Vydání 4/2020

[12] Podle § 2 písm. b) zákona č. 329/2011 Sb. se osobám se zdravotním postižením poskytuje dávka „“.

[13] Podle § 9 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku mimo jiné osoba, která má těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku s tím, že zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu (odst. 4). V následujících odstavcích § 9 zákona jsou pak uvedeny další podmínky, které musí žadatel pro přiznání příspěvku splňovat.

[14] Podle § 9 odst. 10 věty první zákona č. 329/2011 Sb. se příspěvek poskytuje na zvláštní pomůcku v základním provedení, které osobě vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení plně vyhovuje a splňuje podmínku nejmenší ekonomické náročnosti.

[15] Podle § 9 odst. 13 zákona č. 329/2011 Sb. stanoví seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených mimo jiné těžce zrakově postiženým osobám, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek, prováděcí právní předpis.

[16] Podle § 1 prováděcí vyhlášky je seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených mimo jiné těžce zrakově postiženým osobám, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku, uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.

[17] Podle části II bodu 1 písm. c) a d) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce jsou osobám se zdravotním postižením, konkrétně těžce zrakově postiženým ve smyslu části I bodu 2 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., určeny mimo jiné zvláštní pomůcky: a .

[18] Podle § 9 odst. 14 zákona č. 329/2011 Sb. se při rozhodování o poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku, která není uvedena v seznamu podle odstavce 13, posuzuje, zda je tato konkrétní zvláštní pomůcka z hlediska využití srovnatelná s druhy a typy zvláštních pomůcek uvedenými v seznamu podle odstavce 13.

[19] Podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 329/2011 Sb. je žadatel o dávku povinen prokázat skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu.

[20] Podle § 32 věty první zákona č. 329/2011 Sb. jsou státní orgány, obce a kraje a další fyzické a právnické osoby, s výjimkou příjemců dávek a osob společně posuzovaných, povinny sdělit na výzvu příslušného orgánu, který o dávce rozhoduje, bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu.

[21] Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že osoby nevidomé mají nárok na vyplacení příspěvku na zvláštní pomůcku, která nemusí mít pouze povahu tzv. hardwaru (např. digitálního zápisníku, na nějž žalobce příspěvek v minulosti dle svých slov získal), ale může jít také o softwarové vybavení, které je prováděcí vyhláškou definováno slovy . V dané věci přitom panuje mezi žalobcem a správními orgány spor o právní výklad tohoto ustanovení, v zásadě pak o to, zda takovým speciálním programovým vybavením může být i prostý upgrade určitého softwaru na vyšší (novější) verzi, popř. zda alespoň může být zvláštní pomůckou z hlediska využití se speciálním programovým vybavením srovnatelnou ve smyslu ustanovení § 9 odst. 14 zákona č. 329/2011 Sb.

[22] Soud přitom dospěl k závěru, že žalovaný vyložil příslušná ustanovení zákona č. 329/2011 Sb. a prováděcí vyhlášky příliš restriktivním způsobem. Žalovaný, potažmo úřad práce, se měl tímto z větší části (nikoli však zcela) určitým právním pojmem zabývat a vyložit, za jakých podmínek software do této kategorie spadá, resp. je s ní srovnatelný, a kdy již naopak nárok na příspěvek nezakládá, a současně měl uvést i právní argumentaci, proč k takovému výkladu právního předpisu dospěl. Správní orgány obou stupňů v tomto směru přitom konstatovaly, že upgrade, resp. aktualizace programu není pořízením nového programu, a nesplňuje tudíž příslušné zákonné předpoklady pro přiznání příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky. Podrobnější vysvětlení přijatého právního výkladu nad rámec odkazu na nedostatek novosti (patrně ve smyslu samostatnosti) programu v odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze nalézt.

[23] K tomu soud uvádí, že podle výše citovaného § 9 odst. 10 zákona č. 329/2011 Sb. se sice poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku v základním vybavení, nicméně toto vybavení musí uvedené osobě plně vyhovovat vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení a současně splňovat podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Pokud žalobce disponuje starší verzí předmětné pomůcky – programu, která vzhledem k obvyklému cyklu obnovy a aktualizací počítačových komponentů včetně softwaru přestane plně vyhovovat, a neplní tak zcela svůj účel, nepochybně se již nejedná o . Byť lze s ohledem na předložený spisový materiál vycházet toliko z tvrzení žalobce, je zřejmé, že žalobce skutečně disponuje zvláštní pomůckou – speciálním programem ve verzi již z roku 2014. O příspěvek na upgrade programu žádal žalobce o čtyři roky později, je tudíž skutečně velmi pravděpodobné, že zvláštní pomůcka po této době již zastarala, což mohlo mít za následek podstatné snížení její funkčnosti pro uživatele – žalobce, a to především v důsledku potřeby zachování její kompatibility s průběžně se vyvíjejícím podpůrným softwarovým vybavením (operační program, internetové prohlížeče a technologie běžně užívané při tvorbě obvyklých internetových stránek, k jejichž čtení je program též určen). Je-li tomu tak, žalobce skutečně potřebuje nové programové vybavení, které by znovu zajistilo plnou funkčnost digitálního zápisníku, tak aby jej mohl využívat ke kompenzaci svého zdravotního postižení.

[24] V kontextu zmíněného zákonného ustanovení ovšem dává smysl i žalobcova argumentace, že pořízení upgradu zvláštní pomůcky je ekonomicky výrazně úspornější při zachování veškerých předností samostatně prodávané nové verze programu. Žalobce by v dané situaci mohl uplatnit nárok na příspěvek na novou instalaci programového vybavení nebo na příspěvek na programové vybavení umožňující zlepšení již kritériím zákona č. 329/2011 Sb. neodpovídajícího původního softwaru (tj. aktualizaci/upgrade programu). Pokud je cenová náročnost pořízení upgrade nižší než pořízení zcela nové instalace programu, je zjevné, že zákonný požadavek „nejmenší ekonomické náročnosti“ může splňovat jen upgrade. Žadatele v takové situaci proto nelze nutit k pořízení dražší nové instalace, neboť by to odporovalo § 9 odst. 10 zákona č. 329/2011 Sb., ale současně ani nelze odmítnout poskytnout příspěvek na upgrade nedostatečně funkčního původního programového vybavení, neboť tím by byl popřen tímtéž zákonným ustanovením založený nárok žadatele na (novou) dávku v situaci, kdy již postrádá pomůcku, která by mu s ohledem na jeho zdravotní postižení plně vyhovovala.

[25] Ostatně ani z hlediska jazykového a faktického nemůže obstát implicitní úvaha žalovaného, že upgrade není speciálním programovým vybavením pro zrakově postižené, resp. že takovým programovým vybavením může být jen nově nainstalovaný program. Je třeba si uvědomit, že co do své funkčnosti není ani nově nainstalovaný program samostatně funkčním řešením, neboť i ten (až na vzácné výjimky) nemůže fungovat bez předinstalovaného operačního systému, různých ovladačů apod. Tedy i „nový“ program pro převod obrazového záznamu textu do hlasového výstupu by bylo možné označit za svého druhu upgrade dosavadního softwaru (doplňkové programové vybavení přidávající či zlepšující dosavadní funkce stávajícího programového vybavení) a logikou žalovaného by na něj nebylo možné přiznat příspěvek na zvláštní pomůcku. Stejně jako „nový“ program se instalací naváže na stávající programové vybavení určitého hardwaru, a tím jeho funkčnost zvýší, tak i upgrade představuje určité nové programové vybavení, které doplněním, opravami a úpravami původního programového vybavení hardwaru mění a zlepšuje jeho stávající funkce, a to včetně kompatibility původního softwaru s novějšími verzemi doprovodných programů. Rozdíl mezi upgradem a novou instalací programu tak není z hlediska jazykového vyjádření definice obsažené v prováděcí vyhlášce jakkoliv významný.

[26] Podstatné je pouze to, zda žadatel o příspěvek na zvláštní pomůcku skutečně upgrade potřebuje, tj. zda bez něj již není jím využívané nebo pořizované zařízení schopno plně vyhovovat účelu, jemuž má sloužit. Přitom je třeba dodat, že pokud zákon hovoří o plném vyhovění, nemíří tím na vkus či subjektivní oblibu určitých funkcí ze strany žadatele, ale na objektivní potřebnost takového řešení z hlediska zdravotního stavu žadatele. Pro vznik nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku v podobě aktualizace programového vybavení tudíž nestačí samotná skutečnost, že novější verze programu (upgrade na ni) je již dostupná, ale je třeba předtím zvážit, zda doplňující funkce a jejich vylepšení jsou potřebné z hlediska zdravotních obtíží konkrétního žadatele a zda je lze z hlediska podpory žadatele při překonávání jeho zdravotního postižení považovat za základní provedení pomůcky. Je-li potřebné funkce nadále schopen plnit program v původní verzi, byť s nižším (avšak z praktického hlediska akceptovatelným) komfortem, není důvodu na upgrade přispívat. Pokud však je aktualizace nezbytná k zachování podstatné části stávajících funkcí (jak v tomto případě tvrdí žalobce) nebo přináší funkce nové, které přinášejí pro uživatele s daným zdravotním postižením nezanedbatelné zvýšení dosavadní využitelnosti (ve smyslu odbourání nesnází, jimž dosud čelil v důsledku svého zdravotního handicapu), je důvodné příspěvek na zvláštní pomůcku přiznat. V rámci posouzení využitelnosti stávajícího vybavení přitom nelze odhlížet ani od nezbytných funkčních provázaností programu na podmiňující programové vybavení. Byť by stávající programové vybavení mohlo být např. funkční při zachování původní verze operačního systému, internetového prohlížeče apod., bude možné po žadateli požadovat zachování staršího operačního systému jen v situaci, kdy takové řešení nebude významně ohrožovat např. bezpečnost použitého zařízení a žadatelových dat, neboť i tato otázka má nepochybně dopad na využitelnost stávající zvláštní pomůcky. Pokud již bezpečnost či jiná funkčnost zařízení a jeho programového vybavení bude vyžadovat aktualizaci souvisejícího programového vybavení, popř. hardwaru, a jeho následkem bude podstatné omezení funkčnosti speciálního programového vybavení pro zrakově postižené, bude namístě k žádosti přiznat žadateli příspěvek na zvláštní pomůcku v podobě aktualizace tohoto speciálního programového vybavení.

[27] S ohledem na výše uvedené tak soud uzavírá, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem č. 329/2011 Sb. a prováděcí vyhláškou, když toliko z důvodu, že upgrade programového vybavení není výslovně uveden v seznamu druhů a typů zvláštních pomůcek, a že zároveň dle jeho pohledu není novým programovým vybavením, žádosti žalobce nevyhověl, přičemž jej nevyhodnotil ani jako srovnatelný se zvláštní pomůckou v podobě . Napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, a proto jej soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil jako nezákonné. Vzhledem k tomu, že shodnou vadou je stiženo i prvostupňové rozhodnutí, přistoupil soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. i k jeho zrušení.

[28] I aktualizace stávajícího, ať běžného, nebo speciálního programového vybavení, může sama o sobě představovat „“ ve smyslu odst. 1 písm. d) II. oddílu přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce, umožňuje-li v podstatné míře zachovat funkčnost stávajícího speciálního programového vybavení nebo stávající programové vybavení významně rozšiřuje o funkce snižující handicap žadatele vyvolaný jeho těžkým zrakovým postižením. Právním názorem, který vyslovil soud v tomto rozsudku, jsou správní orgány dle § 78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízení vázány.

[29] V navazujícím řízení proto bude na úřadu práce, aby znovu posoudil žádost žalobce v kontextu toho, že za shora naznačených podmínek lze žadateli přiznat příspěvek na zvláštní pomůcku i v případě upgradu stávající zvláštní pomůcky, zejména je-li již v důsledku běhu času jen omezeně využitelná. V tomto smyslu je podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 329/2011 Sb. na žalobci, aby prokázal, že stávající programové vybavení již v podstatné míře není schopno naplňovat funkce, které potřebuje s ohledem na své zdravotní postižení, nebo že naopak upgrade přináší funkce nové, poskytující z hlediska míry jeho zdravotního postižení významnou přidanou hodnotu oproti programovému vybavení stávajícímu, i kdyby bylo stále plně funkční. Pokud by žalovaný nebyl dostatečně obeznámen s funkčností stávajícího programového vybavení a předmětného upgradu, bude třeba, aby doplnil dokazování a řádně zjistil v potřebném rozsahu skutkový stav. Za tímto účelem pak žalovaný v případě potřeby vyzve žalobce k doložení jím tvrzených skutečností, zejména ohledně (ne)kompatibility své verze pomůcky (programu) se svým hardwarovým a softwarovým vybavením, popř. technologií běžně užívanou v rámci současného internetového provozu. Přitom však v souladu se základními zásadami správního řízení zohlední zdravotní omezení žalobce, a pokud si nevystačí s informacemi poskytnutými žalobcem, popř. informacemi dostupnými např. z internetových stránek, využije též možnosti zjistit rozhodné skutečnosti podle § 32 zákona č. 329/2011 Sb. dotazem na právnické a fyzické osoby, které takové pomůcky nabízejí a které mohou nejpřesněji popsat funkční vylepšení přinášené aktualizací stávajícího programového vybavení i cenové podmínky jeho pořízení, stejně jako otázky vzájemné kompatibility starších verzí programu s jinými aplikacemi. Nelze konečně ani přehlédnout skutečnost, že od doby podání žádosti se pravděpodobně dále posunul skutkový stav. Úřad práce by tudíž měl žalobci umožnit také změnu žádosti, jelikož v současnosti již patrně existuje novější aktualizace původního programového vybavení a mohly se změnit i cenové podmínky.