1079/2007
Daňové řízení: zkoumání důvodu obnovy řízení. Řízení před soudem
Ej 262/2005
Daňové řízení: zkoumání důvodu obnovy řízení
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 54 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Spatřuje-li žalobce důvod pro povolení obnovy řízení v tom, že rozhodnutí bylo vydáno na základě podvrženého nebo zfalšovaného úředního záznamu [§ 54 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků], musí se soud zabývat otázkou, zda vůbec a případně jakým způsobem může použití takového záznamu změnit důkazní situaci v dané věci; jinak je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, čj. 1 Afs 103/2004-62)
Věc:
Společnost s ručením omezeným S. proti Finančnímu ředitelství v Brně o obnovu řízení, o kasační stížnosti žalovaného.Finanční úřad Brno I rozhodnutím ze dne 1. 8. 2001 zamítl žalobcovu žádost o obnovu řízení ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996, vydaného Finančním úřadem Brno IV dne 22. 2. 1999.
Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 18. 6. 2002 odvolání žalobce zamítlo.
Žalobce v žalobě, jíž se domáhal zrušení obou rozhodnutí finančních orgánů, tvrdil, že v dané věci byl dán důvod pro obnovu řízení dle § 54 odst. 1 písm. b) daňového řádu, neboť rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého a zfalšovaného dokladu, kterým je úřední záznam správce daně z 1. 10. 1998 o provedeném místním šetření – prohlídce plynových kotelen a výměníkových stanic. Protože žalovaný dospěl nezákonným způsobem k závěrům uvedeným v dodatečných platebních výměrech, jsou i tyto výměry nezákonné.
Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 6. 2004 rozhodnutí finančního ředitelství zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že zodpovězení otázky, zda citovaný úřední záznam byl použit v rozhodovací činnosti v souvislosti s vydáním dodatečného platebního výměru, je podstatné rovněž pro zodpovězení otázky, zda byl dán důvod pro obnovu řízení či nikoliv. Jestliže však žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že správce daně I. stupně nevyužil úředního záznamu k důkazu, pak se jedná o případ, kdy skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž poukázal na to, že je nesprávný závěr soudu vztahující se k rozsahu přezkoumání rozhodnutí, pokud žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně prvního stupně, kterým nebyla povolena obnova řízení ve smyslu § 54 daňového řádu. V takovém případě se totiž žalovaný může pohybovat v mezích, které mu § 54 a § 55 daňového řádu umožňuje. Soud však vzal nesprávně za základ pro svůj závěr zprávu o daňové kontrole a z ní dovozoval rozpor stavu skutkového a příslušného správního spisu a z něho dovodil vady řízení, pro které rozhodnutí zrušil. Krajský soud se vůbec nezabýval správností postupu žalovaného v případě přezkoumání rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, tedy zda byly či nebyly naplněny podmínky pro obnovu řízení, ale zabýval se pouze problematikou hodnocení důkazů, což není předmětem žalobou napadeného rozhodnutí. Úřední záznam nebyl podkladem pro vydání dodatečného platebního výměru: správce daně vycházel z žalobcem předložených smluv o podnájmu uzavřených mezi žalobcem a městem Brnem – Městskou částí Žabovřesky a vycházel rovněž ze žalobcova účetnictví. Na základě těchto důkazů bylo prokázáno, že nenastaly podmínky ustanovení § 28 odst. 2 zákona o daních z příjmů, a proto žalobce neměl právo předmět podnájmu odepisovat. Vlastní úřední záznam, v němž správce daně zachytil své zjištění stavu předmětu podnájmu ke dni 1. 10. 1998, nemohl v dané věci ničeho změnit, neboť nic nevypovídá o zákonných podmínkách pro odepisování majetku. Proto také nebyl uveden ve zprávě z kontroly jako důkaz, a byl proto také zařazen jako nepodstatný v jiné části správního spisu. Názor soudu, že „zodpovězení otázky, zda citovaný úřední záznam byl použit v rozhodovací činnosti v souvislosti s vydáním dodatečného platebního výměru, je dle soudu podstatné pro zodpovězení otázky, zda byl dán důvod pro obnovu řízení podle § 54 odst. 1 písm. d) daňového řádu“, je nesprávný. Soud nesprávně posoudil právní otázku, z čehož žalovaný dovozuje nezákonnost rozsudku; vzhledem k nedostatečnému odůvodnění je rozsudek krajského soudu též nepřezkoumatelný.
Žalobce k výzvě soudu podal ke kasační stížnosti vyjádření, v níž zopakoval, že průběh daňové kontroly byl nezákonný. Pokud zmíněný úřední záznam existoval již v době probíhající daňové kontroly, byl žalobci utajen.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Předmětem sporu je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně prvého stupně, jímž byla zamítnuta žádost o povolení obnovy řízení podle § 54 daňového řádu.
Obnova řízení je jedním z mimořádných opravných prostředků, kterou lze povolit nebo nařídit pouze tehdy, pokud původní řízení skončilo pravomocným rozhodnutím. Nutnou podmínkou však je, aby nastal některý z důvodů uvedený v § 54 odst. 1 písm. a) až c) daňového řádu. Žalobce tvrdil, že důvod pro povolení obnovy spatřuje v § 54 odst. 1 písm. b) daňového řádu, tedy že rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem. Může se tak jednat například kromě nepravdivých svědeckých vyjádření, nepravdivých znaleckých posudků či padělaných listin i o zmanipulovaný spisový materiál. Ze znění zákona je však zřejmé, že se rozhodnutí musí o takový důkaz opírat, tedy že má vliv na výrok rozhodnutí. Řízení se tedy neobnoví, pokud by sice takový podvržený či zfalšovaný důkaz existoval a byl shledán nepravdivým, ale neměl by na výrok rozhodnutí žádný vliv. Je tak na příslušném správním orgánu, který rozhoduje o návrhu na povolení obnovy řízení, aby rovněž posoudil, na jakých důkazech je napadené rozhodnutí postaveno a o které důkazy se opírá, a zvážil, zda důkaz navrhovatelem označený, o němž bylo zjištěno, že je pořízen v rozporu se zákonem, měl vliv na výrok rozhodnutí či nikoliv.
V daném případě žalobce označil za onen podvržený doklad úřední záznam o místním šetření ze dne 1. 10. 1998, který pořídila pracovnice Finančního úřadu Brno IV. Jeho obsahem, jak plyne ze správního spisu, je zjištění, že kotelny a výměníkové stanice umístěné v ulicích F. č. 1, č. 3/5, č. 7/9 a č. 11/13, dále pak Ch. 9, B. 17 a 32, J. 4 a 15, V. 110 a S. 2 jsou zabudovány ve sklepech jednotlivých domů a že jsou samostatně umístěny.
Na soudu v předcházejícím řízení tak bylo nalézt, zda citovaný úřední záznam byl jedním z důkazních prostředků, z něhož správce daně při dodatečném doměření daně za zdaňovací období roku 1996 vycházel nebo zda – za situace, že daň byla žalobci doměřena za použití důkazů (§ 31 odst. 1 až 4 a § 31 odst. 9 daňového řádu) – byla daň spolehlivě stanovena za použití důkazů stávajících. Těmi důkazy bylo účetnictví žalobce a smlouvy o pronájmu, které předložil správci daně žalobce sám, přičemž zákonnými podmínkami, jimiž byl správce daně vázán při hodnocení nároku na odpisování majetku, byl v daném případě § 28 odst. 2 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném pro dané zdaňovací období.
Podle tohoto ustanovení může nájemce odpisovat pronajatý hmotný majetek na základě písemné smlouvy s vlastníkem po dobu trvání nájemní smlouvy, pokud předmětem této smlouvy je soubor zahrnující zároveň movité i nemovité věci využívané nájemcem pro zajištění příjmů po celé zdaňovací období jako celek.
Soud nevyložil, jakým způsobem může a zda vůbec může použití úředního záznamu, jímž byl zjišťován stav kotelen a výměníkových stanic v prostorách zmíněných domů ke dni 1. 10. 1998, změnit důkazní situaci ve věci neuznání odpisu. Jinými slovy, neobjasnil, v jakých okolnostech spatřuje, že onen úřední záznam byl vzat za základ napadeného rozhodnutí. To vše za situace, kdy neuznání nároku na odpisování najatého majetku dle § 28 odst. 2 zákona o daních z příjmů spočívalo v neunesení důkazního břemene žalobcem ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu.
V napadeném rozhodnutí žalovaný vysvětlil, na jakých důkazních prostředcích svůj názor zbudoval, přičemž úřední záznam z místního šetření osvědčoval pouze stav předmětu nájmu ke dni 1. 10. 1998 a nebyl ani v napadeném rozhodnutí jako důkaz zmíněn. Bylo na soudu, aby vyložil, v čem se žalovaný podle jeho názoru mýlí. Soud však pouze ve velmi strohém odůvodnění sdělil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že úřední záznam nebyl při vyměření daně využit, a proto se jedná o případ, kdy skutkový stav, jejž vzal žalovaný za základ rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu, aniž vyložil, proč považuje zmíněný úřední záznam za základ rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.