyřazeno, takže se na jeho vlastníka na jedné straně nevztahují oprávnění, jež jsou evidencí v registru podmíněna (provozovat vozidlo na pozemních komunikacích), na druhé straně se na něho ovšem nevztahují ani povinnosti spojené s evidencí vozidla v registru (zejména povinnost podat ve stanovené lhůtě od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje, žádost o změnu údajů zapisovaných do registru - viz § 12 odst. 1 citovaného zákona).

Evidence vozidla v registru je v první řadě aktem správního orgánu provedeným na základě zákona za splnění zákonem předepsaných podmínek; je samozřejmé, že vedle tohoto rysu má evidence v registru též povahu faktického zanesení a uchovávání určitých údajů v systematicky vedené evidenci. Není-li však ze striktně právního hlediska vozidlo v registru evidováno, neboť je (trvale či dočasně) vyřazeno, nelze po právu ani provádět v registru změny evidovaných údajů, třebaže fakticky (úpravou údajů v evidenci) by tak jistě činit šlo. Skutečnost, že fakticky zůstávají údaje o dočasně vyřazeném vozidle v registru uchovány (jak je - zcela v souladu se zákonem - upraveno v § 3 odst. 3 větě druhé vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel), a sice pro případ, že by došlo k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru, na věci nic nemění: účelem zachování údajů o dočasně vyřazeném vozidle v registru je zde pouze to, aby případné ukončení režimu dočasného vyřazení bylo možno provést z evidenčně technického hlediska co nejjednodušším způsobem. Z obdobných důvodů, a zejména pak z důvodů archivačních, se v registru též uchovávají, a sice po dobu pěti let, údaje o vozidlech vyřazených z registru trvale (viz § 3 odst. 3 věta třetí vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel).

Pokud dojde v průběhu doby dočasného vyřazení vozidla z registru k přechodu vlastnického práva k vozidlu z původního na nového vlastníka, je tato skutečnost z hlediska evidence v registru silničních vozidel irelevantní, neboť zákon nepředepisuje, že by se měla takováto změna údaje o vozidle jakkoli do registru zapisovat, protože se (právně vzato) o vozidle žádné údaje neevidují. Nový vlastník vozidla má, stejně jako vlastník původní, v době trvání režimu dočasného vyřazení vozidla z registru možnost žádat o ukončení tohoto režimu. Ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. žádným způsobem nerozlišuje mezi "původním" či "novým" vlastníkem, nýbrž hovoří toliko o vlastníku vozidla. Správní úřad musí vyhovět žádosti o ukončení režimu dočasného vyřazení motorového vozidla z evidence podané osobou, která spolu s podáním žádosti doloží, že se v době dočasného vyřazení vozidla stala jeho vlastníkem. Jakkoli by dikce § 13 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. snad připouštěla sama o sobě i takový výklad, že "vlastníkem" ve smyslu tohoto ustanovení musí být vždy jen "původní" vlastník, tj. osoba, která požádala o dočasné vyřazení vozidla z evidence, je nutno takový výklad odmítnout z důvodu, že jej nelze považovat za ústavně konformní. Tento výklad implikuje připuštění citelného zásahu do vlastnického práva "nového" vlastníka silničního vozidla, který by spočíval v tom, že "nový" vlastník nemůže bez součinnosti vlastníka "původního" realizovat podstatu svého vlastnického práva, a sice svoji věc legálně užívat způsobem, k němuž je tato věc určena. Proto je nutno přiklonit se k prvnímu z obou popsaných výkladů: žádat o ukončení režimu dočasného vyřazení z registru silničních vozidel může podle § 13 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. ten, kdo je v době podání žádosti vlastníkem vozidla, i když jím nebyl v době, kdy bylo vozidlo z registru dočasně vyřazeno.

Jestliže tedy žalobce převedl své vozidlo na nového vlastníka v době dočasného vyřazení vozidla z registru silničních vozidel, měl tento nový vlastník, chtěl-li opět vozidlo provozovat na pozemních komunikacích, požádat příslušný okresní úřad o ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru, tedy vozidlo opětovně registrovat; samozřejmě byl povinen přiložit doklady o splnění podmínek pro provoz vozidla na pozemních komunikacích (§ 13 odst. 4 věta druhá zákona č. 56/2001 Sb.).

Nad rámec odůvodnění nutno poznamenat, že problematické může být určení, který správní orgán (tj. podle právního stavu účinného k 31. 12. 2002 okresní úřad, nyní obecní úřad obce s rozšířenou působností) je ve výše uvedeném případě místně příslušným k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru a k jeho opětovné registraci. Výslovná úprava místní příslušnosti pro takovéto zvláštní případy v zákoně č. 56/2001 Sb. chybí, nicméně i zde lze užít obecné ustanovení o místní příslušnosti k registraci (§ 4 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.). Podle této úpravy byl příslušným pro registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla okresní úřad (nyní obecní úřad obce s rozšířenou působností), v jehož správním obvodu měl provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla bydliště nebo místo podnikání, lišilo-li se od bydliště, nebo sídlo. Provozovatel v registru neevidovaného vozidla není zákonem č. 56/2001 Sb. definován, neboť citovaný zákon ve svém § 2 odst. 13 definuje toliko provozovatele silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky, jímž se rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice, nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla, anebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla. Pojem provozovatele neregistrovaného vozidla zákon č. 56/2001 Sb. neužívá a hovoří pouze o jeho vlastníku. Vzhledem k tomu a též vzhledem k povaze věci (místní příslušnost je třeba určit podle zásad vyplývajících ze zákona č. 56/2001 Sb. tak, aby to odpovídalo rozumnému uspořádání věcí), je nutno mít za to, že "provozovatelem" ve smyslu § 4 odst. 2 věty druhé zákona č. 56/2001 Sb. je právě vlastník vozidla, takže místní příslušnost správního orgánu se i v těchto případech řídí bydlištěm, resp. místem podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlem vlastníka vozidla. Je pak samozřejmě věcí správního orgánu, aby si dokumenty, které jsou případně uloženy u jiného správního orgánu (u toho, který byl příslušný, vzhledem k odlišnému bydlišti, místu podnikání či sídlu "původního" a "nového" vlastníka, k dočasnému vyřazení vozidla z registru), od tohoto správního orgánu za účelem ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru opatřil a aby i jinak při ukončování režimu dočasného vyřazení vozidla z registru a jeho opětovné registraci v těchto zvláštních případech postupoval tak, aby bylo možno naplnit smysl a účel zákona při šetření všech práv vlastníka vozidla.

Nelze mít za to (jak se zřejmě žalovaný správní orgán domnívá, soudě alespoň z jeho vyjádření ke kasační stížnosti), že v případech, kdy se prodává vozidlo v době jeho dočasného vyřazení z registru, je možno po "původním" a "novém" vlastníku vozidla požadovat, aby si problémy a případné poskytování vzájemné součinnosti při případné opětovné registraci vozidla smluvně upravili či jinak vyřešili způsoby, jež lze považovat za problematické (například tím, že vozidlo, třebaže již jeho vlastníkem ve skutečnosti není, opětovně registruje "původní" vlastník, kterého správní úřad za vlastníka bude na základě údajů v registru považovat, neboť se nedozví - jelikož mu to "starý" ani "nový" vlastník nesdělí - o tom, že vozidlo vlastníka změnilo, a teprve poté se v registru postupem podle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. provede změna údaje o vlastníkovi). Zákon č. 56/2001 Sb. "starému" ani "novému" vlastníkovi povinnosti tohoto druhu neukládá, a proto je třeba tento zákon vyložit tak, že uvedené povinnosti a problematické postupy po nich nelze požadovat a že opětovnou registraci vozidla musí být oprávněn v těchto specifických případech iniciovat "nový" vlastník vozidla bez jakékoli součinnosti vlastníka "původního".

Lze tedy uzavřít, že správní orgán (právní předchůdce žalovaného) nepochybil, rozhodl-li o zamítnutí žalobcovy žádosti o zápis změn údajů v registru silničních vozidel, jestliže se žádost týkala vozidla, které bylo v době podání žádosti dočasně vyřazeno z registru silničních vozidel. Ani krajský soud tedy nepochybil a naopak správně posoudil pro rozhodnutí ve věci samé klíčovou právní otázku, pokud výše uvedený právní názor správního orgánu shledal správným, na základě toho žalobu zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu nezrušil.